Glosa: Nemáte drobné? To už není žádný problém

Ústní maturitní zkoušky se kvapem blíží a nervózní čtvrťáci vyrazili do ulic Brna vydělat nějaké drobné na jejich závěrečný večírek. Ano, je to tak, poslední zvonění se po dvou letech ticha, klidu a míru vrátilo do harmonogramu téměř každé brněnské střední školy. Povinnost nám tedy velí přispět na dobrou zábavu a kvalitní mladickou pijatiku.

Předchozí dva maturitní ročníky o svou šanci bezstarostně se poflakovat po městě v bizarních, a pravda někdy velmi originálních převlecích, přišly. Možná i proto bylo letošní poslední zvonění tak jiné. Ještě před pár lety stačilo s trochou dobře zahrané lítosti v hlase a obličeji říct, že u sebe bohužel nemáte žádné drobné a slušně se omluvit. Existovaly i jiné způsoby, které vás jistě zbavily nátlaku. Třeba říct, že jste před chvilinkou obdařili darem partičku rytířů nebo vojáků z jiné školy. To platilo kdysi, dnes už tomu tak není. Na vlastní kůži jsem pocítil sílu technologického pokroku, když mě přesvědčili o tom, že platba QR kódem na třídní účet je dobrý nápad. Dokonce jsem dostal i na výběr z několika různých částek od padesáti korun až po rovné dvě stovky. Co k tomu říct, pokrok se zastavit nedá

Já vlastně proti poslednímu zvonění nic nemám a mrzí mě, že jsem si to nemohl taky zažít. Celý maturitní ročník jsem se místo přípravy na zkoušku dospělosti zajímal o to, za kterou postavu ze seriálu Želvy ninja chci jít. Ano, velmi dospělé. I proto mě trochu mrzí neoriginální kostýmy a témata některých tříd. Nemohl jsem si nevšimnout, že za poslední dobou se v Česku staly velmi oblíbené devadesátky. Jinak tomu nebylo ani při letošním posledním zvonění. Při cestě z Veveří na hlavní nádraží jsem potkal nejméně tři třídy v elastických punčocháčích nebo džínových bundách. Kdo si dal s kostýmem záležet, doplnil svůj outfit o bílé prestige. Druhým letošním hitem byli, snad jako projev solidarity s Johny Deppem, piráti.

Obzvláště piráti, kteří mě zastavili, měli své kouzlo. Musel jsem ocenit propracované kostýmy. Někteří z nich dokonce nacvičili takřka dokonalý skleněný pohled, nesrozumitelné drmolení a nejistou chůzi. Společně s alkoholovým odérem to do sebe dokonale zapadlo. Já si pak mohl v poklidu říct, že za takové ztvárnění pirátů si to málo, co můžu nabídnout doopravdy zaslouží. Samozřejmě jsem přispěl přes QR kód a smířil se s faktem, že absence hotovosti mě v dnešní době neochrání před možností podílet se na dobré věci.