Kafkova Proměna i po sto letech inspiruje. Přesvědčili se o tom návštěvníci Noci vědců
Domácí
Brno - Jak by se dal život popsat jedním slovem? Proměna. Každý malý či velký tvor se mění. A to se týká jak živé přírody, tak i té neživé. Dnes toho můžeme být svědky. Hned do očí bijící je změna počasí. Zatáhlo se a začalo mrholit. Do kampusu v Bohunicích se scházejí lidé schovaní pod deštníky. Venku je sice sychravo, ale vědecké zapálení návštěvníků to nijak neodradilo. Dnes se tu totiž koná Noc vědců.
Letos organizátoři zvolili téma proměny, které má uctít stoleté výročí úmrtí Franze Kafky a jeho díla Proměna. „Proměna je základním hybatelem všech věcí ve vědě od evoluce v přírodě po revoluci v technologiích, včetně nástupu umělé inteligence. Proměna je zkrátka základní proměnná,“ říká koordinátorka Noci vědců Dana Kardová.
Páteční Noc vědců připadla i na příhodné datum. „Traduje se, že 27. září 1905 poslal Albert Einstein do časopisu Annalen der Physik článek se vzorcem E = mc², který doslova proměnil svět tehdejší vědy. Je hezká souhra okolností, že letošní ročník Noci vědců na téma Proměna se uskuteční právě v tento den,“ vysvětluje Dana Kardová.
Chodby kampusu zaplnily davy lidí různých věkových kategorií od těch nejmladších až po ty nejstarší. „Krása Noci vědců spočívá v tom, že spojuje lidi bez rozdílu,“ usmívá se organizátor Ondřej Martínek. Na příchozí čekají zábavné pokusy, hry a kvízy spolu s naučnými projekcemi a přednáškami. Všude kolem to září úsměvy a zvídavými pohledy.
„To je divný přes to koukat,“ hihňá se holčička v růžovém svetru. Nasadila si totiž jedny z brýlí, které mají simulovat různé zrakové vady. U stánku Proměny vidění si tak zájemci vyzkoušeli, jak vidí člověk, kterému chybí periferní vidění, nebo jaké je to vidět se zákaly. Kousek dál kolemjdoucí obdivují obrovskou lebku, která patřila jeskynnímu medvědu. Na tomto stanovišti si lidé mohou prohlédnout změny kostí. „Pokud se člověk dostatečně nehýbe, začnou jeho klouby srůstat. Proto když posilujeme, tak nesílí pouze naše svaly, ale i kosti,“ sděluje paní v červeném a ukazuje část kosti, která vypadá, jako by na ní začala růst houba.
Velký zájem v lidech probudila virtuální realita, díky které se někteří ocitli na operačním sále a vyzkoušeli si chirurgický zákrok mozku. „To je asi fronta. Kluci, tam se nedostaneme,“ povzdechl si muž, který ukazoval svým kamarádům nekonečný zástup zájemců. Ti, kteří se ale k přístroji dostali, byli nadšení. „Nejvíc se mi líbilo, že operační pero kladlo odpor. Takže práce s ním působila reálně,“ pochvaluje si jeden z návštěvníků Ivan.
Vždy v celou hodinu se i přes nepříznivé počasí venku shromáždily desítky lidí, aby zhlédly chemickou show. Ta je plná ohně a výbuchů. Každou chvíli se ozývaly rány způsobené prasknutím balónku za pomoci pomerančové šťávy nebo střelným prachem. „Mně z toho úplně zabušilo srdce,“ reaguje kluk na jednu z explozí. Vzduchem se nesly mraky dýmu a byly cítit chemikálie. Sílící mrholení komplikovalo některé části vystoupení, ale show se i tak podařila. Důkazem byl jásot a potlesk zejména mladé části obecenstva. „Baví nás to hlavně kvůli lidem a jejich reakcím. Navíc každý publikum je jiný, a to je skvělý,“ shodují se hlavní účinkující Radek a Erik. Chemické pokusy s měnící se tekutinou nebo hořícími bublinami si lidé vyzkoušeli i uvnitř.
Nejblíže ke Kafkově Proměně měla místnost plná hmyzu. Vitrínky obývaly strašilky, které splývaly s okolními klacíky, rámečky zdobila pestrobarevná motýlí křídla a vedle nich na tácku ležely kukly bource morušového. Vnitřek kukly největší odvážlivci dokonce i ochutnali. Jejich chuť připomíná hořký ořech, který člověk cítí v puse i několik desítek minut po pozření.
Úplně vzadu v místnosti stojí na stole krabice, kde se to hemží černými tvory. Jsou to švábi. „Chcete si je vzít do ruky?“ nabízí dívka, která zrovna jednoho drží. Vůbec se jich neštítí, dokonce si tmavý, lesklý, švábí hrb hladí prstem. „Věděli jste, že švábi syčí?“ zeptá se přítomných. Vzápětí názorně ukáže, že je to opravdu tak. Dvěma prsty zdvihne jednoho ze švábů a on nesouhlasně zasyčí. Ví toho o nich spousty, ale žádného sama nevlastní. „Jen tu vypomáhám. Ale v laboratořích jich pár máme a pitváme je. Zkoumáme jejich trávicí soustavu,“ objasní dobrovolnice Eva.
Dnešní večer nejspíš některým lidem proměnil pohled na vědu, která není zas tak děsivá a náročná, jak se možná domnívali. Zábavným způsobem si na vlastní kůži otestovali různorodé vědecké praktiky. Dozvěděli se mimo jiné i něco o funkci mozku, ekologickém cestování nebo vymírajících domorodých jazycích. Dobrovolníci a organizátoři vzbudili nejen v mladých jedincích velké množství inspirace, které je nasměruje například k jejich budoucímu zaměstnání.