Glosa: Kam s českým monarchou a proč ne zrovna k nám na Hrad?
Názory
Pojďme si to nejprve shrnout čísly. Odhaduje se, že korunovaci Karla III. sledovala až miliarda lidí po celém světě. Ve Velké Británii si zapnulo televizní obrazovky v jednu chvíli až přes dvacet miliónů Britů. A jak to vypadalo u nás? V sobotu se na zrod nového období britské monarchie díval více než jeden milion Čechů. To je poměrně překvapivá a solidní sledovanost. Přes tisíc kilometrů vzdálená hlavní města k sobě mají zřejmě blíž, než se může zdát. Neznamená to, že bychom podvědomě chtěli svou vlastní českou monarchii?
A kdy jindy, když ne právě teď. Po dlouhých letech máme na Pražském hradě postavu, u které se nemusíme stydět za to, jak vystupuje. A i když vizuálně připomíná Petr Pavel spíše prototyp amerického prezidenta, roucho a koruna by mu jistě slušely. Už víme, že se dobře vyjímá na známkách, pravděpodobně nebude kolabovat při předávání královských klenotů, a když si povolí kravatu a pásek u kalhot, bude se mu i jednodušeji dýchat.
Další výhodou takové naší monarchie by mohlo být navrácení šlechtictví. Nebyl by to úplně špatný pocit, kdyby vás na ulici oslovovali sýre a nemysleli tím smradlavý romadúr, co se kazí doma v ledničce. My, prostí občané, náhle vyzvednuti do výšin, bychom se zařadili po bok nynějších velikánů, jako je Karel Schwarzenberg nebo František Kinský.
Už přes třicet let se nám snaží tuto jasnou vidinu, jak přetvořit náš stát a posunout i nás, občany, na jinou úroveň, předat politická strana Koruna Česká. Bohužel v minulých volbách do poslanecké sněmovny pochopilo retrorevoluční myšlenky této strany jenom něco přes osm tisíc lidí. Tentokrát je půda připravená, a konečně jim to vyjde.
Legrace stranou. Česká společnost je připravena na změnu. Ať se zeptáte téměř kohokoli, prozradí vám, že co se u nás děje mu příliš nevoní a že by si představoval lidské vztahy jinak. Všichni jsou nespokojeni a nikdo neví, jak se z téhle melancholie dostat.
Dost možná se kýžená odpověď neskrývá v návratu do budoucnosti, ale tentokrát do minulosti. Místo šíleného vědce by se českému národu hodil vůdce typu Karla IV. I když momentálně není potřeba stavět hladovou zeď a nezaměstnanost se drží stabilně dole, některé ostatní rysy českých králů by se nám hodily. Nemůžeme totiž věčně spoléhat, že nás zachrání rytíři z Blaníku.