Prohlídka nezajistí, že útočník nevytáhne zbraň ve vestibulu, říká analytik

Brno - Po útoku střelce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se veřejnost i akademická obec zaobírala otázkou, jak je možné podobným situacím zabránit. Policie i vedení českých vysokých škol řešili přijímání nových bezpečnostních opatření i prevenci proti možnému útoku. Otázku bezpečnosti na školách redaktoři stisku podrobně řešili s bezpečnostním analytikem Josefem Krausem. „Z dlouhodobého hlediska je vhodné zefektivnit systém vnitřní komunikace, zlepšit systematický výcvik a školení personálu a vylepšit systém evakuace budov,“ říká zástupce vedoucí Katedry politologie Masarykovy univerzity, který působí i v Akademickém senátu.

Je možné zařídit úplnou bezpečnost prostorů univerzit, kde se denně pohybují stovky lidí?

Stoprocentní bezpečnost nelze zajistit nikdy. Navíc opatření by měla vždy odpovídat aktuálnímu bezpečnostnímu stavu, podmínkám a míře ohrožení. V Česku je úroveň bezpečnosti vysoká. Vytvářet bezpečnostní opatření, která jsou výrazně omezující, komplikující a zpomalující pohyb osob po univerzitách v tuto chvíli moc nedává smysl. Naopak je žádoucí zefektivnit systém reagující na bezpečnostní incidenty, aby zareagoval rychle a efektivně, minimalizoval škody, sdílel informace a byl schopen spolupracovat s pohotovostními službami.

Jaká opatření musí splnit vysoké školy, aby byly chráněné před možným konáním útočníka?

V podstatě taková, jaká mají nyní. Rozhodnutému útočníkovi nelze v provedení útoku zabránit. Ale lze snížit objem a závažnost napáchaných škod. Toho je možné dosáhnout správným proškolením personálu i studentů, vytvořením či vylepšením systémů varování a komunikace, promyšlením a testováním bezpečné evakuace z budovy a podobně.

Jaké jsou nejčastější problémy zabezpečení univerzit?

Největší výzvou pro bezpečnost je tradiční otevřenost akademické půdy. Ve spoustě případů je zcela volný a nikým nekontrolovatelný pohyb lidí dovnitř i ven. Některé instituce pohyb omezují například instalováním turniketů elektronického vrátného s čipem, typicky v ISIC či ITIC kartě. Ale to jsou opatření spíše kosmetického charakteru, která by případnému útočníkovi ve vstupu do budovy stejně nezabránila. Na druhou stranu vytvořit funkční restrikce pro vstup by bylo velice drahé, logisticky náročné a pro studenty i zaměstnance nepohodlné a komplikované. Zpomalilo by to celý provoz instituce, přičemž efektivita vybraných opatření je sporná.

Pomohlo by zvýšit prohlídky u vchodů?

Nejsem fanouškem podobných opatření, a to z několika důvodů. Prohlídky u vchodu nezajistí, že k útoku agresora nedojde. Když vezmu jako modelový příklad aktivního útočníka s palnou zbraní. To, že mu nějaký vrátný prohlíží batoh nebo že musí projít rámem pro detekci kovů, mu nebrání v tom, aby již ve vestibulu budovy vytáhl zbraň a bez překážek vešel dovnitř. Navíc tato opatření jsou velmi drahá a obtížně aplikovatelná. Bylo by nutné zakoupit základní zařízení a vybavení, vymyslet jejich umístění v budově, což není snadný úkol. Nepředstavitelné je i mít k dispozici personál odpovídajícího výcviku a kvality, který by zde byl jen a pouze pro tuto činnost.

Co se týče logistiky bylo by možné tato opatření zavést?

Univerzity mají ve svém vlastnictví často velké množství budov. Kdyby takový systém měl být v každé z nich, náklady by byly astronomické. Kdyby nebyl zaveden ve všech budovách, jaký by byl klíč pro určení těch, které by ho mít měly? A nevybral by si pak útočník právě tu bez tohoto systému? Z praktického hlediska by podobná opatření dramaticky zpomalila a zkomplikovala vstup do budovy a pohyb po ní, který je navíc v případě fakultních prostorů hodně nárazový. Ve stejný čas začínají i končí přednášky, studenti se doslova navalí a vyvalí ve velkém počtu ven. To by způsobovalo ohromný nápor na kontrolní systém, tvořily by se fronty a nebylo by možné dojít na výuku včas. Přitom opakuji, reálný efekt takových opatření proti hrozbě typu aktivního útočníka je velice sporný.

Myslíte si, že by se měla posílit ochrana navýšením personálu a nebo najmutím bezpečnostní služby?

Nemyslím, že posilování početního stavu personálu nebo najímání pracovníků bezpečnostní služby je v tuto chvíli na místě. Opět, jsou to nákladné věci a jejich dopad na reálné zvýšení bezpečnosti je nejistý. Efektivnější by bylo investovat do stávajícího personálu. Správně a systematicky ho proškolovat, vytvořit vhodné podmínky pro řešení bezpečnostně-krizových situací a adekvátně jej vybavit po materiální stránce. To by vzhledem k současné bezpečnostní situaci v České republice mělo naprosto stačit.

Některé školy zinscenovaly nácvik krizové situace a zavedly pro studenty i zaměstnance možnost krizového kontaktu. V případě potřeby jim bude zaslaná zpráva o hrozbě. Jsou to podle vás dostačující opatření?

Je to úplné minimum, co by se dělat mělo. Zároveň ale minimum nejefektivnější. Samozřejmě, z dlouhodobějšího hlediska je vhodné zefektivnit systém vnitřní komunikace, spolupráci s pohotovostními službami, zlepšit systematický výcvik a školení personálu, zabezpečit sporadické nácviky a vylepšit systém evakuace budov. To jsou ale všechno věci, které není možné zvládnout v řádech týdnů či jednotek měsíců. Budovat, postupně ladit a optimalizovat takový systém je běh na dlouhou trať. Nově přijatá opatření jsou dle mého názoru zcela dostatečný přístup.

Je možné určit, která z univerzit v Brně je nejlépe připravena na možná rizika?

Tohle nelze srovnávat a to z mnoha důvodů. Jeden z nich je ten, že chybí objektivní kritéria pro zhodnocení toho, co je lepší a co horší. Nejenom každá univerzita, ale vlastně i každá fakulta a univerzitní budova má svá architektonická, personální nebo materiální specifika. Jednoduše řečeno, co funguje někde, nemusí fungovat jinde a naopak. Zároveň je problematické hodnotit úroveň zabezpečení bez reálného otestování jeho funkčnosti. Takže i opatření, která se na první pohled mohou zdát jako účinná mohou při střetu s realitou zcela selhat.