Reklama na falešný film To za nás nebylo! upozornila na psychické problémy dětí

Na začátku dubna vyšla upoutávka na nový film To za nás nebylo! Dlouho ale nikdo nevěděl, že ve skutečnosti žádný film neexistuje a celá kampaň vznikla za účelem informovat o duševních problémech dětí a mladistvých. Na vzniku kampaně se podílel manažer vnějších vztahů a marketingový specialista organizace Vzdělávací institut pro Moravu Marek Šoška.

Proč jste přistoupili k vytvoření kampaně To za nás nebylo?
Tomu předcházela kampaň Těžká hlava. Ta byla určena pro mladistvé. Myslím tím děti a mladistvé od osmi až do dvaceti let. Zjistili jsem, že nějakých dvacet procent studentů na našich středních školách a i na základkách na prvním stupni má obtíže v oblasti duševního zdraví. My jsme cílili nejdříve na děti, aby řešily problémy. Pak vyvstala otázky, co dospěláci. Odborníci nás varovali, že děti často řeknou, že mají problém. Dospělí jim ho ale neumožní řešit, protože jej bagatelizují.

Z jakého důvodu to rodiče bagatelizují?
Na to hezky odpovídá název kampaně Za nás to nebylo. Dospělí lidé velmi často říkají, že děti dneska nemají reálné problémy. Podle nich zažívali dříve větší nesnáze. Myslí tím například komunismus. Z jejich pohledu zažívali strašné věci, ale dnešní děti mají oproti tomu všechno.

Tím, že se do takové situace nedostali, se tak nedokáží do dnešních dětí vcítit.
Dospělí se mohou špatně vciťovat do problémů svých dětí. Jak už to bylo řečeno v kampani, to za nás nebylo. My ale říkáme, ano, za vás to nebylo. Dneska to tak ale je, takže to musíme řešit a nezavírat před tím oči.

Čím je to způsobené, že dříve děti takové problémy neřešily?
Když se zaměříme na to, co nám říkají psychologové, se kterými jsme kampaň konzultovali, tak důležitým hlediskem jsou sociální sítě. Mají svá pozitiva a negativa. Hlavní je, že jsou obrovským zdrojem informací. Roli hrají také velké nároky na děti. Vnímáme, že svoji roli sehrál i Covid, kdy byly děti izolovány. Faktorů je ale velké množství.

Hraje tedy roli informační přesycenost?
Človek dnes musí stale vybírat, co si má myslet a musí toho hodně pojmout. Tohle jsou věci, které nám řekli psychologové na základě svých vnitřních průzkumů. Podle nich je velký problém, že děti toho mají stále více a více. Když se člověk podívá například na školní osnovy, tak zjistí, že stále nabývají. Učitel většinou ve svém předmětu nic neškrtá. Pořád se jenom přidává. Děti tak mají nejenom spoustu informací ke vstřebání ve škole, ale také mimo ni. Pořád přicházejí do styku s něčím novým.

Ve spojení s mladými lidmi se vžil výraz “sněhové vločky”. Jedná se o někoho, kdo nic nevydrží, ze všeho se hroutí a stačí mu málo, aby se rozpustil. Jsou mladí lidé něším takovým?
Určitě jsou citlivější a možná jsou méně odolní. Nejsem ale odborník. Na druhou stranu se vypořádávají s úplně jinou situací. Neřekl bych, že dnešní dospělí, kdyby se narodili o čtyřicet let později, že by se v takové situaci dokázali bránit lépe.

Kolik dětí se dnes s psychickými problémy potýká a jak často to končí sebevraždou?
V kampani jsme uvedli, že je to dvacet procent. To nám vyšlo ze studií. To je ohromné číslo. Když si vezmeme, že máme třicet žáků ve třídě, tak velká část z nich má nějakou formu psychických problémů. Myslím tím úzkostné stavy nebo deprese. A co se týče sebevražd, tak my nevíme, kolik těch lidí přesně je. Víme ale, že je to čtvrtá nejčastější příčina úmrtí u mladistvých.

Proč získala kampaň podobu falešného traileru na film?
Kampaň jsme zvolili podle cílové skupiny. Věděli jsme, že to jsou rodiče od třiceti do padesáti pěti let. Museli to být rodiče dětí, na které jsme cílili v předchozí kampani. Zjistili jsme, že skupina, která nejvíc bagatelizuje, je zároveň úplně imunní vůči všem kampaním. Pokud bychom klasicky řekli: "Vaše dítě může mít duševní poruchu. Běžte to řešit," tak by nás ignorovali. Potřebovali jsme přitáhnout pozornost, aby se na to podívali a sami si zjišťovali informace. Trailer se jim evidentně líbil a měl velké dosahy i hodně komentářů na sociálních sítích. Díky tomu jsme nasbírali data a druhou část kampaně jsme mohli cílit přímo na ně. Snad se nad tím pak někteří zamýšleli.

Měla kampaň ohlas i mimo jihomoravský kraj?
Ta kampaň jako taková má samozřejmě přesah. Sociální sítě neznají hranic, což znamená, že kdokoliv si to může zobrazit. Vím, že třeba tu Těžkou hlavu, což byla ta první fáze kampaně, tak jednotlivé organizace doporučovali navštívení jejích webových stránek. U této kampaně je to podobné. Mediální zásah ještě zvýšila Česká televize nebo CNN Prima NEWS. Má to přesah a my vnímáme, že ostatní kraje to také chtějí řešit.