Inkluzi romských dětí musíme řešit systémově, říká výzkumnice

Praha - Nina Pippilotta Vacková studuje program svobodná umění a vědy na rotterdamské Erasmově univerzitě. Přes svůj program se dostala k výzkumné stáži, v rámci které řeší inkluzi romských dětí v Bulharsku. "Ve střední Evropě jsme na tom obecně velmi špatně," míní z výsledků teoretického výzkumu.

Čím se váš výzkum konkrétně zabývá?

Inkluzí romských dětí v Bulharsku a obecně ve státech jihovýchodní a střední Evropy. Zabýváme se jednak důkladným teoretickým výzkumem pedagogických trendů, za druhé situací přímo v Bulharsku. Bavím se s lidmi, kteří se v tamním školství angažují. S ostatními se pak snažíme navrhnout projekt, ve kterém řešíme inkluzi u dvou konkrétních škol. Z teorie pak vyvozujeme obecná doporučení do praxe.

V čem je vaše práce specifická?

Ve vědě se často děje, že teorie jsou odtržené od reality. My to děláme tak, že si řekneme, jestli praxe odpovídá teorii a popřemýšlíme nad tím, jak ji propojit s naším projektem.

Proč zrovna Bulharsko?

Roli hrála skutečnost, že jedna z kolegyň pochází právě odtud. Každopádně jsme měli velkou volnost ve výběru projektu. Ale museli jsme vybírat z oblasti současných trendů experimentální pedagogiky. Navíc se naše téma mělo dotýkat konkrétní komunity.

Neochota státu i pedagogů

Může být něco podobného proveditelné i v Česku?

Náš projekt šijeme na míru přímo pro konkrétní komunitu. Užitečný pro další regiony může být náš teoretický výzkum. Každopádně Česko a Bulharsko jsou na tom v oblasti inkluze romských dětí hodně podobně. To znamená dost špatně, podobně jako celá střední Evropa.

Čím to je?

Za prvé si neuvědomujeme, že nejsme inkluzivní. Za druhé mnohým nedochází skutečnost, že romské děti jsou úplně stejné jako všechny ostatní. V neposlední řadě je problém v systému. Je nastaven rasisticky a my to neřešíme. Česká situace je odlišná od té v západních zemích. Tam daná problematika souvisí s jinou než romskou menšinou. Obdobné to je s Afroameričany ve Spojených státech. O systematickém rasismu se v Americe mluví daleko více. Lidé si uvědomují jeho existenci. Ví, že je špatný. U nás je tomu přesně naopak. Nepřiznáváme si jeho přítomnost a když už, nedíváme se na něj negativně.

Jak se tento problém odráží v českém vzdělávání?

Velkou neochotou k inkluzi romských dětí do vzdělávacího systému, která se děje na několika úrovních. Jednak je neochotný stát, byť k tomu Česko i Bulharsko nutí Evropská unie. Nicméně ve finále to vypadá, že se sice navrhne podoba inkluze, ale nerealizuje se. Další problém je u samotných učitelů. Obzvláště pokud se bavíme o prvním stupni. Pedagog třeba romské děti nechce, myslí si, že jsou neschopné, nemá cenu je učit a podobně. V takovém případě jim často nevěnuje pozornost, kterou potřebují. Děti to cítí a nevybudují si ke vzdělání kladný vztah. Často pak dokončí jen základní školu. Kromě státu a některých učitelů je problém i v neochotě romských rodin. Mnohdy nevidí v učení hodnotu. Třeba už i samotní rodiče byli ze vzdělávání nějakým způsobem vyloučení. Tato situace je v Bulharsku a v Česku obdobná, byť jsme v některých oblastech dál. Ale co se týče rasismu, jsme na tom podobně špatně.

Má to řešení?

Je jich spoustu. Nejdůležitější podle mě je, abychom změnili systém. Jeden skvělý učitel díru do světa neudělá. Inkluze se nesmí provádět na poslední chvíli a z donucení, ale spíše s porozuměním konkrétních problémů daných škol. Řešením jsou například rasově rozdělené školy s romskými učiteli. Děti odtud mnohdy pokračují do dalších stupňů vzdělávání. Funguje, když žáci vidí, že někdo ze stejných poměrů vystudoval vysokou školu a teď učí. Změna musí začít u pedagogů.

Mezinárodní stáž z holešovického bytu

Jak vaši stáž ovlivnila současná pandemie?

Trávím hodně času na Zoomu a emailu. Máme často schůzky, dělám rešerše, telefonuju s kolegy. A taky musíme řešit časové posuny. Jedna kolegyně momentálně pobývá v Americe.

Tratíte na online podobě stáže?

Co se týče množství nabytých znalostí, rozdíl oproti běžné stáži nevidím. Ale chybí mi komunita. Nemůžu se s ostatními neformálně setkávat. Přitom se na projektu podílí hodně zajímavých lidí. Třeba moje supervizorka, profesorka, která se zabývá nerovností ve vzdělávání. Mám na mysli i další studenty. Každý studujeme něco jiného, jsme zvyklí řešit problémy jinak. Máme tam stážisty z psychologie, ekonomie, sociologie, filozofie. I národnostně je náš kolektiv rozmanitý. Tým tvoří Britové, Nizozemci, Španělé, Bulhaři, Francouzi, Poláci a tak dále.

Nina Pippilotta Vacková

Studuje program svobodná umění a vědy, zaměřuje se na filozofii a matematiku. Jako středoškolačka strávila rok v Anglii. Kromě toho organizuje Letní akademii Discover.

CARE

Zkratka Care je zkratkou výzkumu Community-oriented Action-based Real-world Education. V překladu znamená Komunitně orientované vzdělávání zaměřené na akci a praxi. Garanty jsou doktor Ginie Servant-Miklo a profesor Liesbeth Noordegraaf-Eelens. Výzkumný tým propojuje studenty Erasmovy univerzity v Rotterdamu napříč obory.