Glosa: Zahrádka u podniku jaro nedělá

Už je jaro, nebo alespoň by mělo být. Podle astronomického kalendáře začíná jaro 20. března. Všichni se už pomalu začínají těšit na teplo. Konečně skončí to zimní nadávání na to, že je moc zima, a pomalu se můžeme začít chystat na letní stížnosti typu „je moc vedro, moc svítí slunko, chci zpátky zimu.“ Jaro je takový fajn přechod mezi dvěma extrémy, kdy si nikdo na teplo ani na zimu nestěžuje.

Ejhle, co se nestalo. Sotva trošku zasvítilo sluníčko, všechny restaurace, kavárny a bary vytáhly zahrádky, které máme všichni spojené hlavně s popíjením alkoholu. Pro kuřáky super věc, konečně zase nemusí přecházet dovnitř a ven. Konečně také nastal čas schovat všechno zimní objemné oblečení zpátky do skříně. A hlavně už nemusíme topit, to je přece drahé, že jo.

Ale jak se říká, neříkej hop, dokud nepřeskočíš. Sotva se ven vytáhly zahrádky, brutálně se ochladilo. Všechno, s čím jsem počítala, se najednou změnilo. Místo vysedávání a popíjení piva někde na zahrádce, teď doma ležím s teplotou, protože jsem všechno svoje zimní oblečení dala zpátky do skříně a můj šatník fungoval v módu "je jaro, to už zimní bundu přece nepotřebuješ." Zmrzlinu si asi taky jen tak nedám. Místo zmrzliny byla venku akorát tak námraza, protože bylo zase pod nulou. A nejsem jediná, kdo bere tuhle zimu jako podraz. I moji kamarádi, nebo uživatelé Twitteru, se nad celou touhle záležitostí rozčilovali, a to už něco znamená.

Možná by bylo pro příště lepší orientovat se podle předpovědi počasí, ne podle toho, kolik podniků už má zase zpátky zahrádky. No jo, kdybych se bývala byla líp oblékla. Alespoň mi celá tahle věc s maroděním byla užitečná jako výmluva, proč nemůžu jít slavit Velikonoce za svými příbuznými. Ještě že už je alespoň v lékárnách dostatek léčiv a já si můžu dát v klidu Paralen a doufat, že si to jarní pivo na zahrádce vychutnám co nejdřív.