Vždycky mě bavilo se předvádět a bavit lidi, říká cirkusový akrobat Hrubý

Stockholm - Dvaadvacetiletý akrobat Tomáš Hrubý po několika letech v company Cirk La Putyka odešel do Stockholmu, kde nyní studuje cirkus na tamní univerzitě. Mluví o tom, co obnáší každodenní trénink jeho disciplíny, co ho k cirkusu vedlo a proč dal přednost studiu v zahraničí před pokračováním v profesionálním souboru.

Můžete popsat proces, který předcházel tomu, než jste se na školu dostal?

První kolo bylo čistě online. Posílali jsme videa s ukázkami naší disciplíny, aby věděli, na jaké úrovni jsme. Součástí byl i motivační dopis a video, kde vysvětlujeme, proč se na školu hlásíme a co nás přivedlo k cirkusu. Potom proběhlo první předvýběrové kolo a následně nás pozvali na přijímačky do školy ve Stockholmu. Bylo to tedy spíš jako konkurs.

Stockholm University of the Arts (SKH) – Studijní program Cirkus

Cirkus jako umělecká disciplína nabízí bakalářský i magisterský program: 

• Bakalářský program – zahrnuje trénink cirkusové disciplíny, umělecké procesy a budování udržitelné profesionální kariéry
• Magisterský program současných cirkusových praktik– pro pokročilé rozvíjení konceptuálních a uměleckých dovedností, s možností pokračovat v doktorském studiu

Programy a kurzy jsou vyučovány v angličtině v mezinárodním prostředí studentů a učitelů z různých zemí. Absolventi se angažují v mezinárodních společnostech, vytvářejí vlastní skupiny, pracují jako freelanceři, účastní se festivalů a mají svět jako své pole působnosti.

 

Kolik vás bylo?

Hlásilo se asi kolem osmdesáti lidí, pokud se nepletu. Přijímačky trvaly pět dní, od pondělí do pátku. Ve středu proběhlo druhé kolo výběru, někteří lidé tedy vypadli už v polovině. První tři dny nás rozdělili do šesti skupin a měli jsme vytvořit zhruba pětiminutové představení na předem dané téma.

Můžete popsat svou disciplínu a případně i to, kolik disciplín se na škole vyučuje?

Moje disciplína se jmenuje teeterboard. Vždycky to přirovnávám k takové té houpačce pro dva na dětském hřišti. Je to dlouhé prkno, které se vždycky převáží na jednu nebo druhou stranu. A na tom skáčem. Disciplín je obecně hodně, ale přímo na školu se otevírá obvykle osm až deset různých zaměření, i když celkově jich existuje víc.

Teeterboard - Akrobatická houpačka

Teeterboard je cirkusní akrobatické náčiní, které připomíná prkno na principu houpačky. Na jednom konci houpačky skočí nebo dopadne akrobat. Tím se druhý konec prudce zvedne a vymrští jiného akrobata do vzduchu. Akrobat ve vzduchu provádí salta, vruty nebo další akrobatické prvky a dopadá buď na žíněnku, vysokou stojku, na ramena kolegy nebo zpět na prkno.

Jak vypadá studium prakticky, teď během prvního semestru?

Máme výuku hlavně v úterý, středu a čtvrtek. Dopoledne je tříhodinový trénink plus půlhodinová rozcvička. V disciplíně teeterboard jsme skupina osmi lidí, takže trénujeme všichni společně. Obvykle to funguje tak, že půlku času trávíme na trampolíně, kde děláme průpravu na různé typy salt, a druhou půlku skáčeme na teeterboardu.

V pondělí máme „independent research“, kdy si trénujeme sami a zároveň připravujeme naše tzv. redo – krátkou prezentaci, kterou máme každé tři týdny. Odpoledne jsou pak teoretické předměty, teď například historie cirkusu. A v pátek máme takový volnější program.

Co vás vlastně vedlo k tomu odjet pryč, když jste měl stabilní práci v jednom z nejlepších akrobatických souborů v Česku?

Bylo to náročné rozhodování. Nejvíc mě k tomu vedla osobní ambice se zlepšovat. V Praze pro to nebyly úplně ideální podmínky. Divadlo je pracovní prostředí, není zaměřené čistě na trénink a rozvoj. Nechtěl jsem být závislý jen na tom, že budu v La Putyce. Nešlo mi o to být „nejlepší“, protože to ani není reálné, ale chtěl jsem co nejdéle bezpečně trénovat a posouvat se.

Co plánujete po škole?

Zatím to úplně neumím naplánovat. Ideálně vytvořit s partou lidí větší číslo, se kterým bychom objížděli festivaly. Nebo se připojit k menším či větším souborům a získat pestřejší pracovní zkušenosti. Do budoucna bych se rád zase někdy vrátil ke spolupráci s La Putykou. Ale do konce školy je ještě daleko, takže uvidíme.

Máte nějaký vysněný soubor nebo tvůrce, se kterým bys chtěl spolupracovat?

Mám několik takových snů. Lákalo by mě vyzkoušet si práci s velkými jmény, jako je Cirque du Soleil nebo kanadští The 7 Fingers. Fascinují mě taky australské soubory Gravity & Other Myths a Circa, líbí se mi jejich styl. Ale také určitě menší soubory, o kterých třeba ještě ani nevím.

Co pro vás bylo po příchodu do školy nejzásadnější?

Pravidelnost. Mít čas každý den trénovat. A pak přístup lidí, všichni jsou v té fázi života, kdy jsou nadšení a chtějí trénovat. V Praze to bylo jiné, lidé už řešili práci, stabilitu, někteří rodinu. Tady jsme všichni na stejné vlně, a to tréninku hrozně pomáhá.

Jak zvládáte změnu prostředí po osobní stránce?

Bylo to náročné. Připravoval jsem se na to, že to bude těžké, a taky to těžké bylo. Poprvé v životě jsem se odstěhoval a rovnou do jiného státu. I když jsem si říkal, že to není konečné rozloučení s lidmi, které jsem měl kolem sebe, bylo těžké je opustit. A pořád to tak trochu je.

A návrat z pracovního života zpátky do studentského, i finančně?

Je to jiné, ale zároveň se toho tolik nezměnilo. Dělám pořád v zásadě to samé, jen nevystupuju, a to mi chybí. Ten zážitek před lidmi. Teď si buduju zázemí ve škole, takže mimo školu neexistuje skoro nic. Finančně je to náročnější, ale měl jsem něco našetřeno a mám to štěstí, že mám podporu od rodičů.

Co vám cirkus dává? Proč ho vlastně děláte?

Našel jsem se v tom. Na střední jsem neměl ten „drive“ jít na vysokou jako ostatní. A pak jsem si uvědomil, že mě to táhne k cirkusu. Dělám to, protože mě to baví. Vždycky mě bavilo trochu se předvádět a bavit lidi. A cirkus mi to umožňuje.

Pamatujete si nějaký moment, který vás nasměroval k tomu, že se chcete cirkusem živit?

Asi není jeden konkrétní, spíš se to postupně formovalo. Pamatuju si ale chvíli, když jsme maturovali a současně hráli představení Cesty. Po představení se nás principál ptal, kde se vidíme za pět let a jak si představujeme naši budoucnost v Putyce. Padlo tam téma cirkusových škol. A tehdy mi došlo, že se tomu můžu věnovat i po maturitě naplno. A že je to cesta, kterou se chci vydat.