Tragédie na rallye: Ústavní soud vyhověl stížnosti provozovatele auta

Brno - Společnost Roto, jejíž auto během soutěže rallye usmrtilo jednoho z diváků, požaduje po pořadatelích akce náhradu 480 tisíc korun. Okresní i Krajský soud v Plzni její žalobu zamítl a Nejvyšší soud jejich verdikt potvrdil. Ústavní soud v úterý 13. května vyhověl stížnosti provozovatelské společnosti a označil předchozí rozhodnutí za neplatné.

Ústavní soud rozhodl, že Nejvyšší soud svým usnesením porušil právo na soudní ochranu. „Nejvyšší soud vycházel z toho, že stěžovatelka údajně nenapadla všechny klíčové právní závěry odvolacího soudu. Ve skutečnosti tomu tak ale není,“ zdůvodnil usnesení soudce Zdeněk Kühn. Případ bude dále projednávat Nejvyšší soud.

Tragická událost se stala v roce 2012 na automobilové soutěži Barum Czech Rally Zlín při jedné z rychlostních zkoušek. Závodní vůz vyletěl z trati a po několika převráceních skončil v divácké zóně plné lidí. Na místě zemřel jeden muž a další byl těžce zraněn.

Vyšetřovatelé i státní zástupce zpočátku uvedli, že nehoda nebyla trestným činem a případ odložili. Vdova a dcera zemřelého diváka se domáhaly náhrady nemajetkové újmy. Pojišťovna za pořadatele závodu uhradila 480 tisíc korun, Okresní i Krajský soudu v Plzni každé z nich přiznal 240 tisíc korun. Částku splatila plzeňská společnost Roto, která byla provozovatelkou vozidla.

Podle verdiktu vozidlo havarovalo po chybě řidiče týmu Roto Václava Kopáčka. Pořadatelé soutěže při vytyčování trasy neporušili prevenční povinnosti. Plzeňské soudy dospěly k závěru, že automobil si zachovává povahu motorového vozidla podle občanského zákoníku i pokud je využit při závodě. Provozovatelka tak odpovídá za způsobenou škodu.

Společnost Roto poté podala žalobu na pořadatele akce a požadovala po nich také 480 tisíc korun. Podle plzeňské společnosti je rychlostní zkouška určena k využití maximálního výkonu závodního vozu. Nejedná se tak o běžné užívání dopravního prostředku, ale o zvlášť nebezpečný provoz. Odpovědnost za nehodu tak podle ní nesli pořadatelé akce.

Okresní soud žalobu zamítl. „Automobilový závod nelze považovat za provoz zvlášť nebezpečný, neboť nejde o činnost, při níž by bezprostředně hrozilo nebezpečí vzniku závažných škod. Ovládání soutěžního vozidla spočívá v rukou řidiče, který by měl být schopen usměrňovat rychlost a směr jízdy tak, aby zvládl nástrahy trati a předešel nehodě,“ zdůvodnil rozhodnutí. Krajský soud rozsudek potvrdil.

Plzeňská společnost poté podala dovolání, které však Nejvyšší soud zamítl. „Auto v danou chvíli nesloužil k přepravě osob nebo zboží z místa na místo, ale k provozování motoristického sportu při automobilové soutěži. To ale neznamená, že vůz přestal být motorovým vozidlem, které má vlastnosti, kvůli kterým je jeho provoz považován za nebezpečný,“ uvedl v rozhodnutí. Nyní je neplatné a případ se vrací k Nejvyššímu soudu.