Zápasy play-off budou těžké, ale není to nemožné, říká volejbalistka Kateřina Kuníková

Brno - Přestože minulá sezóna dopadla celkovým vítězstvím, první zápas play-off volejbalistkám KP Brno nevyšel. Cestu za obhajobou titulu si tedy 13. března ztížily, ale čekají je ještě další dva zápasy, během kterých můžou vývoj vyřazovací části otočit. O nepovedeném zápase, přípravě na play-off a skloubení profesionálního sportu se studiem promluvila mladá volejbalistka Kateřina Kuníková.

Jakým způsobem jste se připravovaly na Play off?

Trénovaly jsme hodně, hrály jsme hodně přípravných zápasů. Na play off se těšíme, budou to těžké zápasy, ale nic není nemožné. Ve středu jsme hrály první z nich proti Liberci. Sice nám minulá sezóna dopadla skvěle, protože jsme vyhrály Český pohár žen a extraligu žen, ale myslím si, že tohle se mi už nikdy nepodaří. Ale jak se říká: „nikdy neříkej nikdy!“

Jak tento zápas proti Liberci dopadl?

Bohužel jsme prohrály 1:3. Za mě osobně jsme předvedly bojovný výkon a všechny jsme do toho daly, co jsme mohly. Je škoda, že jsme nezvládly dvě koncovky ve 2. a 4. setu. Mně se tento zápas moc nepovedl, nejsem se svým výkonem úplně spokojená, ale beru to jako motivaci, co zlepšit a na čem zapracovat do příštích zápasů. Byl to první zápas Play-off, určitě nás čekají ještě další dva. Doufáme, že minimálně jeden z nich se nám podaří úspěšně vyhrát a prodloužíme tak sérii.

Říkala jsi, že nejsi se svým výkonem spokojená. Co se ti nepovedlo a na čem bys ráda zapracovala do příštích zápasů?

Nedokázala jsem být stabilní na přihrávce a bohužel ani v útoku. Když se hráč nechytí ani na jednom, tak se mu potom špatně hraje. Snaží se dál hrát a říkat si, že to dobré v průběhu přijde. U mě tedy bohužel to dobré nepřišlo. Do dalšího zápasu chci vstoupit s čistou hlavou a čistým štítem. Včerejší zápas nechám za sebou a budu se soustředit na ten následující, aby ve mně mohl můj tým cítit oporu a spolehnout se na mě.

Ty hraješ na smeči. Jak ti tato pozice vyhovuje?

Na hráčku volejbalu nejsem úplně tolik vysoká. Měřím 181 centimetrů, takže na profesionální volejbal patřím spíš k těm menším hráčkám. Ale co se pozice na smeči týče, tak mi výška vyhovuje a nestěžuju si.

Jsi už stálou součástí týmu. Znamená to, že tato spolupráce funguje?

V týmu jsem určitě spokojená. Teď vlastně hraju za Brno už devátým rokem, takže to docela vypovídá o tom, že bych neměnila. Za letošní sezónu mám zatím odehráno zhruba 45 zápasů. Počítám mezi ně i ty přípravné. V budoucnu bych si ale určitě chtěla zkusit zahraniční angažmá, jen ještě nevím přesně kde.

Je známo, že sport na profesionální úrovni je velmi časově náročný. Jak kombinuješ hraní se školou a mimoškolními aktivitami?

Není to úplně snadné, první dva roky jsem si na to docela zvykala a bylo náročné cestovat na trénink, do školy, a pořád dokola. Teď už je to lepší, zvykla jsem si a našla si svůj režim. Navíc už nemám tolik předmětů, takže se mi vše líp stíhá. Mezi mé koníčky patří trénování dětí, jinak není na nic jiného čas. Jak jsem řekla předtím, sice jsem si našla režim v kombinování školy a volejbalu, ale tolik toho volného času zase nemám.

Studuješ na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity, reprezentuješ i tvoji školu?

Za univerzitu hraji akademické hry, ale jinak univerzitní ligu nehraji. Díky škole jsem se v létě zúčastnila univerzitních her v Číně, takže i tam jsem mohla Masarykovu univerzitu reprezentovat. Navíc jsem se ještě mohla podívat na druhý konec světa, takže jsem za tuhle příležitost vděčná.