Norsko je ideální zemí pro duševní zdraví, říká studentka univerzity v Oslu

Brno, Oslo - Po tříletém bakalářském studiu žurnalistiky na Univerzitě Komenského v Bratislavě a půlročním Erasmus výjezdu na Masarykovu univerzitu se Tereza Szalaiová rozhodla pro pokračování v Norsku. V září nastoupila na magisterský program na Univerzitu v Oslu a život ve skandinávské metropoli si nemůže vynachválit. S respondentkou jsme se dohodly na tykání.

Jak je to s inflací, pociťují ji i Norové? Přeci jen se jedná o třetí nejbohatší zemi Evropy.

Zvedá se cena potravin. Pro místní obyvatele se ale nejedná o nic zásadního. Ceny energií tu vzhledem k obrovskému množství vlastních zdrojů nejsou problém.

A co globální společenské problémy? Jaký je tamní pohled na válku?

Norové žijí v určité harmonii. Příliš se tu neřeší inflace, koronavirus, energie ani probíhající válka. Samozřejmě se tato témata objevují na předních pozicích zpravodajských serverů, ale do každodenního života se příliš nepromítají. V den mého příjezdu se konal protest proti vojně, na ulicích potkávám ukrajinské vlajky, ale nijak zásadněji jsem se zatím do styku s touto událostí nedostala.

Proč jsi se rozhodla pro magisterské studium právě v Norsku?

O životě v zahraniční jsem snila už dlouho. Skandinávie mě odjakživa fascinuje i díky své životní úrovni, která je se Slovenskem neporovnatelná. Norské státní vysoké školy jsou zdarma i pro zahraniční studenty, což byl také jeden z rozhodujících faktorů.

Vnímáš neznalost norštiny jako velkou nevýhodu, například v profesní oblasti?

Jazyk tu není žádný problém. Anglicky umí i nejstarší generace, domluvím se tedy kdekoli a kdykoli. Pravdou je, že v pracovních inzerátech často vyžadují norštinu. Dají se ale najít i firmy, kterým stačí angličtina. Navíc norština není vyloženě těžký jazyk. Moji slovenští přátelé, kteří zde už nějakou dobu žijí, se ji bez větších obtíží naučili. Doufám, že si jí postupem času osvojím i já.

Poohlížela jsi se už po nějaké brigádě? Nabízí hlavní město dostatek pozic i pro cizince?

Ano, stihla jsem už odpovědět na pár inzerátů. Nabídka závisí především na druhu práce, kterou člověk hledá. Zahraniční studenti často nachází uplatnění například v muzeu nebo podobných turisticky zaměřených místech. V nabídce jsou také pozice v gastronomii, uklízecí práce a podobně.

Častým problémem českých studentů ještě před nástupem na vysokou školu je shánění ubytování. Koleje bývají okamžitě plné, o finančně dostupné byty je též nouze. Řešila jsi tuhle potíž i v Oslu?

Jelikož jsem si podala přihlášku na kolej až po řádném termínu, vůbec jsem nepočítala s tím, že se tam dostanu. Souběžně jsem si tak hledala i různé možnosti soukromého bydlení. Potom se mi ozvali ze školy s tím, že se na koleji uvolnilo místo, a tak jsem neváhala. Vůbec se tu ale necítím jako na koleji, pokoj je pomalu hezčí než ten můj doma. Tomu taky samozřejmě odpovídá i měsíční nájem.

Existuje tedy něco, co trápí běžného zahraničního studenta v Oslu?

V první řadě jsou to rozhodně vysoké ceny. Bez práce a štědré podpory rodičů bych se tu neuživila. Norové jsou ale na blahobyt zvyklí, což je vidět i při běžné procházce městem. Všechno je perfektně udržované a rekonstruované, člověk tu nepotká jediný zchátralý dům.

Zažila jsi už nějaký okamžik, který ti dlouho utkví v paměti?

Když jsem šla poprvé cvičit do fitness centra, přišla jsem ve sportovní podprsence a legínách, na což jsem byla zvyklá z domova. Po chvíli za mnou ale došel zdejší pracovník a oznámil mi, že si musím obléct tričko. Prvně jsem byla rozhořčená. Nechápala jsem, proč by měl někdo cizí určovat, co si mám vzít na sebe. Poté jsem si pročetla pravidla centra a zjistila jsem, že tak předchází špatným pocitům některých zákazníků, které by mohlo vyvolat nedostatečné zakrytí těl ostatních. Na body image si dávají obecně pozor, chtějí, aby se každý ve svém vlastním těle cítil dobře.