Z festivalu ProsEKO odcházeli studenti s tipy, jak řešit klimatickou změnu

Brno - Udržitelný rozvoj, klimatická krize, zamyšlení se nad aktivismem, začleňování lidí, kteří měli nelehkou startovní pozici do pracovního prostředí, nerůstová ekonomika, anebo třeba dumpster diving. To vše představili studenti 24. dubna na festivalu ProsEKO, který vznikl při projektové výuce na Katedře sociální pedagogiky. Přednáškové bloky doplnily workshopy a swap oblečení.

Místností na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity znějí tóny písně skupiny ABBA. The winner takes it all, ozývá se z reproduktorů. Odpovídá výběr hudebního repertoáru tak zásadním tématům, která se studenti rozhodli nadnést? Kdo ví. U stolů postávají hloučky lidí, povídají si a smějí se.

Panuje zde velmi přátelská atmosféra. „Myslíš, že si můžeme tykat?“ ptá se zrzavá slečna druhé. Ta souhlasí.

„Vítám vás na ProsEKU, na festivalu udržitelného rozvoje,“ zahajuje akci jeden z organizátorů Kvido Kratochvíl. Na pódium za ním přichází Filip Chvátal, který má na brněnském magistrátě na starosti oblast životního prostředí. „Moc se mi líbí projekty, jako je například ostravské Reuse centrum, které dává život starým věcem. Téma udržitelnosti je důležité,“ navazuje náměstek primátorky Chvátal na Kratochvíla.

Festival vznikl v rámci projektové výuky na katedře sociální pedagogiky a volného času. „Nejdříve jsme vypracovali projektový záměr, potom jsme prošli konzultacemi s vyučujícími, a tento semestr ProsEKO realizujeme. V dalších semestrech se budeme zaměřovat na to, jak z festivalu udělat pravidelnou akci,“ vysvětluje Kvido Kratochvíl. Zásadní podle něj bylo uchopení události. Bylo potřeba vhodně zvolit cílové publikum, kterým se nakonec stali vysokoškolští studenti.

„Pro environmentální témata mám velké nadšení, zároveň jsme si chtěli zkusit zorganizovat festival. Proto jsme dali dohromady tyto dva nápady,“ popisuje Kratochvíl vznik akce. Spoustu z probíraných okruhů témat aplikují studenti přímo na Brno. S výběrem hostů Kratochvíl a studentka Eliška Sekaninová neměli problém. Nejdříve si vytyčili okruhy témat, poté začali shánět odborníky. „Jako aktivisti se pohybujeme v organizacích NaZemi a Lipka, máme tam známé,“ vysvětlují studenti.

„Chci mít dostatek jídla a jednoho dne chci začít chodit do školy“

První přednáška představila organizaci Mary’s Meals zabývající se poskytováním jídla ve školách dětem, které žijí v nejchudších oblastech světa. „Proč ve školách? Aby děti měly motivaci tam chodit a vzdělávat se,“ říká dobrovolnice z neziskové organizace.

Neuvěřitelných 67 milionů hladovějících dětí ve světě nechodí do školy, osmi milionům z nich hrozí smrt v důsledku vážné podvýživy. „Přitom na světě se jedna třetina vyprodukovaného jídla vyhodí,“ dodává přednášející.

Organizace využívá místních surovin, čímž podporuje lokální farmáře a s tím související místní ekonomiku. Dobrovolníci, kteří spolupracují s Mary’s Meals přímo na místech, kde je pomoc potřebná, jsou lidé z komunit. „Je velmi drahé zabezpečit dobrovolníky ze zahraničí. Tady šíříme osvětu a tam fungují místní,“ popisuje dobrovolnice.

Mary's Meals

• Náklady na obědy jednoho dítěte na celý školní rok jsou 550 korun. 
• Mary’s Meals každý školní den zprostředkují oběd pro dva a půl milionu dětí. 
• Rodiče dívek považují vzdělávání za neperspektivní. Školu v oblastech, kde organizace působí, dokončí dvě ženy ku desíti chlapcům.

Organizace zajišťováním školního jídla přispívá ke zvýšení vzdělanosti obyvatelstva. Edukace je důležitá především proto, že má pozitivní vliv na snížení chudoby, porodnosti, zlepšuje zdraví anebo podporuje rovnost žen a mužů.

Typickým pokrmem, který organizace dětem ve školách nabízí, je kaše. „Můžete ochutnat, jak chutná vzdělání,“ zve s úsměvem ke stánku dobrovolnice.

Čtyřicet procent emisí ovlivňují individuální aktivity

Jeden z organizátorů festivalu o udržitelnosti, Kvído Kratochvíl, pracuje pro environmentálně vzdělávací organizaci Lipka. Svou přednášku o vlivu individuálního stravování na klimatickou změnu zahajuje animací stránky, která odletí jako jestřáb z papíru. Je tím pobaven.

Klimatická změna začala současně s průmyslovou revolucí, před ní bylo klima stabilní. Poprvé vědci o možné hrozbě varovali již mezi lety 1950 a 1970. „Od termínu globální oteplování se v environmentálních kruzích upouští. Některá místa na planetě se totiž oteplují, někde více prší a jinde se ochlazuje. Proto používáme termín klimatická změna,“ upřesňuje Kratochvíl.

Celková průměrná teplota na Zemi ale stoupá. Od průmyslové revoluce došlo ke zvýšení teploty o 1,1 stupně Celsia. „Jakmile bude teplotní nárůst 1,5 až 2 stupně Celsia, už se nikdy nebudeme moci vrátit zpátky,“ apeluje Kratochvíl.

Hladina moře se od průmyslové revoluce zvýšila o dvacet centimetrů. Ledovce, které mořskou vodu ochlazují, exponenciálně ubývají. „Když jsem se jednou ptal v Lipce dětí, jestli ví o nějakém místě, které doplatilo na klimatickou změnu, dostal jsem odpověď Atlantida,“ popisuje Kratochvíl zkušenosti se vzděláváním v organizaci. Ani přes závažnost tématu, o kterém přednáší, jej nepřechází humor.

Co ovlivňuje uhlíkovou stopu?

Chemikálie a pesticidy se používají nejen na plodiny určené ke konzumaci, ale také na ošetření bavlny, která k růstu potřebuje obrovské množství vody. Součástí festivalu byl proto i swap (výměna, pozn. red.) oblečení, který představuje udržitelnější alternativu k nakupování nového oblečení.

Monokultury, kterými jsou v českém kontextu například lány řepky olejky, omezují biodiverzitu a přinášejí mnoho negativních vlivů, jakým je například vyčerpání živin z půdy, eroze nebo snižování schopnosti půdy zadržovat vodu ze srážek. 

Uhlíková stopa některých potravin je velmi vysoká. Typickým příkladem je hovězí maso, při jehož produkci vzniká mnohonásobně větší stopa oxidu uhličitého než u jiných potravin. Nejčastěji lidé své vegetariánství či veganství argumentují etikou, každý člověk stravující se bez masa má ale mnohem menší uhlíkovou stopu. Omezení masa o pouhých dvacet procent je co se týče emisí ekvivalentní 1500kilometrové jízdě autem.

Kratochvíl ve své přednášce uvádí způsoby, jakými lze na individuální úrovni ovlivnit klimatickou změnu. „Často si člověk může myslet, že nic nezmůže, protože velké korporáty a společnosti mají na životní prostředí mnohem větší vliv. Pravda ale je, že čtyřicet procent emisí lze ovlivnit individuální aktivitou,“ popisuje. Hlavními aspekty, které lidé mohou sami u sebe změnit, je upřednostňování rostlinné stravy, omezení plýtvání a snížení vyprodukovaného odpadu či využívání udržitelné dopravy, jakou je například městská hromadná doprava nebo cyklistika.

Začlenění do společnosti

Ve třetí přednášce prvního bloku Dominika Miková představila koncept obchodu Restart. „Ne každý měl v životě štěstí na dobrý začátek. Někdo možná měl dobrý start, ale v životě jej potkala situace, kdy potřebuje dostat druhou nebo třetí šanci,“ popisuje Miková princip fungování obchodu s nezávislou módou. Sama má devětadvacet let a měla v životě nelehkou výchozí pozici. Narodila se totiž s mozkovou obrnou, kvůli tomu je nyní na vozíku. „Díky práci v obchodě můžu získat disciplínu a zkušenosti,“ popisuje Miková.

Restart slouží jako tréninkové pracovní místo. Nabízí zaměstnání lidem, kteří se v životě setkali s nějakými komplikacemi. „Nejvíce mě baví rozmanitost práce, působím na pozici administrativní pracovnice. Nikdy ale nevím, s jakými úkoly se daný den potkám,“ popisuje s nadšením zaměstnankyně Miková.

Proč potřebujeme pořád růst?

Po přestávce, kterou Kratochvíl uvedl jako nejpříjemnější část programu, protože festival přeci organizují studenti sociální pedagogiky a volného času, následovala přednáška Tadeáše Žďárského z brněnské organizace NaZemi. Ten představil Nerůst, ekonomický koncept nezávislý na neustálém zvyšování majetku, kapitálu, HDP.

Nerůst: Demokratické zmenšení a ustálení výroby a spotřeby v západních zemích s cílem snížit environmentální dopady a společenské nerovnosti a zvýšit kvalitu života.

„Věříme, že na to, abychom vyřešili nejen klimatickou krizi, ale spoustu dalších krizí, kterým v současnosti čelíme, potřebujeme hlubokou společenskou změnu,“ zahajuje svou přednášku Žďárský. Toho chce NaZemi docílit prostřednictvím vzdělávání, šíření povědomí o ekonomice nerůstu a prosazování nehierarchického demokratického řízení institucí a firem.

Žďárský popisuje, že pokud máme potřebu ekonomický systém měnit, musíme k tomu mít dostatek důvodů. Těmi mohou být právě krize, se kterými se v současné společnosti potýkáme - ekologická krize,krize nerovnosti, která umožňuje, aby bohatí stále více bohatli, krize kvality života projevující se přepracovaností, stresem, syndromem vyhoření, které jsou zapříčiněny pocitem tlaku na stále vyšší výkon, související s naším ekonomickým systémem, a nakonec krize demokracie, která se projevuje nižší volební účastí a privilegiem bohatých, kteří mohou mnohem zásadněji ovlivňovat politické dění.

„Snahou nerůstu je selektivní zmenšování naší ekonomiky, vybíráme pouze části, které jsou nahraditelné a nesnižují kvalitu života,“ popisuje dále Žďárský. Demokracie, rovnost, udržitelnost a kvalita života jsou hlavními pilíři nerůstového ekonomického konceptu, který by mohl výrazně přispět ke zlepšení životních podmínek běžných lidí.

Východisky nerůstu je pak dekomodifikace základních potřeb, které každý člen společnosti má. Dále jsou to například garantovaná pracovní místa na pozicích, které mají smysl. „Stát by měl mít povinnost poskytnout pracovní místo každému, kdo chce pracovat, a náležitě jej za to ohodnotit,“ uvádí Žďárský. Rovnost ve společnosti je podle nerůstové ekonomiky podstatnější než neustálé zvyšování a růst, proto by měl být určen rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší mzdou, která by měla mít limit. „Nedocházelo by tak k tomu, že existují lidé, kteří mají příjmy vyšší než některé státy,“ dodává sarkasticky Žďárský.

„Kontyšové desatero“ dumpster divingu

Slováci Michal a Martin po dlouhé přednášce o alternativním ekonomickém systému přicházejí na pódium popsat, jak efektivně v Brně vybírat popelnice. Ano, přesně tuto aktivitu označuje termín dumpster diving.

„Říkáme tomu kontyšové dobrodružství (kontyš, slovensky zkráceně kontejner, pozn. red.), jde o záchranu potravin,“ vypráví mladí muži. Ve společnosti může převládat mylná představa, že jde o způsob, jakým si chudí lidé či lidé bez domova zajišťují životní potřeby. Jedná se však o snahu šetřit zdroji a využívat potraviny, které jsou stále v pořádku, ale také o protest proti konzumnímu způsobu života.

„V Brně se dá zachránit hodně potravin, ale za pět roků, co popelnice vybíráme, jsme si všimli, že se množství odpadu snížilo. A to je vlastně dobře,“ popisují Martin s Michalem. Některé supermarkety údajně začaly popelnice zamykat, zřejmě kvůli nepořádku.

V severských zemích je tato praxe naprosto běžná. Studentka environmentalistiky Adriana Kováčiková si vyzkoušela dumpster diving v Dánsku na svém erasmu. „Přivedly mě k tomu kamarádky, daly mi dokonce vitamíny, kosmetiku a sladkosti, které v popelnici našly,“ popisuje. Studentka se setkala i s nepodařenými pokusy, u Lidlu byly popelnice zamknuté. „Potom jsme ale našli jeden supermarket, ke kterému jsme potom chodili pořád. Velmi nám to ekonomicky pomohlo, protože strava v Dánsku je pro studenty dost drahá,“ dodává Kováčiková. Má také radost, že jídlo zachránila, popisuje, že pro ni bylo velmi bolavé vidět, kolik potravin, které jsou v pořádku, se vyhazuje.

„Za supermarket jsme chodili vždy večer, někdy úplně v noci,“ říká studentka Kováčiková. Na to apelují i Michal s Martinem na přednášce. „Občas jsme potkali zaměstnance obchodu, ale nikdy z toho nebyl problém,“ říká studentka. V Brně si dumpster diving nevyzkoušela, protože je to tady větší problém a člověk musí být obezřetný a znát svá místa. Michal s Martinem v Brně doporučují obchody Billa nebo Kaufland, jinde se moc nedá, v případě modřické Olympie varují před ochrankou.

Studentka experimentální a molekulární biologie Radka Lindovská na festival ProsEKO přišla poté, co ji událost zaujala na facebooku. „Název byl vtipný a super,“ dodává s úsměvem. Chce tak rozšířit své vědomosti o ekologii a udržitelnosti. „Přišla jsem až na druhou část, moc se mi líbila atmosféra, která na místě panovala. Bylo to celé takové komorní, roztomilé a útulné. Velmi mě zaujala přednáška o dumpster divingu,“ svěřuje se dále Lindovská. Dodává však, že popelnice vybírat nezačne.