Komentář: Solidarita s uprchlíky z Ukrajiny je v zájmu Česka

Všichni máme v živé paměti šití roušek před dvěma lety, kdy propukla pandemie. Zápal solidarity však vydržel jen pár týdnů, pak jej vystřídala frustrace. Solidarita totiž plně funguje, když je soustavná a není pouze výsledkem emocionálních rozhodnutí. Je skvělé, že lidé v České republice vybrali miliardu na pomoc uprchlíkům z Ukrajiny za tak krátký čas. Je skvělé, že vyjadřují solidaritu nošením stužek s ukrajinskými barvami, účastněním se demonstrací proti válce nebo darováním oblečení a nábytku. Mnoho lidí nabízí ubytování, pomoc s překlady ukrajinštiny nebo hlídáním dětí. Budou ale Češi takové solidarity schopni i za měsíc, za dva nebo za šest, kdy už k ní nebude pomáhat počáteční šok, znechucení ruskou agresí a soucit s prvními uprchlíky?

Na podzim minulého roku zastihlo Čechy zdražování energií, postupně větší a větší inflace na přelomu roku a teď se lidé potýkají se zvyšováním cen pohonných hmot. Bytová krize se zhoršuje už delší dobu a vláda efektivní řešení nenabízí. Učitelé jsou přetížení, a ještě se vzpamatovávají z online nebo hybridní výuky, a to za neodpovídající platy. Teď se budou muset vypořádat se zařazením do výuky ukrajinsky mluvících dětí, které jsou často poznamenané prožitými hrůzami z Ukrajiny, kterou narychlo opustili, a kde třeba nechali své otce bojovat proti ruským vojákům.

V této situaci Česko přijalo přes tři sta tisíc uprchlíků z Ukrajiny, kteří utíkají před válkou. To je zajisté dobře a lidé to chápou. Otázkou ale stále zůstává, jaké dopady to bude mít do budoucna v řádu měsíců a let. A neklesne solidarita k bodu mrazu, když lidé už tak zdecimovaní veškerými ekonomickými a lidskými těžkostmi posledních dvou pandemických let, budou muset ještě znovu napnout síly a pomoci veškerými prostředky takové mase válečných uprchlíků? Jistěže počáteční vlna solidarity opadne, ale je důležité, aby aspoň v nějaké míře přetrvávala. Není přípustné, aby lidé záviděli uprchlíkům permanentku do zoo nebo jízdné zdarma. Oni sem přece kvůli tomu nepřišli. Mnozí ztratili úplně všechno.

Poklesu solidarity mohou využít politické strany se sklony k populismu nebo extremismu. V parlamentu chybí tradiční levice, která by se ekonomicky slabších lidí zastávala. To je problém. Za lidi tady „kope“ expremiér Andrej Babiš z populistického hnutí ANO. Šance se chopí i extremistické SPD, které má protiimigrační politiku ve svém DNA a nebude se bát s ní přijít ani když se jedná o uprchlíky s velmi podobným kulturním zázemím, jaké mají Češi. Nikdo neví, jak se situace přesně vyvine, ale jisté je, že to bude ve všech směrech těžké období. Neměli bychom zapomínat ani na potřeby sociálně slabých Čechů, ani na často extrémní situaci ukrajinských uprchlíků. V zájmu všech je brzký konec války, kterému rozhodně nepomůže, když budou státy dávat od běženců ruce pryč a myslet jen na své vlastní lidi, ekonomiku a pohodlí.