Čeští vysokoškoláci dostávají nejslabší státní podporu v Evropě

Vysokoškolákům v České republice po zaplacení bydlení, jídla a dopravy zbývá procentuálně nejmenší rozpočet v Evropě. Vyplývá to z dat výzkumu Eurostudent. Ve srovnání s evropskými kolegy patří tuzemští vysokoškoláci k nejčastěji pracujícím, dosahují ale na poměrově nejnižší podporu od státu. Ulevit by jim podle analytika mohl například systém studentských půjček.

Vysokoškoláci v České republice patří v rámci Evropy k nejpracovitějším. Dostávají od státu poměrově nejnižší peněžní podporu, přitom za ubytování, jídlo a dopravu utratí vzhledem k celkovým výdajům nejvíc v Evropě. Informují o tom výzkumníci projektu Eurostudent, kteří sledují materiální zázemí studentů napříč evropskými zeměmi.

Analytik neziskové organizace Edu-in zaměřující se na vzdělávání Jan Zeman říká, že pro české studenty je sladění studijního a pracovního režimu náročné. „V České republice je na studenty tlak, aby pracovali. Vychází ze zažitého očekávání, že vysokoškoláci při škole pracují. Další příčinu může představovat, že oproti jiným Evropským zemím se v tuzemsku vnímá magisterské studium jako standardní zakončení vysoké školy. Vysokoškoláci tak dopředu očekávají, že budou studovat dlouho, což je motivuje najít si ke studiu práci,“ vysvětluje analytik další možné příčiny.

Spolu se studiem pracuje devadesát dva procent českých vysokoškoláků, z toho sedmdesát procent studentů pracuje celoročně. Čtyři procenta studentů pracují pouze přes semestr, jen mimo semestr pracuje osmnáct procent studentů. Průměrně mezi zkoumanými zeměmi napříč Evropou pracuje sedmdesát osm procent vysokoškoláků.

Čeští studenti pracují podle průzkumu většinou proto, aby pokryli svoje životní náklady. Uvádí to téměř dvě třetiny dotazovaných studentů. Jen necelá třetina si však myslí, že by bez zaměstnání nemohli studovat. Výdělek z práce tvoří téměř polovinu rozpočtu českých vysokoškoláků. Čtyřicet sedm procent rozpočtu získávají studenti od rodiny a  tři procenta představují peníze, které získávají díky podpoře státu. „Vzhledem k velké závislosti vysokoškoláků na podpoře rodin hrozí, že děti z rodin s nízkým příjmem mohou být z vyššího vzdělání vynechány, pokud stát nezajistí peněžní podporu,“ varují autoři výzkumu.

Tuzemští vysokoškoláci oproti studentům z ostatních zemí taky utratí největší část svých výdajů za bydlení, jídlo a dopravu. Dohromady tři zmíněné položky tvoří přes osmdesát procent jejich celkových výdajů. V průměru studenti ze všech zkoumaných zemí dají za bydlení jídlo a dopravu šedesát pět procent svých celkových výdajů.

Od státu dostávají studenti v Česku nejmenší podíl peněz ze všech zkoumaných zemí. Průměrně peníze od státu představují téměř patnáct procent rozpočtů studentů, v tuzemsku pouze tři procenta. Státní podpora ve formě příspěvků na bydlení je podle analytika Jana Zemana u nás nastavená špatně. „Peníze dostává od státu příliš mnoho studentů. Navíc nejsou nijak konkrétně zamířené. Znamená to, že studenti z rodin, které si je mohou dovolit podporovat, dostávají stejné peníze jako studenti, které jejich rodiny podporovat nemohou. Vhodnější by bylo podporovat nejslabších pět nebo deset procent studentů víc penězi,“ říká Jan Zeman.

Vyšší státní podpora v řadě zkoumaných zemí však předpokládá, že studenti alespoň část obdržených peněz splatí. Česká republika patří jen k pár sledovaným zemím, kde studenti státní podporu nesplácí. Studenti systému podpory s vlastní účastí využívají například ve Velké Británii. Díky takzvaným maintenance loans, půjčkám na údržbu v doslovném českém překladu, mohou letos britští studenti získat na své výdaje až téměř tři sta čtyřicet tisíc korun. Konečná suma se vypočítává se zohledněním příjmu rodin studentů. „Britské studentské půjčky mohou být dobrou cestou,“ uvedl Jan Zeman. Zdůraznil ale, že je klíčové nastavit dostatečný odstup, než začnou studenti půjčené peníze splácet. Studenti ve Spojeném království začínají půjčku splácet až po dosažení stanoveného ročního výdělku, který se pohybuje okolo dvou třetin průměrného platu.