Švédové jsou salámisti, ale kvalitou úplně jinde, říká florbalista Čermák

Praha, Jönköping - Reprezentační florbalista Martin Čermák se z Liberce přes střešovický Tatran propracoval až do švédské Superligy, nejprestižnější soutěže na světě. Mluví o tom, jaké to je potkávat v zahraničí české spoluhráče. Popisuje rozdíly mezi českou a švédskou mentalitou i to, proč ho život na severu tolik baví. Přibližuje také náročnost cestování mezi týmy a každodenní realitu hráče v zemi, kde je florbal na nejvyšší úrovni.

Jaké je to reprezentovat? Byl to pro vás splněný sen?

Určitě bych řekl, že jo. Pro každého sportovce je podle mě sen a hrdost reprezentovat svoji zemi v jakémkoliv sportu. U mě to určitě nebylo jinak. Už když jsme byli v juniorské reprezentaci, tak to pro mě byla hrdost hrát za ten tým. A od té doby, od těch mládežnických reprezentací, byl vždycky cíl dostat se co nejvýš. U chlapů je to samozřejmě ještě větší motivace, protože konkurence je tam větší.

Jak těžký je přechod z juniorské kategorie do seniorské?

Když porovnám přechod z juniorské reprezentace do seniorské, tak tam je to opravdu obrovský skok. Systémově jsou některé věci podobné, ale kvalita hráčů je úplně jinde. Mají spoustu zkušeností, a florbal je na mnohem vyšší fyzické i technické úrovni. Ten rozdíl je fakt obrovský.

A na klubové úrovni?

Na klubové úrovni je to možná trošku snazší. Samozřejmě tam hraje velkou roli fyzička a další věci. Ale ti nadějní hráči, kteří mají ambici jít z juniorů do A-týmu, se do toho už zabudovávají od brzkého věku. Já když začínal v Liberci, už od šestnácti let jsem trénoval s chlapama. Takže ten přechod je velký skok, ale díky tomu trénování s A-týmem je o to snazší.

Vrátím se o pár let zpátky k mistrovství světa juniorů 2021 v Brně, které jste vyhráli. Jak na to vzpomínáte?

Vzpomínám na to jenom v dobrém. Určitě bych to zařadil mezi svoje největší úspěchy. Společně s týmem jsme zažili super cestu, i když nám to trochu naboural koronavirus a cyklus se prodloužil z normálních dvou let na zhruba dva a půl. Měli jsme spoustu kempů, obětovali jsme tomu fakt nejvíc, co jsme mohli. Teď, když se s klukama potkáme, tak na to hrozně hezky vzpomínáme. Je to určitě jeden z největších úspěchů, kterého jsme dosáhli.

Jak probíhá komunikace v rámci reprezentace?

Je dobré si ujasnit, jak teď funguje reprezentační systém. Začíná to už u kempů talentované mládeže, tam jsou kluci od nějakých 12–13 let a mají společné kempy s reprezentačními trenéry, kteří je připravují na další roky.

Potom je juniorská reprezentace, pak cyklus U23 a pak seniorská reprezentace. Ty reprezentace jsou hodně propojené trenéry a komunikací. Já jsem poslední tři roky působil hlavně v U23, kde jsou trenéři v kontaktu s trenéry seniorské reprezentace, dávají si feedbacky a tak.

Trenéři seniorské reprezentace pak samozřejmě sledují výkony hráčů napříč ligami, ať českou, nebo zahraniční, kde teď působím. Když se ti daří, jsi v kontaktu s trenéry, kteří tě pak nominují na akci.

Mistrovství světa 2025

Florbalové mistrovství světa žen bude po dvanácti letech znovu v České republice. Ve dnech 6.-9. prosince 2025 bude hostit brněnská Starez aréna Vodova turnaje mezi 16 státy. Pokračování soutěže proběhne v ostravské Ostravar aréně ve dnech 10.-14. prosince.

Posuneme se ke klubovému florbalu. Začínal jste v Liberci, pak Tatran Střešovice a odtamtud přestup do Jönköpingu. Jak funguje přestupová politika ve florbale? Ozve se vám klub samotný nebo existuje nějaká síť skautů?

Je to specifické, protože florbal není tak velký sport jako fotbal nebo hokej, kde fungují agenti a skauti běžně. Ale i ve florbale se už skauti pohybují a talenty sledují.

U mě to začalo ještě v době koronaviru. V roce 2020 byl v Česku totální lockdown a Superliga byla pozastavená. Hledal jsem způsob, jak dál trénovat na top úrovni, a kontaktoval jsem tým Lerum ze švédské druhé ligy. Napsal jsem jim, jestli bych mohl přes tu dobu trénovat s nimi. Zjistili si o mně informace, trenér se ozval a byli rádi, že přijedu. Jel jsem tam na tři měsíce, trénoval a hrál pár zápasů.

Pak se znovu rozjela česká liga a já se vrátil. Ale v Lerumu jsem získal kontakty. Jeden z hráčů, se kterým jsem tam hrál, teď působí v Jönköpingu a byl jeden z prvních, kdo přišel s nápadem, že bych tam mohl přestoupit. Bavili se o mně s trenéry, švýcarský trenér si o mně zjistil víc detailů a pak už to plynulo k jednání se sportovním manažerem o smlouvě.

Co se týče financí, dá se florbalem uživit v české lize?

Florbal ještě není na takové úrovni jako fotbal nebo hokej. Za ty roky, co hraju, se to ale hodně posunulo. Když jsem začínal, nebral jsem nic a spoustu věcí jsem si platil sám. Teď už to funguje líp, kluby i sponzoři jsou dál.

Většina hráčů kombinuje florbal s prací. Mají nějaký side job, podle toho, jaké mají podmínky v klubu. Full time hráčů je málo, ale výjimky existují, třeba v Tatranu nebo ve Vítkovicích jsou podmínky velmi slušné a hráči se tím dokážou uživit a něco si i ušetřit. Ale je to klub od klubu.

Je to něco, čeho byste chtěl dosáhnout?

Tak je to samozřejmě hezká vidina. Můžu zmínit, že jsem dostal i nějaké nabídky z české ligy, kde jsou už opravdu profesionální podmínky a dalo by se tím uživit a něco si vydělat i do budoucna, hrát florbal na 100 %. Cítím totiž, že když hráči mají práci, vstávají ráno, jdou z práce na trénink, tak výkon úplně 100% být nemůže. Takže to beru tak, že tomu teď musím něco obětovat.

Mám teď takové podmínky, které mi vystačí na fungování jako studentovi v posledním ročníku bakaláře. Dokážu si zaplatit nájem, jídlo a trochu mi zbyde. Není to nic totálně profesionálního jako v hokeji nebo fotbale, ale už je to něco, s čím se dá pracovat. Vím ale, že ty podmínky můžou být ještě lepší. A vzhledem k tomu, že hraju v nejlepší lize světa, myslím, že budu mít dobrou výchozí pozici pro budoucí smlouvy.

Je znát nějaký rozdíl po finanční stránce mezi Českem a Švédskem? Je to ve Švédsku lepší?

Je to hodně o týmech. Některé švédské týmy můžou platit i méně než některé české. Kdybych to měl porovnat, tak top čtyři švédské týmy se asi dají srovnat s tím, co jsou schopné nabídnout dva nejlepší české týmy.

Jak velký je kvalitativní rozdíl mezi švédskou a českou ligou?

Co se týče samotného výkonu a atmosféry okolo zápasů, tak je rozdíl obrovský. Fyzicky, technicky i vyrovnaností celé ligy. Ať se hraje kdekoliv, každý zápas je vyrovnaný, i nejlepší může prohrát s posledním. V Česku je rozdíl mezi top pětkou a zbytkem tabulky daleko větší. Pár týmů je odskočených, ať už podmínkami nebo šířkou kádru. I to byl jeden z důvodů, proč jsem chtěl jít do Švédska. Ta liga je nejlepší na světě a skok po příchodu byl obrovský. Atmosféra je přesně to, co jsem od florbalu vždycky chtěl.

Je rozdíl i v lepším zázemí a přístupu hráčů?

Co se týče podmínek a přístupu hráčů, liší se to tým od týmu. Paradoxně si myslím, že v Česku jsou hráči často profesionálnější, co se týče suplementace, stravy nebo životosprávy. Ve Švédsku to někteří hráči moc neřeší. Přesto jsou švédští hráči úplně jinde fyzicky i technicky. Je to zvláštní, protože životosprávu nemají vždy úplně profi, ale ta úroveň je vysoká.

Jste v týmu jediný Čech. Jak funguje komunikace? Musel jste se naučit švédsky?

Na hřišti je všechno švédsky. Minulou sezónu to bylo snazší, protože jsem tu byl s českým spoluhráčem Filipem Smutným a měli jsme i švýcarského asistenta trenéra, který prezentace dělal v angličtině. Teď je vše ve švédštině, meetingy, přípravy, tréninky. Už jsem si na to zvyknul, florbalovým věcem rozumím. Říct něco švédsky je pro mě pořád těžší, ale základní fráze mám. Ale kluci na mě ale často mluví anglicky, protože si to sami chtějí procvičit. A Švédi umí anglicky výborně, takže komunikace problém není.

Máte nějaký vysněný sportovní cíl?

Můj největší sen byl vždycky zahrát si švédskou ligu, byl jsem florbalem posedlý a tohle byl můj cíl od mala. Ten si teď plním. Když to vezmu ještě dál, můj velký sen je vyhrát mistrovství světa s mužskou reprezentací, což se zatím nikdy nepovedlo. Takže to.

Florbalové Mistrovství světa seniorů

Florbalové mistrovství světa se hraje pravidelně každé dva roky a doposud ho dokázaly vyhrát pouze dva státy - Švédsko a Finsko. Nejlepší umístění české reprezentace je druhé místo z let 2004 a 2022. 

Jste v kontaktu s ostatními českými reprezentanty působícími ve Švédsku? Hrajete proti nim rád?

Takhle, určitě ten český rybníček nebo celkově florbalový rybníček není moc velký a vlastně se všema klukama, co teďka působí ve Švédsku, jsem nějakým způsobem v kontaktu. Se spoustou z nich jsem hrál v minulosti. Můžu zmínit Jakuba Faksu, který teďka působí v Pixbu, s ním jsem hrával v Liberci.

Potom tady máme v Linköpingu, který je ode mě hodinu a půl, českou kolonii hned čtyř hráčů, kde je taky spousta kluků, které znám velmi dobře. S Lukášem Punčochářem a Tomášem Jurcem jsme vyhráli juniorské MS. A s Tomášem jsem hrál i tři roky v Tatranu, takže se známe dobře a v průběhu sezony se tak trochu špičkujeme. Píšeme si, že se vidíme třeba po Vánocích teď s Linköpingem a že to bude ostrý. Takže zápasy proti českým klukům jsou specifický a vždycky se na ně extra těším.

Je něco, v čem vás Švédsko překvapilo nebo na co jste si musel zvykat?

Teď jsme to řešili i s klukama, kteří se přesouvali do Švédska, a všichni jsme se shodli na tom, že Švédi jsou hrozný salámisti, bohémové, kteří neřeší žádný stres. To je asi největší rozdíl oproti Česku. Ta mentalita je tady extrémně uvolněná a to se mi hrozně líbí, ať už v klubu, nebo celkově mezi lidmi.

A další rozdíl oproti Česku, cestování. Týmy jsou od sebe neskutečně daleko. Minulý rok jsme měli dva výjezdy autobusem do Umey a ta cesta byla šílená. Jeli jsme 12 hodin autobusem. A když si vzpomenu, jak jsme byli v Tatranu nebo v Liberci naštvaní, že jedeme čtyři hodiny do Ostravy, tak tady je to úplná klasika. Čtyři hodiny jsou ještě dobrý.