Slané mokřady na jižní Moravě vysychají. Vědci se tomu snaží zabránit

Brno - Mokřady a vlhké louky jsou důležitými biotopy zemědělské krajiny. Tyto malé, ale v evropském měřítku významné lokality na jižní Moravě vlivem intenzivního zemědělského využití půdy postupně vysychají. Mezi nejohroženější typ patří vnitrozemská slaniska. O jejich zachování usilují vědci prostřednictvím nového projektu.

Na první pohled obyčejná rostlina podobná bodláku, pcháč žlutoostennný, je jednou z nejvzácnějších v Česku. Patří mezi specializovaný druh flóry, která roste na místech s vyšší koncentrací soli v půdě, zvaných slaniska. Ta plní mnoho nezastupitelných funkcí a jsou důležitou součástí krajiny na jižní Moravě. Vlivem intenzivního zemědělství však většina slaných mokřadů zaniká, krajina se stává jednotvárnou a snižuje se druhová rozmanitost.

„Když se řekne slanisko, představíme si něco, co souvisí se solí. Většinou se vyskytují u moře a jsou vázaná na slanou vodu v pobřežních oblastech. Existují ale i vzácná vnitrozemská slaniska, u nás je najdeme především na jižní Moravě,“ vysvětluje botanička Helena Chytrá. Slaniska vypadají jako mokřady, luční porosty nebo pastviny. Vznikají na zasolených půdách, které mají největší koncentraci solí v hloubce okolo třiceti centimetrů pod povrchem. Při postupném vypařování vody se na povrch dostanou i soli a tam se vysráží.

Slané mokřady na jižní Moravě jsou evropsky významné a chráněné lokality v rámci sítě NATURA 2000. Ta slouží k ochraně nejvzácnějších druhů živočichů, rostlin a přírodních stanovišť na území Evropské unie. Stav jihomoravských mokřadů se přesto nadále pomalu zhoršuje.

Jednou z příčin je změna přirozeného vodního režimu. „Dříve bylo cílem v krajině dosáhnout co největší plochy orné půdy, kam může jezdit těžká technika. Zavedly se drenážní trubky, které měly za úkol vodu z orné půdy odvést. Situace se ale změnila a s měnícím se klimatem nám voda v krajině chybí,“ popisuje Barbora Pelánková, manažerka projektu s názvem LIFE in salt marshes. V rámci něj od srpna minulého roku výzkumníci usilují o komplexní ekologickou obnovou chráněných mokřadů na jihu Moravy.

Na slaniska jsou vázány vzácné druhy hmyzu, ptáků a především slanomilných rostlin, jako je například vzácný pcháč žlutoostenný. Běžným rostlinám vysoký obsah soli v půdě nevyhovuje, slanomilné rostliny se mu ale přizpůsobily. „Většinou se jedná o drobné druhy, které se soustředily na přizpůsobení života v těžkých podmínkách, ale neinvestovaly do toho, aby byly konkurenčně silné,“ uvádí Chytrá.

Ohroženým druhům slanomilných rostlin neprospívá ani nadměrné obohacování živinami formou hnojiv a pesticidů, jejichž zbytky se do mokřadů často dostanou z polí. Odnos přebytečných živin a biomasy dříve zajišťovala hospodářská zvířata, která se v krajině pásla. „Důsledky jsou takové, že mokřady zarůstají invazivními druhy rostlin, které rostou velice rychle. Z původně druhově bohatého mokřadu vznikne džungle, kde rostou dva, tři druhy rostlin a nic jiného se tam bez dalšího zásahu nedostane,“ dodává Pelánková.

O změnu se snaží také zástupci České ornitologické společnosti, kteří spolupracují s vědci ze záchranného projektu LIFE a hledají nové možnosti. „Vykupujeme pozemky do vlastnictví naší neziskové organizace a pak na nich hospodaříme tak, aby tam diverzita zvířat byla co největší. V současnosti už máme soustavu pěti parků,“ říká ornitolog Kryštof Horák. Jednou z takových lokalit je například ptačí park Kosteliska na Hodonínsku, kde se vědci snaží o návrat k původnímu způsobu obhospodařování pastvou stepního skotu.

Problematiku mizejících mokřadů a způsoby jejich ochrany představili vědci na přednášce v rámci cyklu ekologicky zaměřených setkání pořádných hnutím Brontosaurus, které se zaměřuje na ochranu přírody a památek.