Když se budu dívat na Eiffelovku, o životě ve městě mi to nic neřekne, tvrdí studentka a cestovatelka Renata

Brno - Renata Sasková je dvacetiletá studentka Mediálních studií a žurnalistiky na Masarykově univerzitě v Brně. Před několika lety objevila svou vášeň pro cestování a od té doby navštívila více než dvacet zemí včetně Španělska, Turecka, Bosny a Hercegoviny či Arménie. Její poslední zastávkou bylo Rumunsko, kam se vydala v rámci studijního programu Erasmus. Své cestovatelské zážitky a dojmy pravidelně sdílí i na sociálních sítích. „Cestování mi přináší požitek, který je pro mě velmi hodnotný a baví mě ho sdílet s ostatními,“ říká Renata. S respondetkou se známe ze společných studií a tak si i v rozhovoru tykáme.

 

Kdy jsi začala aktivněji cestovat a co byl ten moment, který tvůj zájem o cestování probudil?

Začalo to v červnu před dvěma lety, když mi bylo osmnáct a poprvé jsem zvládla přemluvit rodiče, aby mě pustili samotnou s kamarády na výlet do zahraničí. Byli jsme v Athénách a tento výlet považuji za prozatím nejlepší výlet mého života. Fakt, že jsem dokázala přemluvit mé přísné rodiče, abych někam vycestovala, byl pro mě důležitý milník v životě. Zamilovala jsem si Athény a jejich atmosféru, hned, jak jsme přijeli. Vystoupili jsme z letadla v cizí zemi, kde jsme nevěděli, jak věci fungují, a mnoho jsme si toho ani nezjistili dopředu. Neměli jsme naplánované, kam se podíváme, spíše jsme si užívali, že jsme někde pryč, bez dozoru rodičů. Komentovali jsme všechno, co jsme viděli, a byla to velká zábava. Po tomto výletu jsem si uvědomila, že je cestování něco, co mi pomáhá poznat svět úplně jiným způsobem, jinou optikou, a chci se tomu věnovat víc a víc.

Co tě baví na cestování nejvíc?

Nejvíce mě baví povídat si s místními. Hlavně o tom, jak si tam žijí a jaké mají problémy. Jeden influencer, kterého sleduji, řekl, že cestování ani není o památkách a co tam vidí, ale spíše o tom, co člověk zažije a slyší od místních. Já nechci, a ani bych nezvládla, cestovat přes cestovku nebo jet někde do resortu. Chci mít tu zkušenost, že jsem v autobuse nebo letadle, kde si prohlédnu něco o vybrané zemi a přemýšlím, jak se tam bude žít. Potom zjistím, jaký je tam život a lidé a ráda to dál zkoumám.

Takže se snažíš aktivně vyhledávat kontakt s domácími?

Ano. Těžší je to s kamarády nebo rodinou, protože se tak spíše soustředím na věci, které zažíváme spolu, a jsem tedy i daleko méně v kontaktu s tou zemí, než když cestuji sama. Já běžně všude kráčím se sluchátky v uších, ale během cest si je dávám dolů, poslouchám své okolí a dívám se kolem. Na ulici může vzniknout kontakt, pokud ho člověk vyhledává. Anebo třeba na ubytování, ať už v hostelech nebo na CouchSurfingu.

Na Instagramu často sdílíš své cestovatelské zážitky, přičemž ne všechny destinace patří mezi turisticky populární lokality. Podle čeho si vybíráš své cestovatelské cíle?

Já si vybírám země náhodně. Občas podle toho, kam najdu nejlevnější letenky nebo lístky na dopravu, jindy podle nálady a představy o atmosféře místa, kam se mi v ten moment chce. Takhle to bylo s Římem. Řím se jevil jako přesně to místo, kam bych jela po zkouškovém přijít na jiné myšlenky. Bylo tam teplejší počasí a lákala mě italská atmosféra. Potom vybírám i na základě projektů nabízených organizací Erasmus, přes kterou jsem byla již na čtyřech pobytech.

Plánuješ výlety dopředu, nebo jsi spíše spontánní?

Většina mých výletů je spontánních i z toho důvodu, že se snažím jezdit na místa, která nejsou až tak populární. Pokud jsem ve známém městě, tak si dopředu zjistím, co bych chtěla vidět, ale někdy jsou zde města, jako například Sarajevo, o kterém jsem se dopředu nedozvěděla nic, pak jsem víc spontánní. Když cestuji sama, tak první, co udělám, je, že si jdu sama sednout do kavárny a zjišťuji si, co bych chtěla vidět. Mám ale také Google mapu, do které si vyznačuji a ukládám všechny tipy na základě nějakých příspěvků na Instagramu a doporučení. Když přijedu do města, ve kterém nic nemám uloženo, tak jdu objevovat jeho život.

Mluvíš o sólo cestování, proč ses rozhodla vyzkoušet cestovat sama?

První větší výlet, kdy jsem cestovala sama, byl výlet do Říma v lednu 2024. Bylo to období po zkouškách, kdy nikdo nemohl jet se mnou, a mě tehdy napadlo: Proč vlastně neodcestuji sama? Už dlouho jsem přemýšlela nad tím, že bych to chtěla vyzkoušet a začala jsem si všímat, že při cestování s kamarády jsem často musela vyjít vstříc jejich požadavkům a dělat kompromisy, když jsme každý chtěli jít na jiná místa. Tak jsem si řekla, že se toho ušetřím, pojedu sama a budu si dělat, co chci já. Neskutečně jsem si výlet do Říma užila, třeba když jsem šla po ulici a viděla pěkný podnik, šla jsem si do něj sednout a nikoho jsem se nemusela ptát, jestli chtějí jít nebo ne. Dělala jsem věci tak, jak jsem chtěla a potřebovala, a bylo to o dost příjemnější.

Přijde ti, že tě v nějakém směru na tvých sólo cestách omezuje to, že jsi žena?

Ano. Nemůžu si dovolit to, co dělají mužští cestovatelé. Myslím si, že bych nemohla podniknout cestu kolem světa sama, což podle mě muži ano. Kromě toho se mohou muži bavit s kýmkoli, aniž by měli nějaké nevhodné narážky. Já už jsem sama byla párkrát terčem nevhodných narážek. Vzpomínám si na jednu situaci, kdy jsme se s kamarádkou rozhodly jít běhat v tričku a v kraťasech v Ankaře a vedle nás se rozjel nějaký muž v autě, který nás pozoroval, lákal nás do auta a ani po našich protestech neodjel. Naštěstí těchto zážitků není mnoho, ale bála jsem se a vím, že kdybych byla na dlouhé cestě, časem by mi takové narážky začaly hodně vadit.

Jaké kroky postupuješ pro své bezpečí na cestách?

Vždy sdílím svou lokalitu s maminkou a dvěma kamarádkami, díky čemuž se cítím alespoň trochu lépe, protože někdo ví, kde se pohybuji. Kromě toho se snažím po tmě chodit s doprovodem, například přes CouchSurfing lze někoho najít, nebo se připojit ke skupině lidí v hostelu. Samozřejmě, že když můžu, tak mám s sebou pepřák. Když cestuji sama, tak se zásadně neoblékám tak žensky, jako se oblékám v reálném životě. Je to i z důvodu pohodlí, ale všimla jsem si, že i narážek je potom méně.

Myslíš si, že je nějaký rozdíl mezi cestovatelem a turistou?

Ano, je to něco jiného. Nevím, jaká je opravdová definice, ale pro mě je turista někdo, kdo se řídí nějakým daným plánem, který zahrnuje jasně vytyčené body a sice nemusí cestovat přes cestovku, ale je součástí nějakého plánu, přesně ví, kam půjde a moc se neohlíží za své rameno. Cestovatele beru jako někoho, kdo do cizí země jede za cílem poznat okolí i z jiného hlediska než se jen podívat na památky.

Za co se považuješ ty?

Já jsem byla na výletech, kde jsem byla klasický turista, i na výletech, kde jsem byla striktně cestovatelka. Chtěla bych se ale považovat za cestovatelku, protože mi to přijde hodnotnější.

Jak si financuješ svoje výlety?

Já mám peníze v rámci kapesného od rodiny, ale větší roli tam hraje moje práce. Věnuji se modelingu, píšu pro Magazín M a pracuji i jako hosteska. Většina mých výletů je ale velmi low-cost, takže nejsou až tak drahé. Neutrácím peníze za ostatní věci a šetřím si na cestování, protože pro mě hodně znamená. Všechny výlety se dají dělat levně, ale samozřejmě, že je to jednodušší, když je i země obecně levná, což byla pro mě Bosna a Hercegovina, kde jsem utratila jen něco málo. Zároveň musí být člověk schopen se omezovat, například si pořídit autobus nebo letenku v nějakou nekonvenční hodinu a čekat pak ve městě, až se vše otevře. Pokud umíš udělat takovou oběť, tak to může být levné.

Jaké jsou tvé tipy jak cestovat levněji?

V případě jídla je třeba najít podnik, který je dále od centra. Jasně, že i já občas zajdu do restaurace, která není úplně levná. Zároveň je fajn si pořizovat jídlo na vaření a nejíst jen v restauracích, pokud to jde. Na letenky koukám přes aplikaci Skyscanner a důležité je i období, mimo sezónu jsou letenky levnější. Co se týče ubytování, tak doporučuji CouchSurfing, který vnímám jako finanční přilepšení, ale zároveň i jako příležitost znát místní. Pokud někdo není na CouchSurfing, tak doporučuji hostely.

Co je CouchSurfing? CouchSurfing je sociální síť, která byla založena v roce 2004. Aplikace funguje na principu kontaktu cestovatelů s místními lidmi, kteří nabízejí bezplatné ubytování u sebe doma, častokrát za účelem poznání nové kultury. Cestovatelé si mohou vybírat ubytování na základě veřejných profilů hostujících v konkrétní zemi a recenzí, které hostující obdrží od ostatních cestovatelů.

Čím se řídíš při výběru lidí, u kterých budeš přespávat?

V aplikaci si vždy čtu recenze hostitelů, které mají napsané na profilu, jejich informace o sobě, a dívám se, jestli vypadají jako normální lidé. Dávám si pozor, jestli nemají na profilu napsáno něco alarmujícího, jednou jeden hostitel napsal, že chodí po bytě nahý. Kromě toho se dívám, zda se s nimi dá normálně komunikovat, nebo zda si nedělají legraci z něčeho ofenzivního. Líbí se mi, když mají profil dobře vyplněný a mají tam o sobě napsané zajímavosti, nějaké zkušenosti ze svých cest, o kterých bychom se mohli bavit. Většina hostitelů jsou muži a vím, že něco nehraje, když má chlap na profilu informace, že ubytovává jen ženy.

Přece jen jdeš spát k cizímu člověku. Nemáš strach?

Jsou lidé, kteří s tím mají špatné zkušenosti, ale mně se zatím nic nestalo. Měla jsem strach během své první návštěvy, ale já si s tím člověkem vždy předem píšu a pokud mi něco nesedí, tak to hned zruším, protože je to nezávazné. Ještě před tím než se tam ubytuji, přijdu dříve než na noc, někdy odpoledne a odložím si k němu věci, ale jen oblečení a věci co nepotřebuji. Když přijdu k někomu do bytu, tak zjistím, jestli je to v pohodě člověk nebo ne. Ještě se mi nestalo, že bych se otočila na patách, ale aspoň si prohlédnu ten byt, a když si odběhnu pryč tak mám čas vyhodnotit situaci. Zatím mám jen zkušenosti, že byli hostitelé muži, kteří si chtěli jen s někým popovídat nebo zajít někam na večeři, nebo třeba jazzovu párty. Pak to byl benefit pro nás oba – on chtěl společnost na párty a já chtěla někam jít.

Jako cestovatelka jsi vystavena různým zkouškám. Co ses naučila o sobě na cestách?

Já jsem se toho naučila hodně. O tom, jak dobře se nám žije v Česku a že bych tady chtěla zůstat. Přímo o sobě jsem se naučila, že mi velmi vyhovuje trávit čas sama a zbavila jsem se zlozvyku, že musím být pořád s někým. Cestování mi v hlavě otevřelo mnoho otázek, které ještě nejsou zodpovězeny. Naučila jsem se na všechno dívat kriticky a mít více otevřené oči.