Rakovina mi dala víc, něž vzala, říká fotografka Silvie Kadlecová

Brno - Začalo to malou a zdánlivě nevinnou bulkou. Pětatřicetiletá Silvie Kadlecová si v těhotenství nahmatala půl centimetrový útvar pod prsem. Podle doktorů šlo jen o laktační cystu, jak se ale ukázalo o čtyři týdny později, byla to rakovina.

Místo toho, aby se Silvie naplno radovala ze života jejího prvorozeného syna Matýska, musela začít bojovat o ten svůj. Od porodu uběhlo čtrnáct dní a bulka byla pořád na svém místě. „Při pohybu mi začala překážet a během měsíce od nálezu se mi zvětšila z půl centimetru o další čtyři,“ říká mladá maminka. Silvie podstoupila biopsii a doktoři ji diagnostikovali typ rakoviny triple negativní, která je oproti ostatním formám více agresivní. „Když jsem si jela pro výsledky, tušila jsem, že to nebudou dobré zprávy. Rakovina se mi rozšířila i do uzlin v podpaží,“ uvádí Silvie.

První chemoterapii podstoupila v září 2020, která trvala do konce roku. „I když jsem po chemické léčbě byla ve stavu, kdy jsem brečela s tím, že už to nezvládnu, a další už podstoupit nechci, nebyla jiná cesta. Jakmile máte dítě, tak to prostě musíte překonat. Matýsek byl mojí hlavní motivací,“ vzpomíná na začátky léčby. Bulka se jí znatelně zmenšila už po druhé chemoterapii a koncem ledna šla na operaci, kde jí malý útvar odstranili. „Ve výsledku mi vzali tkáň o velikosti slepičího vejce,“ podotýká Silvie.

Nejvíce ji ale mrzí, že kvůli chemoterapii musela přestat s kojením. „Snažila jsem se to oddálit, což bohužel nešlo a musela jsem začít s léčbou. Mléko pro malého a léky pro mě nám pak pomáhala zajistit nadace Dobrý anděl. Bez ní bychom se neobešli,“ dodává s vděkem. Je to už rok a třičtvrtě, kdy nemá žádné příznaky ani další projevy rakoviny, nicméně její tělo se stále zotavuje. Léčba a následky jsou podle Silvie mnohem horší než nemoc samotná. „Mám neuropatii, to znamená, že necítím konečky prstů, dále se mi zhoršil zrak a mám velice suchou kůži,“ popisuje, co na ní chemoterapie zanechala.

Rakovina ji ale pomohla uvědomit si spoustu důležitých věcí. „Změnila jsem se. Byla jsem bez sebevědomí a bála se, co si o mně ostatní pomyslí. Teď už se snažím dělat věci podle sebe a také jsme se naučila říkat ne,“ povídá inspirativně a úsměvem na tváři. Během léčby poznala také spoustu nových přátel a naskytlo se jí několik nových příležitostí. Teď se Silvie věnuje vedení kroužků pro malé děti, doučování angličtiny, focení, pečení dortů a dalším kreativním činnostem, které jsou pro ni relaxací i terapií na neuropatii.

Silvie je členkou Bellis, aliance žen s rakovinou prsu, která se zaměřuje na pomoc a podporu mladých pacientek s nádorovým onemocněním. Společně s projektem pořádá besedy o samovyšetření a rakovině prsu v rodinných centrech a do budoucna by je chtěla rozšířit i do škol, knihoven nebo firem. „Všem s diagnózou bych vzkázala, aby to nevzdávali, udrželi si pozitivní mysl a zaměřili se na to, co mají rádi, protože stojí za to žít a bojovat,“ uzavírá s úsměvem Silvie.