Mezipatra 2025: Usměvavý festival, který otevírá niterná témata nejen queer komunity

Brno - 14. listopadu začal v Brně queer filmový festival Mezipatra. Navazuje na pražskou část, která skončila o den dříve, obě části festivalu ale pracují se stejnou tématikou. Čtyři brněnská kina promítají filmy s (nejen) queer tématikou, mluví i o duševních problémech v rámci dokumentárních i hraných filmů. Festival je v době psaní textu v plném proudu, končí v pátek 21. listopadu.

„Já vás tady všechny srdečně vítám," zní po bouřlivém potlesku z pódia z úst docentky Lucie Jarkovské. Podle jejích slov tvoří ona sama pouze jednu polovinu docentek - tu druhou doplňuje docentka Kateřina Lišková, která se ovšem zahájení festivalu Mezipatra bohužel nezúčastnila. Obě se svojí prací snaží popularizovat sexualitu a gender. „Listopad je takový neoblíbený měsíc. Je brzy tma, brněnské letiště dnes ani neodeslalo své jediné letadlo do Malagy," pokračuje v nadsázce v úvodní řeči Jarkovská. Z publika se ozývá hlasitý smích, který přestává až při začátku úvodního filmu festivalu Mýtné.

„Chtěla bych hrozně moc poděkovat brněnskému týmu," zahajuje svou úvodní řeč nová ředitelka Mezipater Kristýna Genttnerová, která si bere slovo hned po Jarkovské, „a jsem ráda, že mám tu příjemnou povinnost představit náš zahajovací film Mýtné." Braziský film ze São Paula režisérky Caroliny Markowicz je dle slov Genttnerové sucho humorní thriller, kde se hlavní hrdina, veselý mladý kluk, rád natáčí na Instagram a rád si na sebe bere barevné oblečení. Jak to bere jeho máma, která si o něm myslí, že je moc zženštilý a co je schopna pro „záchran‛‛ svého syna udělat? Kam až dokáže zajít? „Každopádně na začátek festivalu je to takový hezký snímek," doplňuje Genttnerová na závěr.

Po filmu, který navozuje hlavní témata festivalu, ať už jde o  LGBT stránku a její možné nepochopení, útlak z různých stran nebo snaha podívat se dovnitř své vlastní identity, může diváctvo hlasovat, zda se jim daný film líbil. V soutěžní sekci je deset filmů a nejkladněji hodnocený podle diváckého hodnocení na škále 1-5 získá v závěru festivalu diváckou cenu, třetí celkově rozdanou. První dvě už byly rozdány v Praze a šlo o snímky Love Me Tender a Princezna Kosmolesba.

Po odevzdání hlasovacího lístku připravili organizátoři pro diváctvo welcome drink. Velká část publika zůstává v Artu, čeká ve frontě na bar a diskutuje nad shlédnutým snímkem. Kdo chce ale může pokračovat na uvítací party do Scaly. Tam je připravena hudba, speciální festivalový drink a příjemná bezpečná nálada. To je dle slov PR manažerky festivalu, Julie Valnohové, jednou z devíz festivalu: „Když u nás bude někdo například doborvolničit, tak ví, že tu potká zajímavé lidi, vedle kterých se může cítit bezpečně. Sejdou se podobně smýšlející lidi a každý tu tak může jednoduše někoho nového poznat."

Valnohová také uvádí, že další z předností jsou právě filmy, které divák v běžné distribuci normálně nepotká. „Není to ale jediné, co tu máme. Doprovodný program obsahuje debatu, speed dating nebo Queer Pub Kvíz," uvádí Valnohová další aktivity mimo samotné filmy.

Snímky ale samozřejmě tvoří hlavní náplň Mezipater. Jde o celovečerní filmy jako je právě Mýtné nebo Na Útěku. Druhý jmenovaný je film mexického režiséra Davida Pablose pojímající o chlapci jménem Veneno. Ten se snaží utéct před svou sexuální i drogovou minulostí, která se ale neustále protíná s jeho současnou realitou. Společně s šoférem kamionu Muñecem, který se Venena ujme, postupně na povrch vyplouvají démoni v hlavách obou postav.

Po často náročných filmech si člověk může vyjít s drinkem před kino a odpočinout si a po krátkém odpočinku se vrátit na další snímek. Například krátkometrážní filmy v Kině Art nebo dokumentární snímky ve Scale. V dokumentu Kráska z Gazy hledají autoři jistou dívku, která se měla údajně dostat pěšky z Gazy na ulici Hatnufa v izraelském Jeruzalémě. Dokumentaristé hledají odpověď, zda se tento příběh skutečně stal a při onom hledání zároveň zkoumají onu ulici Hatnufa, která je Jeruzalémě proslulá trans komunitou.

Podle ohlasů ale může film působit kontroverzně: „Myslím si, že byl dobře zpracovaný a myšlenka filmu byla hodnotná," vyjadřuje svoje pocity z filmu návštěvník Mezipater Andrej. „Ale zároveň, pro mě osobně, vyznívá jako izraelská propaganda," doplňuje Andreje Elize, „věděla jsem o tom filmu, šli jsme na něj záměrně. Ale trošku mě zklamal." Podle Elize se málo dotýkal současných témat izraelsko-palestinského konflitku.

V neděli odpoledne proběhla také Besední diskuze „Co se to děje s Evropou?“ mezi čtyřmi aktérkami - ředitelkou iniciativy Jsme fér Lucií Zachariášovou, výzkumnicí z Institutu pro psychologický výzkum MUNI Andreou Stašek, vedoucí katedry mediálních studií a žurnalistiky FSS MUNI Ivetou Jansovou a odbornou pracovnicí FSS MUNI se zaměřením na sociální sítě a dezinformace Lucií Čejkovou.

Jak se pracuje s queer tématikou ve společnosti, v politice nebo neziskovém sektoru byla jen jednou z otázek, která v debatě padla. Debatérky poukázaly na složitost diskuze ve veřejném prostoru, malé mediální pokrytí queer témat nebo výzkumy, které už dlouhé roky ukazují nulový negativní dopad stejnopohlavních rodičů na děti.

„Z čeho těžíte svůj základní společenský optimismus?" padla poslední otázka od jednoho z diváků. „Řeknu to na příkladu dokumentu Elektrárna. Dva protagonisté se na úrovni jedné komunity snažili vybírat finanční prostředky pro to, aby mohli všem v té komunitě pořídit solární panely. Na tom to podle mě stojí - nebát se začít něco dělat, cokoliv, často na lokální úrovni a přinést tam pozitivní a aktivní přístup k věcem," uzavřela na pozitivní vlně debatu Lucie Čejková.

Mezipatra pokračují až do pátku 21. listopadu, nabídnou ještě desítky filmů i závěrečné rozloučení s letošním 26. ročníkem v Kinu Art.