Anketa: Dobrovolnictví je časově i finančně náročné, stojí ale za to, shodují se studenti

Pátý prosinec je každoročně Mezinárodním dnem dobrovolníků. Dobrovolníci jsou lidé, kteří nezištně ve svém volném čase pomáhají druhým. Mohou se také podílet na organizování široké škály kulturních a osvětových aktivit. Ptali jsme se studentů, zda se dobrovolnictví věnují, co jim přináší a jak tuto činnost dokážou skloubit se studiem na vysoké škole.

Tomáš Tručka, student oboru Automatizační a měřicí technika na Vysokém učení technickém v Brně

Jako malý jsem často jezdil na tábory. Když už jsem byl příliš starý na to, abych se jich účastnil, rozhodl jsem se stát se sám jejich organizátorem. Momentálně spolu-vedu Tábornický oddíl Dakota v Třebíči, kde pořádáme pro děti víkendové výlety do přírody a letní tábory. Na těch si vše potřebné včetně vaření obstaráváme sami, navíc děti učíme znalostem o přírodě a manuálním schopnostem. Kromě táborů pomáhám také na jednodenních akcích pro rodiny s dětmi. Dobrovolnictví vnímám jako skvělou příležitost, jak pomoci naší společnosti. Myslím si, že se dá tyto činnosti stíhat i při studiu, je však potřeba mít finanční podporu od rodiny. Záleží také na prioritách, zda si chce člověk raději užívat volný čas, nebo dělat něco prospěšného pro veřejnost bez finančního ohodnocení.

(V loňském roce získal Tomáš Tručka za svou volnočasovou práci s dětmi a mládeží ocenění Třebíčské srdíčko, kterou uděluje Město Třebíč a Rada dětí a mládeže kraje Vysočina, pozn. red.).

 

Eva Mencnerová, studentka oboru Psychologie na Masarykově univerzitě

V osmé třídě mě srazilo auto a to pro mě byl velký impuls, začít se svým životem dělat něco smysluplného. Začala jsem dobrovolničit v Knihovně Třinec, chodila jsem číst pacientům do nemocnice, pomáhala s organizací filmového festivalu Jeden svět a podobně. Momentálně pro projekt SPOLU vedu volnočasový program pro pacienty brněnských psychiatrických nemocnic. Několikrát do měsíce trávím čas s holčičkou s Downovým syndromem. Také poskytuji psychologickou podporu klientce s duševním onemocněním v rámci organizace Práh jižní Morava. Dobrovolničit a studovat je docela náročné, nezbývá mi totiž příliš času na práci, a tak si moc nevydělám. Dobrovolnictví je však moje priorita, protože mě učí praktickým dovednostem - studium psychologie je především teoretické. Také se díky němu seznamuji s lidmi, kteří prožívají duševní obtíže, poznávám jejich potřeby a názory. To mě zbavilo spousty předsudků.

 

Emma Kasanová, studentka oboru Mediální studia a žurnalistika na Masarykově univerzitě

Skautka jsem už od dětství, teď už tam dobrovolničím jako vedoucí oddílu, k čemuž mě inspirovali starší skauti. Pomáhám s přípravou táborů, plánováním programů a výletů. Kromě samotných pobytů v přírodě trávím spoustu večerů na telefonu s ostatními vedoucími, se kterými vše plánujeme. Taky se účastním různých porad a odepisuju na zprávy od rodičů. Často se tedy stává, že dobrovolnictví dělám ve svém jediném volném čase. A není to pouze skauting, pomáhám kde se dá, například jsem jela na týden do Bulharska, pomáhat s výstavbou školy pro romské děti. Přestože je to vyčerpávající a zabírá mi to spoustu času, jsem ráda, že tady můžu být pro ty, kteří to potřebují. Pozitivní zpětná vazba nejen od dětí ve skautu mě povzbuzuje a dává mi radost do života.

 

Zdeňka Stixová, studentka oboru ergoterapie na Univerzitě Palackého v Olomouci

Už jako mladší jsem s rodiči jezdila na akce pražské organizace Cesta za snem, která pořádá pro handicapované lidi sportovní události. Momentálně pomáhám jako dobrovolník také na Emil Open, každoročních letních olympijských hrách pro handicapované. Tyto akce jsou pro mě nejen zdrojem pozitivní energie, ale utvrdily mě i v tom, že chci s fyzicky znevýhodněnými lidmi v budoucnu pracovat. Myslím si, že je mi dobrovolnictví velkou výhodou i během studia ergoterapie, naučilo mě totiž s handicapovanými lidmi pracovat a komunikovat. Navíc mi dodává motivaci, když vidím, že jim mohu pomoci k smysluplnému životu. Kromě těchto aktivit také se spolužáky vedeme na univerzitě Spolek studentů ergoterapie, s pomocí kterého chceme náš obor popularizovat.

(Ergoterapie je typ léčby a rehabilitace, který pomáhá handicapovaným lidem zvládat každodenní činnosti, pozn. red.).

Kateřina Kotoulková, studentka oboru Občanská výchova a základy společenských věd se zaměřením na vzdělávání na Masarykově univerzitě

Dobrovolnictví dělám hlavně přes léto, jako vedoucí na táborech pro děti, které pořádá spolek Scarabeus Třebíč. Tím, že jsou moje dobrovolnické aktivity převážně sezónní, dají se docela dobře skloubit se studiem. Je to však náročné finančně, jelikož kvůli táborům nemám možnost v létě chodit na brigády. Sice od dobrovolnictví nemůžu očekávat finanční ohodnocení, odnáším si z něj však spoustu zážitků a nových zkušeností. I proto nelituji žádného léta, které jsem strávila s dětmi v lese. Ta činnost mě nesmírně baví a naplňuje, i proto momentálně hledám další projekty, do kterých bych se mohla zapojit.

 

Anna Smúdalová, studentka oboru Mediální studia a žurnalistika na Masarykově univerzitě

Poprvé jsem s dobrovolnictvím začala na střední škole, kde jsme se spolužáky pomáhali v neziskové organizaci Plant for the Planet. S tou spolupracuji dodnes, na pořádání vzdělávacích akademií pro děti. Na nich mimo jiné prezentuju, vedu týmové aktivity a hry. Také vytvářím příspěvky pro instagramový profil organizace. Všechny tyto činnosti i při práci a studiu stíhám, mívám ale problémy s absencí. Na druhou stranu mě do dobrovolnictví motivuje, když vidím, kolik dětí už o klimatické krizi ví a jak jsou schopny kriticky přemýšlet.