„Čím víc jsem poznával EU, tím méně jsem jí rozuměl,“ říká student Evropských studií

Brno - Filip Krudenc studuje Evropská studia při Masarykově univerzitě. Díky spolkové činnosti a výjezdům do Evropského parlamentu viděl fungování Evropské unie zblízka. Čekal motivaci k diplomacii. Místo toho přišlo vystřízlivění — čím víc Evropskou unii poznával, tím méně jí rozuměl. Dnes ji popisuje jako obrovský a někdy až nemotorný systém.

Když Filip Krudenc nastoupil na Evropská studia při Masarykově univerzitě, měl všechno nalinkované. Diplomacie, Brusel, sako, visačka na krku. „Chtěl jsem být evropský diplomat,“ říká. Jenže euforie z prvních přednášek rychle vyprchala. Teorie, powerpointy a nekonečné definice mu ukázaly realitu akademického světa. „Je to vlastně nudnější než jsem čekal, vidina evropského diplomata se začala postupně rozpadat, začal jsem míň rozumět Evropské unii. Přijde mi, že spíš než zkoušky je na univerzitě složitější porozumět informačnímu systému.”

Filip si uvědomil, že cesta k diplomacii nemusí být tak půvabná, jak si představoval. I přesto dodává, že ho baví určité předměty a užívá si čas se spolužáky — svět, který si vysnil, ovšem začal získávat úplně jiné obrysy.

Politika a mezinárodní prostředí ho zajímaly už dlouho. Nechtěl sedět na přednáškách a čekat, až „jednou“ přijde praxe. Aktivně se zapojil do spolku Mladí demokraté a během prvního roku se dostal do míst, kam se většina studentů podívá maximálně přes slidy – Brusel, Štrasburk nebo Senát. Podílel se na simulacích Evropského parlamentu a koordinoval akce, na kterých studenti řešili evropskou agendu. „Lidé si odnášejí hlavně zkušenost, že viděli část kolosu jménem EU vlastníma očima. Můžou si na to udělat názor a pochopit, proč je tak těžké se prosadit.“

Jenže čím blíž Evropské unii byl, tím méně tahle instituce připomínala jeho vysněný svět. „Uvědomil jsem si velikost a nemotornost celé Evropské unie,“ říká dnes. Z fascinace se stala střízlivost. Diplomacie přestala být cílem.

Filip ale není člověk, který by čekal, až mu někdo dá příležitost. Když ho Evropská unie zklamala, vytvořil si vlastní projekty. Už devět let je trenérem street workoutu. Mimo to školí paměťové techniky a finanční gramotnost na základních školách. Zkušenosti sbíral také jako asistent marketingu ve Studentské sekci IIPS a účastnil se Pražského studentského summitu. Jeho kalendář vypadá spíš jako rozvrh člověka na volné noze. „Hypermultitaskuju,“ shrnuje.

Jenže za energií a aktivitou se skrývá i slabší stránka příběhu. Kvůli zdravotním komplikacím musel opakovat předmět. Narážel na neochotu ze strany vyučujících, na systém, který spíš brzdí, než pomáhá. „Nebyl moment, kdy bych to chtěl vzdát. Ale často jsem si říkal, že se z toho zblázním.“

Školí už dnes. A ví přesně, proč ho to táhne směrem k podnikání. „Chybí finanční a podnikatelská gramotnost. Studenti neví, jak danit,“ říká. Chce to změnit. Ne tím, že bude sedět v kanceláři velké instituce. Ale tím, že bude stát před lidmi a vysvětlovat jim věci, které jim reálně pomůžou.

Jeho cesta se změnila — ale ne jeho motivace. Už nechce pracovat pro velký systém. Chce být užitečný pro lidi v něm.