Recenze: Muzikál Doktor Faust překvapí talentem i svou promyšleností

Praha - Pražské Divadlo Na Maninách uvedlo na scénu nový český muzikál Doktor Faust zasazený do doby středověku. Autoři Vojtěch Adamčík a Jan Batysta se inspirovali především Goetheho Faustem, ale také dílem Christophera Marlowa a dalšími. Jedná se již o několikáté muzikálové zpracování faustovské tematiky. Přesto přináší mnohé inovační aspekty. Například dvojitou postavu Mefistofela či neúplně šťastný konec. My jsme zavítali na představení 23. října, muzikál měl však premiéru již před měsícem.

Příběh vypráví o doktoru Jindřichu Faustovi, který je jediným doktorem a vzdělancem v okolí a lidé na jeho schopnostech závisí. On však není smířen se ztrátou sil a neúspěchem svého bádání. Zaplete se proto do sázky mezi Bohem a pekelným zástupcem na zemi Mefistofelem. Zaváže se dát svou duši peklu, když jej přivede ke štěstí. Mefistofeles zkouší naplnit Faustovy tužby skrze bohatství, vědění, a nakonec i lásku a mládí. S pomocí věrné služebnice pekel, čarodějky Iklil, jej Mefisto přenese do mladého těla a Faust si tak může opět užívat své promrhané mládí. Když se zamiluje do krásné Markétky a pocítí tak slíbené štěstí, démonovi pravdu zapře. Proto ji však musí opustit a hledat štěstí jinde. Časem zjistí, že Markétka celý život protrpěla. Cítí se vinný za utrpení, které jí způsobil, a tak za její spásu odevzdá i své tělo.

Autoři nabízejí originální detaily

Na muzikálové scéně jde zatím o nejpřesnější zpracování podle Goethovy tragédie. Ať už koncem, který by mnozí diváci neoznačili za šťastný, či doktorovým zaujetím pro ovládnutí duchů, zde ducha země. Přináší však stále své vlastní pojetí. Rozdvojení role pekelného Mefistofela na ženskou a mužskou verzi poukazuje na představu, že nemá jen jednu danou podobu. Tato skutečnost je podpořena i konečným převzetím těla doktora Fausta. I pojetí Boha, který promlouvá pouze skrze líbivé houslové tóny, je ve světě muzikálů neotřelým a inovativním nápadem. Autorům se podařilo zachytit všechny stěžejní části příběhu, avšak druhé dějství poněkud uspěchali. Po přestávce vás tedy překvapí rychlost blížícího se konce představení.

Promyšlené texty a melodie

Autoři pro tento muzikál zvolili rockový hudební žánr, který výrazně souzní s tématem hříchu a pekla. Zároveň se doplňuje s libozvučnými houslemi, které ztělesňují boží slovo a motiv spásy. Celé představení doprovází devítičlenný živý orchestr, což je u menších divadel nezvyklou, ale velice vítanou praktikou. Texty písní nenuceně provázejí jednotlivé scény dál a jsou plny nápaditých slovních obratů. U diváků mohly sklidit úspěch také díky své chytlavosti. Osvěžující dojem přináší střídání písní, které děj vedou dále, a těch, které jej pozdrží u jednotlivého momentu pro jeho zvýraznění. Některé postavy provází také jejich vlastní melodie, která se objevuje v pozadí jejich mluvy i v některých jiných písních, například u Mefistofela, Boha nebo Fausta. Tyto melodie již předem nastolují atmosféru a osobnost postavy.

Co však muzikálu neprospívá, je určitá přehnaná jednoduchost některých choreografií, které nadaným tanečníkům company nedělají čest. Jsou srovnatelné například s pražskou Broadwayí, která svými choreografiemi není příliš proslulá. Objevují se ale i velice procítěné tance, které ladně podtrhují emoce daných písní a demonstrují mnohem lépe schopnosti tanečníků.

Kulisy na jevišti se v zásadě nemění, jen občas přibyde alchymistický stůl nebo schody na kolečkách. Stěžejní část prostředí představuje klenutá šedá brána na středu zadní části pódia, která ve výsledku symbolizuje vchod do nebes. Tato stálost prostředí neodvádí pozornost od samotného dění, stejně jako jednoduchost a výstižnost kostýmů protagonistů i company.

Technické zázemí divadla však rozhodně ideální není. Některé mikrofony rušivě přenášely hlas herců v podobě nepříjemného pískání. A pokud si chcete být jistí, že uvidíte, kromě toho, že uslyšíte, je lepší zvolit si nejdále pátou řadu sedadel. Ty totiž nejsou vůbec odstupňované ve spodní části.

Dechberoucí výkony herců

Pěvecké a herecké výkony herců mnohokrát až předčily očekávání a dosahovaly hodnot srovnatelných například s Divadlem Goja nebo Divadlem Hybernia, které jsou známé pro velké produkce a známé talentované tváře. Především ženská i mužská verze Mefistofela získávala silné ohlasy od publika díky jejich osobitému pojetí. Nikola Ciprová a Ladislav Korbel do svého zpěvu i dialogu vkládali šarm, moc i určitou hravost, která tuto postavu přenáší do zcela jiného světla. Jejich rockově laděné silné hlasy do muzikálu zapadly tak, jako by byl pro ně napsán. V průběhu písní se navíc velice přirozeně střídali ve zpěvu, což ukazuje ještě více, že se jedná o tutéž postavu. Celková sehranost těchto dvou umělců tvoří značnou část úspěchu muzikálu.

Dále bych ráda vyzdvihla devatenáctiletého Filipa Antonia v roli Jindřicha (mladého Fausta). Dokázal do své role zapojit míru emocí a vyspělosti, která i některým zkušenějším muzikálovým hercům pozbývá, čímž si rychle získal srdce diváků. Tato vyspělost právě podpořila uvěřitelnost proměny doktora Fausta ve své mladší já. Stejně tak Tomáš Trapl jako doktor Faust předvedl svůj talent, když ve svém zpěvu a hereckém výkonu zdařile zapojil zklamání doktora nad bádáním promrhaným životem.

Místo si Doktor Faust jistě prosadí

Ve víru muzikálů a jiných divadelních zpracování faustovské tematiky se muzikál Doktor Faust v pražském Divadle Na Maninách rozhodně neztratí. Myslím si, že se bude dokonce svými výkony prát o přední příčku s muzikálem Mefisto v Divadle Hybernia. To, co ztrácí na velikosti produkce, kterou rozhodně disponuje Mefisto, získává na velice podařeném obsazení rolí. Nejen díky talentu herců, ale také jejich schopnosti specificky a osobitě uchopit postavu.

Kromě muzikálu Doktor Faust můžete v pražském Divadle Na Maninách vidět a slyšet také muzikál Robinson Crusoe, nebo operu Rusalka.