Akademický senát zajišťuje demokracii fakulty

Brno-město - Dnes dopoledne proběhla poslední schůze akademického senátu v jeho současném funkčním období, které bylo v mnohém specifické. Minimálně v oblasti předsednictví – poprvé je totiž ve funkci předsedy senátu student, konkrétně doktorského studia psychologie Tomáš Vojtíšek. „Historicky byl předseda vždy akademik, a to nejen na naší fakultě,“ komentuje předseda studentské komory senátu Jerguš Dovala.

„Vážení senátoři, vážené senátorky, vítám vás na 254. zasedání akademického senátu, jak vidím, jsme usnášeníschopní,“ zahajuje předseda Vojtíšek. Je předposlední zářijový den, čtvrt na jedenáct dopoledne a ve světlé místnosti v druhém patře začala schůze akademického senátu Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Z jednoho okna je vidět Špilberk, na místnost shlíží busta prezidenta Masaryka.

Senátoři sedí kolem kulatého stolu, mnozí mají před sebou otevřené notebooky, bloky s poznámkami. U stolu je vidět děkana Stanislava Balíka i proděkanku pro studium Adélu Souralovou. Schůze začíná jednáním o rozšíření magisterského studijního programu Sociology. Předseda Vojtíšek po úvodu do problematiky předává slovo děkanovi Balíkovi, ten pak proděkance Souralové. Senát, tvořený akademickou a studentskou komorou, se sešel v usnášeníschopném počtu, i když studentů je tu dnes méně. „Dnešní jednání je spíše o formalitách,“ komentuje Vojtíšek. „Mimo to ale senát projednává i jiná zásadní témata - schvalování rozpočtu, podobu přijímacích řízení, za co se vyplácejí stipendia, to vše nám předává vedení fakulty ke schválení. Když to trochu zjednoduším, můžeme si fakultu představit jako obec, kde je senát její zastupitelstvo,“ dodává vysvětlení.

Je běžné, že máme jiný názor

Akademický senát je tedy pojistkou, kontrolním mechanismem, který nahlíží na vedení fakulty a případně ho komentuje. Tak tomu bylo i na dnešním setkání, kdy se debata přelila k podobě přijímacích zkoušek na magisterské obory. Vedení fakulty totiž plánuje změnu. „Do českých programů by mělo být přijímací řízení dvoukolové, kdy v prvním kole předloží zájemce motivační dopis, který se bude hodnotit. V druhém kole bude písemný test,“ dostává se ke slovu Souralová. Kolem stolu se začnou zvedat ruce akademiků a akademiček, kteří chtějí vyjádřit své připomínky, předávají si slovo jako míč na tenisovém kurtu.

„V portfoliu se mají udělit body i za Erasmus, ale co když bude mít studující v průběhu bakalářského studia dítě a nebude chtít odjet?“

„Jazykový certifikát bývá drahý, navíc trvá, než se vyřídí. Kdy se požadavky budou aplikovat?“

„U nás na vedení katedry zazněla kritika, že hodnocení motivačního dopisu bude velice komplikované…“

Všechny otázky jsou postupně zodpovídány, debata se nese v klidném, respektujícím duchu, i navzdory rozdílům ve zkušenostech, akademickém vzdělání i věku senátorů a senátorek. „Je přirozené, že rozdílný věk přináší i rozdílný pohled na věc. Studenti často přicházeli s odvážnými nápady a novou energií, která diskusi oživila. Zároveň ale dokázali poslouchat i argumenty akademiků a hledat společnou řeč. Vznikaly tak debaty, které nebyly jen o střetu názorů, ale i o vzájemném pochopení,“ přibližuje svoje stanovisko předsedkyně akademické komory senátu Jitka Navrátilová. „Nevnímám mezi námi neshody. Samozřejmě, akademici přináší jiný vhled než studenti, ale vnímám to tak, že se hezky doplňujeme,“ komentuje Dovala.

První studentský předseda

Dobrá souhra mezi akademickou a studentskou komorou může být připisována i výjimce v podobě studentského předsedy senátu. „Z historického hlediska jsem prvním předsedou zvoleným z řad studentů na Masarykově univerzitě. Do předsednického křesla jsem vstupoval se záměrem, aby bylo naše postavení rovné s postavením akademiků. Akademici mají o jeden hlas v senátu více. Ale myslím, že se ty dva roky dařilo vytvářet bezpečný prostor pro názory studujících i pracovníků z akademické obce. Vnímám totiž, že nemám zodpovědnost jen vůči lidem, kteří mě zvolili s nějakým programem do senátu, ale také vůči těm, kteří volili ostatní členy senátu, kterým právě jako předseda chci vytvářet prostor pro naplnění jejich programů, vyjádření názorů,“ komentuje Vojtíšek.

„Protinázory přicházejí z obou komor, a to je za mě super. Přirozenou třecí plochou můžou být otázky nároků na jednu nebo druhou skupinu. Za dobu mého předsednictví si ale nedokážu vybavit jediný případ, kdy by byla černobílá linie, že všichni zástupci studujících chtějí toto, a zástupci pracovníků chtějí opak,“ předkládá dál svůj pohled na věc.

Jeho slova potvrzují i závěrečná slova senátorů na dnešním zasedání. „Rád bych ocenil pana kolegu za nejen jeho odborné vedení senátu, ale také za jeho lidský přístup,“ zaznívá například od senátora Petra Macka, profesora psychologie. Pozitivní zpětná vazba zaznívá i od předsedkyně Navrátilové. „Přiznám se, že na začátku jsem měla určité obavy, jestli v senátu nepřeváží hlas studentů. Časem se však ukázalo, že obavy byly zbytečné. Náš studentský předseda svým nasazením, odvahou a ochotou naslouchat ukázal, že právě tyto hodnoty jsou měnou, která překonává hranice mezi studenty a akademiky,“ odpovídá na dotaz, jak vidí prvního studentského předsedu.

(Ne)zájem studentů

Na závěr schůze zní děkovná slova i od děkana Balíka a jiných senátorů, často přejí hodně štěstí do voleb. Ovšem na mysli mají ty akademické. V období od třináctého do šestnáctého října se totiž konají volby do akademického senátu, které po třech letech obmění jak složení šesti členů akademické komory, tak pěti členů té studentské. Přestože se jedná o zásadní orgán univerzity, který ovlivňuje podobu studia i zpříjemnění života studentů, zájem o něj není velký, jak dokládají data z volební účasti. „Je to škoda. Jen tou jednoduchou účastí ve volbách, které probíhají v ISu, může člověk hodně ovlivnit fungování fakulty a univerzity. Například zlepšit naše studium, zpřehlednit jeho požadavky, zpříjemnit prostředí fakulty. Všechny tyhle věci, které po dobu studia ovlivňují kvalitu našich životů, jsou v našich rukách,“ komentuje Vojtíšek.

A to i navzdory tomu, že akademický senát, konkrétně jeho studentská sekce, má i Facebook či Instagram. „Snažíme se o to, aby studenti o naší činnosti věděli – třeba prostřednictvím sociálních sítí,“ komentuje Dovala. „Myslím, že nemusí nutně každý studující sledovat senátní politiku, ale určitě je fajn zúčastnit se voleb. Senát je jakási pojistka demokratického fungování fakulty,“ dodává.