Studenti by měli být univerzitám v Asii více otevření, říká studentka

Brno - Eliška Juřinová už druhý rok studuje právo na YONSEI University v Koreji. Kromě studia se Eliška věnuje modelingu a sociálním sítím. V Soulu žije teprve od začátku druhého školního roku, protože do té doby se na škole kvůli covidu nevyučovalo prezenčně. Od příjezdu zažila tajfun, severokorejské rakety nebo tragédii při posledním Halloweenu v Soulu.

Proč jste se rozhodla studovat v Koreji?

Vždycky jsem plánovala studovat v zahraničí. Poslední dva roky na střední škole jsem se zajímala především o Británii. Necelý čtvrt rok, než jsem si v maturitním ročníku začala podávat přihlášky na vysoké školy, tak Británie vydala oznámení, že nebude nadále poskytovat studentské půjčky žákům z Evropy a cena školného se zvýší. To je důvod, proč jsem se musela během jednoho měsíce přeorientovat na Ameriku. Přihlášky do Ameriky, které jsem potom řešila, nebyly stoprocentní, protože jsem neměla dost času. Nakonec mě nevzali na žádnou americkou univerzitu na jejich území. Každopádně jsem dostala možnost uplatnit přihlášky zadarmo na všechny americké univerzity po celém světě. Přihlásila jsem se na školy do Británie, Francie, Singapuru a také do Koreji. Právě Korea mi nabídla ty nejlepší podmínky a dala mi částečné stipendium. Úplně náhodou jsem skončila tady, aniž bych to kdykoliv v životě plánovala.

Na jakou školu chodíte a jaký obor studujete?

Studuji na YONSEI University. Jde o druhou nejlepší univerzitu v Koreji. Samozřejmě se vyučuje v korejštině, ale pod jejich záštitou se rozhodli založit i malou školu, která se jmenuje Underwood International College. V ní studuje dva tisíce studentů v anglickém jazyce. Můžou tam chodit i Korejci, ale především tady studuje spousta mezinárodních studentů. Korejci jsou relativně posedlí Spojenými státy americkými a na samotné YONSEI University existuje školní americký systém. Můj obor se oficiálně jmenuje Justice and Civil Leadership, ale v podstatě jde o právo.

Jak dlouho už v Koreji studujete?

Teď budu končit druhý ročník. První rok byl celý online. Studovala jsem z Česka, protože tady bylo všechno kvůli covidu zavřené. Školu mám na čtyři roky. Poté chci studovat magistra jinde.

Co všechno jste udělala pro to, aby jste se na školu dostala?

Přijímačky se nedělají. Musela jsem napsat motivační dopis. Udělat test z angličtiny. Také je důležité ukončit střední školu se samými jedničkami. Potom jsem ještě dělala pohovor, ten slouží jako přijímací řízení.

Dostáváte stipendium, případně jak si školu financujete?

Školu si platím sama. Programy Bakala Foundation nebo Kellner Foundation mají vybrané školy. Jsou tam Cambridge, Oxford nebo Harvard. YONSEI v žádném z nich není. Další problém je, že se takové stipendia většinou nedávají budoucím právníkům. Je logické, že dotyčný se už do Česka nevrátí a pro nadaci to není výhodné.

Co si o studiu v Jížní Koreji myslí vaše rodina, podporují vás?

Už tak od dvanácti let jsem chtěla studovat v zahraničí. Nejdřív si mysleli, že mě to přejde, ale nepřešlo. Otec mě nepodporoval vůbec a ani to nějak neřešil. Mamka to ze začátku taky neřešila. Poté, co jsem se o studium v zahraničí stále zajímala, tak ji došlo, že vážně odjedu a tak mě začala podporovat. Trošku se o mě bála, ale Korea je bezpečná země.

Jste schopna porovnat vzdělávací systém v Česku a Koreji?

Americký školní systém je v rámci vysoké školy mnohem lepší. První rozdíl je délka semestru. Ten trvá tři a půl měsíce a je rozdělený do dvou částí. Po každém čtvrtletí máme zkoušky. Testy se tady nepíšou za celý půl rok, ale vždycky po čtvrtletí. Dále nemáme ze všech předmětů závěrečné zkoušky. Ukončují se slohovou prací nebo projektem. Studium práva je hodně teoretické, ale tady jde udělat mnohem více prakticky. Je více založeno na debatách, kritickém a analytickém myšlení. Přijde mi, že je výuka v Česku spíše teoretická. To je jeden z hlavních rozdílů.

Potom taková banalita, ale přijde mi fajn. Náš podzimní semestr končí před Vánocemi. Můžeme jet domů a oslavit Vánoce s rodinou. Nemusíme se učit jako studenti v České republice. Je to smutné, když se studenti přes Vánoce musí učit.

Celkově je přístup učitelů úplně jiný. Profesoři neberou sami sebe tak vážně, i když mají mnohem větší zkušenosti a lepší školy, než učitelé v Česku. Vyučují nás učitelé z Yale, Cambridge nebo z Edinburské univerzity. Všichni jsou v pohodě a nejsou zbytečně arogantní. Respekt zde určitě funguje, akorát je to formou uznání. Nikdo si násilnicky nevynucuje oslovení a přehnanou formalitu.

Jak vypadá výuka v Koreji?

Korejská vláda monitoruje docházku studentů, protože dbají na kvalitu vzdělání. Nemáme žádnou povolenou absenci, ani na přednáškách. Pokud chybíme, tak musíme doložit omluvenku, že jsme byli u doktora nebo měli stáž. Není to úplně ideální, ale na druhou stranu dostáváme body za pravidelnou docházku. Ve výsledku účast ve škole tvoří dvacet procent známky.

Máte problém s angličtinou ve škole?

Angličtina je v pohodě. Někteří studenti mluví lépe, protože jsou rodilí mluvčí. Jiní jsou zase v jazyce horší. Já jsem někde uprostřed. Co se týče práva, tam se mi stává, že neznám nějaká slovíčka, ale to nezná nikdo. Když se bavíme, tak si to musíme všichni nejdřív přeložit a zjistit význam, ale to je úplně běžné.

Bydlíte v Koreji na kolejích nebo privátu?

Bydlím v ShareHousu (sdílené bydlení – pozn. redakce). Mám vlastní pokoj se sprchou, záchodem a ledničkou. Na chodbě mají všichni nájemníci společnou kuchyň a pračky. Nebydlím na kolejích, protože jsem chtěla soukromý pokoj. Dalším důvodem je večerní režim na kolejích. Jak už jsem zmínila, školy dbají, aby studenti měli dobré známky s perfektní docházkou a na kolejích je ustanovená večerka. Když jsem bydlela na začátku školního roku na kolejích, tak se mi párkrát stalo, že jsem prošvihla metro a večerku jsem nestihla. Pak jsem byla venku celou noc, tak jsem se radši ze školního ubytování odstěhovala.

Jaký je život v Koreji oproti Česku?

Soul je hodně živý. Lidé jsou na ulici dlouho do noci. Kavárny jsou otevřené nonstop. Ve tři ráno se klidně můžu jít učit a dát si kafe. Před pár dny zrušili definitivně roušky, jenom v nemocnici a v lékárnách je to povinnost. Každopádně je tady celkem často toxický vzduch z továren a Číny a roušky se tady nosí běžně.

Minulý semestr byl náročný. Nejdřív jsem zažila slabý tajfun. Potom přelet severokorejských raket, které dopadly do Japonského moře. To bylo docela vtipné, ale smutné zároveň, protože jsme se to dozvěděli až na konci dne. Reálně, kdyby na nás ty rakety poslali, tak o tom nemáme žádné ponětí.

Při halloweenských oslavách to bylo taky extrémní. S kamarády jsme měli jít přímo do klubu, kde se tragédie stala. Nakonec jeden kamarád objednal stůl v jiném baru za rohem. Poté, co se nehoda stala, tak nám začaly chodit upozornění a zjišťovali jsme z internetu, co se děje. Vyšli jsme z klubu a všude byly mrtvoly, které nakládaly do sanitek. První půlrok v Soulu byl docela záživný.

Co byste vzkázala studentům, kteří uvažují o studiu v Asii?

Chtěla bych vzkázat, aby byli Asii více otevření. Všichni chtějí studovat v Británii, Americe nebo Skandinávii. Vůbec si neuvědomují, jaké skvělé příležitosti Asie nabízí. Spousta lidí neví, že studium může být i docela levné. Navíc tady nestuduje tolik lidí z Evropy, tak je větší šance, že se sem dostanete a  budou mít o vás větší zájem. Pokud nechcete na celé čtyři roky, tak aspoň na krátkodobý výměnný pobyt.