Výročí 35 let od Černobylské havárie: nebezpečí v Česku je nízké

Brno - I po 35 letech ovlivňuje havárie jaderné elektrárny v Černobylu chování zemědělců, zejména ve Skandinávii. Opakovaně měří vyšší hodnoty radiace. V Česku je dnes již těžké poznat přírodní příspěvek radiace od toho, který u nás zanechal Černobyl. I tak se 26. duben 1986 zapsal do historie.

Černobylská havárie se stala před 35 lety. Způsobila uvolnění velkého množství radioaktivních prvků do atmosféry a ovlivnila tak celý svět. Do tehdejšího Československa se informace o výbuchu dostaly až s několikadenním zpožděním. Před 35 lety mohly mít plodiny vyšší míru radiace, než je bezpečné. Dnes už ale nebezpečí nehrozí.

Samotnou havárii se nejdřív snažili ukrýt pracovníci Černobylské jaderné elektrárny, později i vedení Kyjevské gubernie (územní celky podobné krajům, pozn. red.), ve které se Černobyl nachází. „Ze Švédska začali upozorňovat Sovětský svaz, že naměřili vysoké hodnoty radiace. To už bylo jasné, že nic neutají. Tak se to dozvěděl i Gorbačov,“ uvedl historik z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Miloslav Vaněk.

I když o havárii už vědělo vedení Sovětského svazu, informace do Československa nedošly. „K nám se dostaly až o dva dny později, tedy v noci na 29. dubna,“ upřesnil Vaněk. Vládní havarijní komise pod vedením místopředsedy vlády Ladislava Gerleho se sešla 30. dubna. Místo zrušení nadcházejících prvomájových slavností řešili ekonomické dopady šířící se radiace. „Němci ihned udělali měřiče na hranicích, stejně tak Rakušané. Naměřili vysoké hodnoty radiace, tak Češi museli postavit mycí linky na vlaky i na auta, aby se radiace nešířila,“ dodal.

Radioaktivita je nejenergetičtější záření, které nás obklopuje. Dokáže reagovat s jakoukoliv chemikálií a štěpit i velmi silné vazby. Živé organismy jsou z většiny tvořeny vodou, radioaktivní částice tedy nejpravděpodobněji ovlivní molekuly vody v těle. „Tu rozštěpí a vzniknou vedlejší produkty, které mohou způsobovat další reakce. Vznikají takzvané reaktivní kyslíkové radikály, které poškozují tělo zevnitř,“ řekl environmentální toxikolog z Centra pro výzkum toxických látek v prostředí Masarykovy univerzity v Brně Luděk Bláha.

Česká vláda ihned zavedla informační embargo a až s odstupem času začala dávkovat zprávy obyvatelstvu. „Lidi se nejdřív v televizi dozvěděli, že tu nic nebylo. Po třech dnech zjistili, že hodnota toho nic poklesla,“ poukázal Vaněk. Když lidé nedostávali zprávy od domácích médií, poslouchali alespoň zahraniční rozhlasové stanice. „Svobodná Evropa a Hlas Ameriky měly v té době největší poslechovost v dějinách, mimo roku 1968,“ doplnil. To se dá dokázat, jelikož více než polovina obyvatel se chovala tak, jak na těchto radiových stanicích doporučovali, nikoliv tak, jak doporučovala česká média.

Při Černobylské havárii došlo k uvolnění velkého množství radioaktivního materiálu, který zformoval mrak, a ten se pohyboval nad Evropou. Nejdříve zamířil nad Skandinávii a severozápadní Evropu. Nevyhnul se ani Československu. Postupně se díky pohybu atmosféry ředil, nad naším územím už nebyl tak nebezpečný.

Radioaktivní odpad nezmizí, dělí se. Může to trvat i desítky let, během kterých stále uvolňuje radioaktivitu. Hlavním radioaktivním prvkem, který se tehdy uvolnil, bylo Cesium-137, které má poločas rozpadu 30 let. „Pokud se v té době uvolnil jeden kilogram Cesia, tak po třiceti letech je z něj jen půl kilogramu. Polovina se rozpadla na další prvky, které mohou být také radioaktivní. Jejich poločas rozpadu už je ale zpravidla kratší, takže se to pak urychlí,“ poukázal Bláha.

Československo zachvátila panika. Rodiče nenechávali své děti na pískovištích, protože se báli radioaktivního deště. Lidé si sami dávkovali jódové tablety, protože slyšeli, že pomáhají štítné žláze štěpit radioaktivní prvky. „Jediný důvod, proč byl u nás někdo v této souvislosti léčen, bylo předávkování jódem,“ osvětlil Vaněk. Rakouská buňka organizace Greenpeace vyvěšovala v Čechách letáky s desaterem potravin, které nejíst. Nedoporučovali třeba kravské mléko nebo některou listovou zeleninu.

Situace byla v jednotlivých zemích Východního bloku různá. Více informací měli i obyvatelé Maďarska a Polska. Podle Vaňka to byl důsledek uvolněnějšího režimu. V Polsku už operovala opoziční Solidarita, které se vládnoucí komunisté báli zatajit informace. „U nás nebyly žádné demonstrace. Zatímco v Polsku, Maďarsku, dokonce i v Moskvě se lidé sešli v ulicích,“ pokračoval Vaněk.

Radioaktivní prvky byly ve vzduchu a například při dešti se dostávaly ve velké dávce na zem. Postupně pronikaly hlouběji do půdy. „Radioaktivní kovy dopadnou na zem, dostanou se do půdy, a pak se hromadí v plodinách, které z této půdy berou živiny,“ upozornil Bláha. V té době tedy pravděpodobně byla v plodinách vyšší dávka radioaktivity. Dnes už podle Bláhy není nutné kontrolovat hodnoty radiace v rostlinách, ale spíše ve zvířatech. Zvěř kvůli tomu, že žije delší dobu, stihne nahromadit ve svém těle více radiace, a je proto nebezpečnější.

S menší mírou ozáření se setkávají třeba i letušky a piloti, jelikož i Slunce vyzařuje radioaktivní záření. „Radioaktivitě se nevyhneme. Na Zem se dostává seshora, ze Slunce, i zespoda z hornin, třeba kvůli Radonu,“ vysvětlil Bláha. Radon je plynný radioaktivní prvek. „V současné době nejsme schopní rozlišit příspěvek z Černobylské havárie od přirozeného výskytu radiace v přírodě,“ uzavřel Bláha.

K Černobylu se vyjádřila i Charta 77. Informovala své podporovatele, co se stalo, a jaké mohou být následky. Chartisté napsali i dopis tehdejšímu Federálnímu shromáždění, ve kterém se dožadovali přístupnosti údajů o zvýšené radioaktivitě. „Byl to jednodušší způsob, jak kritizovat tehdejší režim. Místo porušování lidských práv se odkázali na porušování práv přírody,“ zakončil Vaněk.