Komentář: Nechť je inscenace Princ & Princ poslem radikální kulturní změny

Divadlo Polárka uvedlo v sobotu 13. dubna premiéru inscenace pro nejmenší s názvem Princ & Princ. Jedná se o první queer pohádku na české divadelní scéně. Vznikla na motivy stejnojmenné knihy nizozemských autorek Lindy de Haan a Stern Nijland. Sleduje příběh prince, který si z konvoje princezen ucházejících se o jeho ruku vybírá ke společnému vládnutí mužský doprovod jedné z nich. Velký krok pro prince, o to větší skok pro království?

Píše se rok 2024 a v Česku se děti (a rodiče) poprvé budou moci zhlédnout v princi nebo princi, kteří před nimi na jevišti rozehrají romantický příběh o královských zásnubách. To je úlevné a alarmující zároveň. Je naprosto přelomové, že se podobná inscenace v českém kulturním kontextu zrodila. Současně tato premiéra značí, že české děti až doteď v divadle queer pohádku spatřit nemohly. Proč je ale naprosto zásadní, aby takovou možnost měly?

Queer obsahy jako slabikář sexuality

Dosavadní výzkumy ukazují, že reprezentace v mediálních obsazích může být pro queer mládež při utváření a přijímání vlastní identity velmi důležitá. I díky médiím si osvojují, co je běžné a správné, ale taky co je vůbec představitelné a přípustné. I nekomplexní a stereotypní vyobrazení tak může hrát podstatnou roli ve formování přístupu k vlastní sexualitě, čistě pro svou existenci. Čím více rozmanitých LGBT+ reprezentací v médiích uvidíme, tím více způsobů jak utvářet svou identitu budeme umět.

Queer vzory v médiích, ať už se jedná o nová média, nebo ta tradiční, napomáhají queer mládeži k seberealizaci, jsou jim inspirací. Poskytují jim pocit komfortu nebo dodávají sebevědomí. Dopadům těchto vzorů na gay, lesbické nebo bisexuální identity se ve své studii zabývaly americké psycholožky Sarah Gomillion a Traci Giuliano. Zastoupení queer vzorů v mediálních obsazích je zároveň hybatelem veřejné debaty. Přestože queer reprezentace zaznamenávají v posledních letech nárůst, stále existuje prostor pro rozšíření jejich komplexity, ať už v plastičtějších postavách nebo jejich příbězích.

S příchodem nových médií a interaktivity mezi autorstvem obsahů a jejich čtenářstvem nebo diváctvem tvůrčí přístup v této oblasti rozkvétá. Stále více různých zpracování dokáže zachytit queer identity v jejich rozmanitosti, komplexnosti, ale také prostosti. Nabízejí tak jedinci prostor se z těchto reprezentací učit o tom, jak pestrá jinakost je. Dostupná data také naznačují, že vystavování se queer obsahu zvyšuje míru přijetí LGBT+ lidí a jejich nároku na rovnoprávnost až o 45 procent. Vyplývá to z dat dotazníkového šetření neziskové organizace GLAAD (Gay and Lesbian Alliance Against Defamation) a P&G (Procter & Gamble) z roku 2020.

Nejedná se ale jen o queer mládež. Stávající výzkum sice nasvědčuje skutečnosti, že queer reprezentace mohou být naprosto neodmyslitelným faktorem pro přijetí identity mladých neheterosexuálních lidí, zároveň je však třeba nepřehlížet pozitivní dopady například na takzvané queerspawns, tedy děti, které LGBT+ lidé vychovávají. Vidět případy queer rodičů v obrázkových knížkách nebo animovaných pohádkách jim dokáže pomoci s vnímáním vlastní reality.

Modrá, červená, bílá, nikoli duhová vlajka

Situaci v Česku bychom mohli označit za žalostnou. Asi se česká veřejnost nemůže divit, že v zemi, kde neheterosexuální páry nemají právo uzavřít manželský svazek, chybí dostatek queer obsahu pro děti a zasvěcená plošná sexuální výchova, která by zohledňovala identitární pestrost a učila nejmenší respektu a ohleduplnosti. Že v takové zemi chybí vědecké a populárně naučné publikace, které by se touto problematikou zabývaly.

Asi se česká veřejnost nemůže divit, může se ale mobilizovat a usilovat o změnu. Aby dva princové nebyli první a zároveň poslední reprezentací v českém divadelním prostředí. Aby s Konsentem, který se na vzniku inscenace podílel, spolupracovalo více divadel. Nebo autorů a autorek dětských knížek. A škol. Aby v každé dětské knihovničce leželo Děti to chtěj vědět taky od Marcely Poláčkové. Aby se transformovalo české politické klima. Aby queer lidi neměli jenom reprezentace, ale také stejná práva.

Za vším stojí zpovykaná generace Z

Část společnosti se ovšem domnívá, že kvíření už bylo ažaž. Vždyť co z těch dětí vyroste, když jedna ze sta romantických dvojic, s nimiž v médiích přijdou do styku, bude queer? Kdo pak bude plodit nové daňové poplatnictvo, když dětem narveme do chřtánu samé queer identity a ony nám z duhové propagandy všechny zqueerovatí? Nemůžeme přece ty malé neposkvrněné tvory krmit záležitostmi sexuality, která existuje jen po desáté hodině, za zavřenými dveřmi a s měsíčkem v levé horní části obrazovky.

Respektive můžeme. Ale jen pokud je krmíme sexualitou správnou. Reprezentací heterosexuálních párů najdeme i v obsahu pro nejmenší přehršel. Za tím ale žádná agenda nestojí. Tak to zařídila příroda. Zbytek je jen zpovykanost zkřehlé generace Z, co se narodila se zlatou lžičkou v zadku a neví roupama coby.

Nad narůstající statistikou osob identifikujících se jako queer někteří kroutí nevěřícně hlavou. Ve Spojených státech amerických se podle posledních údajů takto identifikuje skoro třetina generace Z, což vyvolává mezi některými expertními i laickými hlasy pozdvižení. Vyšší zastoupení může být ale pouze odpovědí na otevřenější společenskou debatu a příznivější okolnosti pro mladé LGBT+ lidi.

Pokud opravdu chceme chránit rodinu a ty nejmenší, kteří nás jednou přerostou, měli bychom jim vytvořit co nejpřívětivější prostředí pro objevování a přijímání toho, kým jsou. Měli bychom bojovat za jejich práva a hrdost. Nenechat se opít registrovaným partnerstvím. Teda rohlíkem.