Velkochovy by se neměly provozovat. Lidé si na zvířatech vybíjí svou frustraci, říká pracovnice z kravína

Homepage

Velkochovy by se neměly provozovat. Lidé si na zvířatech vybíjí svou frustraci, říká pracovnice z kravína
„Zvíře už prostě není zvíře, je to stroj,” smutní pracovnice kravína. Foto: archiv respondentky
GALERIE collections

Praha - Několik let strávených ve stájích a dojírnách kravína jí sebralo spousty energie. Jediný, kdo ji dobíjí jsou krávy, kterých si ale moc neužije. Než se naděje jejich spotřební doba vyprchá a ony skončí ve vozech mířících na jatka. Zemědělkyně, jejíž jméno kvůli citlivosti informací nebudeme zveřejňovat, vypověděla, jak to ve velkochovech doopravdy funguje.

Už od malička chtěla pomáhat zvířatům a stát se veterinářkou. „V dětství mi v náručí umřel můj první pes, což jsem hodně špatně nesla,“ vzpomíná žena. Život ji zavál ale trochu jiným směrem. Po vystudování střední veterinární školy se nedostala na vysokou. Další pokusy už vzdala. Našla si práci na hranicích a peníze v tu chvíli měly větší váhu než studium. „A pak jsem šla na mateřskou,” doplní. Během let vystřídala spoustu prací z různých oborů, se zvířaty měly však pramálo společného. „Hledala jsem něco z oboru, a tak jsem skončila v kravíně. Teď už tam dělám osm let,” říká. Provoz kravína a dojení krav je nepřetržitý, proto se zaměstnanci střídají v denních a nočních směnách. „Momentálně máme dvanáct set dojnic a asi osm set jalovic. Na směny chodíme ve třech. Jeden nahání krávy na dojírnu, druhý předojuje a utírá vemena a třetí nasazuje poloautomatický dojící přístroj,” vysvětluje zaměstnankyně. Práce probíhá v neustálém kolotoči. Za jeden den se vydojí až 40 tisíc litrů mléka. „Všechno se dělá ve spěchu. Není čas na krávu, špatně se očistí vemeno, tak se do mléka dostane spoustu špatných látek,” poznamená zaměstnankyně. Na podmínky a stav kravína občasně přijede dohlédnout kontrola z hygienické stanice. „Když se hygiena předem ohlásí, tak se všechno dá do pucu tak, aby se nemusely platit pokuty,” objasňuje.

Mléko se převařuje, i přesto se ale nedá zaručit, že v mléce nezůstane žádná ze škodlivých látek. „V současné době lze konstatovat, že se skutečně několikanásobně zlepšila hygiena jak v prvovýrobě mléka, tak v mlékárnách,“ uvádí Státní veterinární správa. Počet zárodků a cizorodých látek se díky opatřením do mléka dostává čím dál tím méně. Lidská spotřeba mléka je vysoká, proto se během let dojnice vyšlechtily, aby produkovaly více mléka. „Produkce mléka na jednu krávu se za posledních 40 let více než zdvojnásobila. Průměrný denní nádoj všech krav se v ČR pohybuje kolem 20,5 litrů,“ předkládá organizace CWIF (Compassion in World Farming), která usiluje o lepší životní podmínky zvířat. U šlechtěných krav je produkce ještě vyšší, například u holštýnských krav ji činí asi 26 litrů. V ČR se počet dojnic pohybuje kolem 360 tisíc, aby tyto krávy mohly produkovat mléko, musí nejdříve zabřeznout a poté odrodit. Pro vyvolání ovulace se do nich cpou hormony. Inseminace neboli umělé oplodnění, pak kráva musí podstoupit několikrát za život. Pokud po několika pokusech nezabřezne, je odepsána na jatka. „Zvíře už prostě není zvíře, je to stroj,” povzdechne si pracovnice kravína. U nich je kráva březí jednou až pětkrát za život. Nejvyšší rekord byl deset odrozených telat.

Práce probíhá v neustálém kolotoči. Za jeden den se vydojí až 40 000 litrů mléka.
Práce probíhá v neustálém kolotoči. Za jeden den se vydojí až 40 000 litrů mléka. Foto: archiv respondentky

Prostředí kravína nepatří k těm nejčistším. Pracuje se mezi mouchami, krysami a potkany. V kravíně se přemnožují dokonce i holubi, kteří s sebou přináší zdravotní riziko jak pro dobytek, tak pro zaměstnance. Na zemi leží hnůj a všude je cítit čpavek. „Často mi v obličeji skončí kus kravího trusu a může se stát, že ho člověk i spolkne. Zrovna včera mi spadl do oka,” sdílí zaměstnankyně. To nejhorší obstarává automatický stahovač hnoje. „Cítím, že se tam můj zdravotní stav zhoršuje. Udělaly se mi exémy, bolí mě záda, ničím si kosti i klouby, bolí mě rameno, protože dělám furt ten jeden stejný pohyb dokola. Mám zapařené nohy od holínek a co se v nich naběhám. Navíc jsme pořád na nohou, není šance si během dne sednout kromě půl hodiny na svačinu,” popisuje pracovnice. Ani po psychické stránce není práce jednoduchá. „Jsem nešťastná z lidí, protože k tomu zemědělství nemají žádný vztah ani cit, pak si svou frustraci vybíjí na zvířatech. Snažím se ty, kteří se mnou chodí na směnu, hlídat, aby zvířata netýrali a nebouchali.” Dovysvětlí mi, že k násilí nejčastěji dochází při nahánění dobytka, kterému se buď nechce nebo sotva drží na nohou. Vedení navíc tlačí na zaměstnance a hrozí jim stržením platu za pomalou práci.

V říjnu organizace Zvířata nejíme zveřejnila záběry, na kterých se zaměstnanci kravínů na Třebíčsku prokazatelně dopouštěli násilí na zvířatech. Do dobytka mlátili, kopali, tloukli je tyčemi nebo táhli na řetězu za traktorem. Státní veterinární správa potvrdila ČTK, že se konkrétním případem stále zabývá, konkrétněji se však vyjádří až bude správní řízení u konce. Násilné chování odsoudila i společnost Madeta, která odebírala mléko z těchto kravínů. K případu se vyslovil i veterinář Václav Osička, který reagoval na špatné zacházení se zvířaty v rozhovoru DVTV. Osičkovy odpovědi, které nepřímo hájily surové chování zaměstnanců, organizace Zvířata nejíme zkritizovala. „Postojem veterináře Osičky ke zvířatům jsme zklamáni stejně tak, jako jeho ledově chladnými reakcemi na násilné zacházení se zvířaty,“ vyjádřila se organizace, která na problém upozornila. Podle nich jeho slova podrývají představu společnosti, že veterinární správa a samotní veterináři chrání zvířata před utrpením. Nehezké zacházení si zvířata zažívají i na jatkách. Ministerstvo zemědělství proto schválilo novelu zákona, která má významné zlepšení v péči o zvířata. „Součástí je i novela zákona na ochranu zvířat proti týrání, podle které budou od začátku roku 2026 provoz na jatkách povinně snímat kamery. Cílem novely je další zlepšení úrovně ochrany zvířat proti týrání při porážení, a odpovídá tak současným požadavkům na chovy zvířat,“ uvedl ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL).

„Momentálně máme dvanáct set dojnic a asi osm set jalovic,
„Momentálně máme dvanáct set dojnic a asi osm set jalovic," říká zemědělkyně. Foto: archiv respondentky

Dříve lidé měli k zemědělství a zvířatům větší vztah. Teď si tam přijdou jen vydělat. „Už to nefunguje, jak má a asi ani nikdy nebude. Je to chaos. Navíc vedení nespolupracuje, protože se řídí hlavně tabulkami a vlastními představami, které jsou nereálné,” vysvětluje zemědělkyně. Nároky vedení jsou pro zaměstnance velice stresující. „S výplatou nás šidí, co to jde. Když se neodvede dané množství práce za určené hodiny, tak nedostaneme zaplaceno. Teď od ledna mi dohromady nezaplatili za 12 hodin práce,” poznamená. Podle pracovnice je přístup vedení špatný. „Jeden čas tady krávy chcípaly kvůli špatnému krmivu. To všechno se ale tutlá, život zvířete pro ně nic neznamená. Představenstvo kouká jenom na prachy,” kroutí hlavou zemědělkyně. I veterinární péče se odbývá. Dělá se jen to, co se nutně musí nebo je zaplacené. „Krávě, která je na chcípnutí, většinou nechtějí pomoct, protože by do ní vedení muselo investovat. Takže ji tam buď nechají někde umřít nebo ji rychle odšoupnou na jatka,” popisuje žena zacházení se zvířaty. „Bohužel se zajímají hlavně o dotace. Kam ale jdou, nikdo neví, jestli skončí v investici do kravína nebo v jejich kapsách. Ale k těm, co nejvíc makaj, se určitě nedostanou,” doplní. Proto by se podle ní měly dotace ve velkochovech omezit a počet chovaného dobytka snížit. „Velkochovy by se neměly vůbec provozovat. Je to jen byznys, žádné zemědělství. Navíc si díky mé práci uvědomuji, jak moc lidé plýtvají a neváží si věcí. Přijde mi to vůči těm zvířatům nefér,” posteskne si.

Do zemědělství příští rok poputuje 3,7 miliardy korun ze státních dotací. Ministerstvo zemědělství tím chce docílit zlepšení životních podmínek hospodářských zvířat, ozdravování plodin nebo poskytnutí poradenství a vzdělání. „Dotace slouží k rozvoji a zvýšení konkurenceschopnosti našeho agrárního sektoru. Poskytujeme finanční pomoc tam, kde je potřeba a podporujeme trendy modernizace zemědělství,“ řekl ministr zemědělství Marek Výborný. Mimo státních dotací jsou zemědělské podniky podpořeny i Programem rozvoje venkova (PRV), tedy dotacemi z Evropské unie. Slouží k podpoře a posílení venkovského podnikání. Zacházení Ministerstva zemědělství s dotacemi z PRV ostře kritizuje Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR), podle nich se nedostane dostatečné podpory začínajících a malých podniků. „Neuspěla totiž ani jedna pětina žádostí podniků do 150 hektarů a také téměř polovina mladých začínajících zemědělců. Zároveň je opět evidentní podpora největších subjektů, které měly opakovaně stoprocentní úspěšnost. Je otázkou, zda by při své velikosti vůbec měly mít nárok na dotační prostředky,“ uvedla tajemnice ASZ ČR Veronika Jenikovská. Předseda asociace Jaroslav Šebek zaslal ministrovi zemědělství dopis s výhradami. „Tyto podpory se neosvědčily a nepřinesly sektoru vůbec žádné pozitivní změny, naopak zde došlo k dalšímu prohloubení strukturálních potíží. Potvrzují se naše závěry, že politickou prioritou mají být především systémové změny v rámci českého zemědělství, které zastaví bezkoncepční přidávání veřejných financí na úzké skupiny velkých a stále stejných podniků,“ zdůvodnil Šebek.

Je vidět, že zemědělkyni práce se zvířaty dělá radost. „Ta samotná práce se zvířaty mě baví. Vidím je úplně jinak než ti ostatní, protože chci, aby se tam během toho svého krátkého života měli dobře. Chci vědět, že jsem pro to zvíře udělala maximum. V životě mě žádná z nich nikdy nenapadla. Rozumí mi a já se zase snažím porozumět jim. Dokážeme si spolu i dobře pokecat,” usmívá se. Její koutky ale poklesnou, když přijde řeč na její oblíbenkyně. „Když jsem si nějakou z nich oblíbila, za chvíli byla pryč. Je to smutný. Byly tam i takové, které jsem si chtěla vzít domů, ale nemám na to doma podmínky,” krčí rameny. Doma má psa, kočku a králíky. „Snažím se, aby měli pěkný život. Prostě to, co nemůžu dát krávám ve velkochovu,” vysvětlí. V práci ji drží už jen zvířata a peníze. „Chtěla bych změnit práci, i když ráda pracuju se zvířaty, ale ten přístup mě unavuje,” postěžuje si. V minulosti se jí naskytla příležitost začít pracovat sama na sebe a stříhat psy. Tuto možnost však zavrhla. „Mám obavy z podnikání, jinak bych do toho šla. Svazují mě hlavně finance. Potřebuji stálý příjem, protože platím hypotéku, a navíc jsem matka samoživitelka, kdybych měla partnera, který přispívá do domácnosti, a věděla bych, že se na něho můžu spolehnout, tak to zaměstnání měním hned,” uzavírá zemědělkyně.

„Když jsem si nějakou z nich oblíbila, za chvíli byla pryč. Je to smutný. Byly tam i takové, které jsem si chtěla vzít domů, ale nemám na to doma podmínky,” sděluje žena, která s krávami denně pracuje.
„Když jsem si nějakou z nich oblíbila, za chvíli byla pryč. Je to smutný. Byly tam i takové, které jsem si chtěla vzít domů, ale nemám na to doma podmínky,” sděluje žena, která s krávami denně pracuje. Foto: archiv respondentky

 

Další články o zemědělství