Trojlístek propojuje tři generace. Náhradní babičky pomáhají rodinám i samy sobě

Brno - V době, kdy mnoho rodin žije daleko od svých rodičů nebo prarodičů, nabízí brněnská služba Trojlístek jednoduché řešení chybějícího kontaktu s prarodiči. Propojuje rodiny s dětmi s ženami zralého věku, které mají chuť trávit čas s dětmi a předávat jim své zkušenosti.

Službu provozuje Centrum pro rodinu a sociální péči a jejím cílem je doplnit to, co v mnoha rodinách chybí – kontakt mezi generacemi. Náhradní babičky s dětmi tráví čas podobně jako ty skutečné: hrají si, čtou pohádky, chodí na procházky nebo je doprovázejí do školy a na kroužky. „Klademe důraz na vytvoření vztahu mezi náhradní babičkou a rodinou s dětmi. Nejde jen o hlídání, ale o navázání opravdového vztahu,“ uvádí organizace na svém webu.

Začátky projektu

Celý koncept je inspirovaný a převzatý z Rakouska, kde už od roku 1973 funguje služba Oma-Dienst. „Šlo o iniciativu pracovnice Katolického rodinného svazu ve Vídni, která přišla s myšlenkou propojit ženy s malými dětmi, jež potřebovaly pomoc a podporu při péči o děti, se ženami zralého věku. V našem Centru pro rodinu a sociální péči jsme začali podobnou službu pod názvem Trojlístek realizovat v roce 2012,“ uvedla vedoucí služby Hana Rychnovská pro Stisk.

Na začátku pracovníci služby získají od zájemců základní údaje o tom, jaká je jejich představa a možnosti zapojení. Následuje osobní pohovor, kde si vysvětlí detaily fungování služby. „Pokud se shodneme na tom, že je pro zájemce služba to pravé, podepíšeme smlouvu o vstupu do služby. Vedoucí pak hledá vhodné propojení a když ho najde, navrhne ho oběma stranám. Rodina se pak ozve náhradní babičce a domluví se na první schůzce,“ popsala Rychnovská.

Když rodině chybí babička

Při výběru náhradních babiček se pracovníci služby zaměřují především na osobnostní předpoklady, ochotu navázat vztah a také na bezúhonnost uchazeček. Do služby se mohou zapojit ženy, které mají kladný vztah k dětem – ať už žijí samy, nebo mají vlastní rodinu a chtějí pomoci někomu dalšímu. „Mezi náhradními babičkami máme i stále pracující zralé ženy, čerstvé aktivní důchodkyně nebo i dámy, které u nás babičkují celých čtrnáct let a pomohly už více rodinám,“ popsala Rychnovská.

Ne vždy ale propojení vydrží. „I to se někdy může stát. Vezmeme si zpětnou vazbu z obou stran, vše s nimi probereme, aby obě strany chápaly situaci. A pokud spojení nedává smysl, tak se v něm samozřejmě nepokračuje a snažíme se najít jiné řešení,“ uvedla Rychnovská.

Péče, radost i pocit jistoty

Zpětná vazba od babiček i rodin bývá podle Hany Rychnovské velmi pozitivní. „Moc mě těší spontánní odpovědi babiček na otázku, co jim role přináší: ‚Hurá! Žiju!‘ ‚Omlazení a potěšení.‘ ‚Pocit vlastní potřebnosti.‘ ‚Radost ze setkání.‘ Od rodin je zase krásné slyšet, co jim babičky přinesly do života: ‚Je tu někdo, na koho se můžu spolehnout.‘ ‚Jsem vděčná za ten klid, který naše babička do rodiny přináší.‘ ‚Konečně mám chvilku času na sebe!‘,“ uvedla Rychnovská. Podle ní má Trojlístek pozitivní dopad na všechny zúčastněné. „Děti mají dalšího blízkého člověka, který jim může dodávat pocit jistoty, péči a pozornost. Lépe chápou stáří jako přirozenou součást života, díky tomu mají větší pochopení a respekt vůči starým lidem ve společnosti. Rodiče mají více času na práci i na sebe. Babičkám vnoučata přináší nový elán, motivaci být aktivní, udržuje je to bystré a podporuje jejich duševní i fyzické zdraví,“ dodala.

Podobně to vidí i Alexandra Schusterová, trojnásobná babička, která zná rodiny i ženy zapojené do podobných služeb. „Důchodkyně mají k dětem blízko a mají s nimi trpělivost. Líbí se jim, že jim děti říkají babi. Mají jiné zkušenosti než mladí a můžou dětem ukázat zase něco jiného. Těm babičkám to může dát pocit, že nesedí doma a že dělají něco užitečného. Kamarádka mi říkala, že ji to pocitově vrací do doby, kdy sama měla děti. Byla unavená fyzicky, ale psychicky ji to posilovalo,“ popsala Schusterová pro Stisk.

Co na projekt říká budoucí sociální pracovnice

Službu hodnotí pozitivně i studentka sociální práce Nikola Skřipcová, která má zkušenosti z Centra pro ohroženou rodinu a z OSPODu. „Babička je někdo, kdo dítěti může vnést do života určitou přidanou hodnotu – zkušenost, klid a jiný úhel pohledu. Jsem ráda, že takové služby vznikají,“ uvedla pro Stisk.

Podle ní může kontakt se starší generací ovlivnit vývoj dítěte i vztah k ostatním lidem. „Dítě nebude tak silně fixované na primárního pečovatele. Starší generace mu může předat jiné vzorce chování a hodnot. Zároveň může kontakt s babičkou představovat formu odpočinku i pro rodiče – dítě tráví čas s jinou dospělou osobou, zatímco rodič si může odpočinout nebo něco zařídit,“ vysvětlila.

Zároveň ale upozorňuje i na možná úskalí. „Existují právní a odpovědnostní rizika – například kdo nese zodpovědnost, pokud by se dítěti něco stalo, nebo co když se přístup babičky k výchově neshoduje s přístupem rodičů. Důležitá je proto otevřená komunikace,“ dodala.

Prostor pro vztahy, které dávají smysl

Trojlístek tak nenabízí jen praktickou pomoc, ale především možnost pro vznik vztahů, které mají hloubku a přesah. V době, kdy se často mluví o osamělosti seniorů a přetíženosti rodičů, jde o jednoduché a lidské řešení.

„Díky péči o vnoučata se naše babičky cítí užitečné, mají smysluplně využitý čas a někdo s nimi počítá,“ shrnula Hana Rychnovská.