Mrzí mě, že svět někdy soudí Američany bez souvislostí, říká Newyorčanka

Chloe Frelinghuysen je Američanka žijící v Los Angeles a New Yorku. V rozhovoru se vyjádřila k tomu, jak vnímá prezidenta Donalda Trumpa a jak jeho administrativa ovlivňuje její život i životy lidí blízkém okolí. Popsala mimo jiné své vztahy s Trumpovými podporovateli a pohled na přítomnost i budoucnost toho, co to znamená být Američan.

Kdo je pro tebe Donald Trump?

Je to obrovská osobnost s dlouhým seznamem skandálů. Ani nevím, kde začít – obvinění ze sexuálního násilí, podvody, rasismus, sexismus, narušování demokracie. Často přemýšlím, jaký by byl život, kdyby Trump do politiky nikdy nevstoupil. Měli bychom pak stejné problémy?

Co tím myslíš – měli?

Myslím, že využil konzervativní hnutí, ale nikdo jiný by tak agresivně nenarušil demokratické normy. Možná by přišel jiný neoblíbený konzervativec, ale ne někdo, kdo by tak otevřeně pohrdal ústavou a zákony. Znormalizoval nezákonné a nemorální chování.

Je oportunista, nebo skutečně věří tomu, co říká?

Je to byznysmen – a ti jsou do jisté míry všichni oportunisté – ale má i přesvědčení. A to je děsivé. Mnoho bílých heterosexuálních mužů, kteří dospívali v 80. letech, cítilo ohrožení ze společenského pokroku. Trump hraje na jejich strach z rozmanitosti, změny, ztráty postavení.

Zneužívá strach všech. Moje bývalá spolubydlící, která je Židovka, ho začala podporovat ze strachu z antisemitismu na univerzitách. Latinos (obyvatelé USA původem z Latinské Ameriky, pozn. red.) přesvědčil, že přes hranice přicházejí jejich krajané, aby jim ublížili. Křesťany přiměl k myšlence, že jim někdo bere právo na víru. Je to manipulativní, ale účinné.

Podporuje přitom antisemitské skupiny, dělá masové deportace, zveřejňuje fotky sebe jako papeže.

Jaké bylo žít se spolubydlící, která ho podporuje?

Bylo to zvláštní – tehdy jsem bydlela s Trumpovou podporovatelkou Marlene a s Mexičankou Bebe. Bebe se zrovna snažila získat vízum a Marlene podle ní vlastně podporovala někoho, kdo jí bere práva. A přitom právě Marlene je sama dítětem uprchlíků ze Sovětského svazu židovského původu. Bylo hodně zvláštní být v takové domácnosti – s někým, kdo chce v USA zůstat, a s někým, kdo podporuje člověka, který mu to komplikuje. Některé diskuze jsme se snažily nevyvolávat, ale občas jsme se jim nevyhnuly.

Člověk se musel trochu „odpojit“. Jedním z mých způsobů, jak to zvládat, bylo pokusit se na to dívat v historickém kontextu. Ten ukazuje, že Amerika už prošla krizemi a pak se zase vzpamatovala. Některé věci se dají napravit, až Trump odejde, například USAID (program poskytování zahraniční ekonomické a humanitární pomoci, pozn. red.).

Ale ano, někdy to opravdu děsí, především ta naprostá lhostejnost k právu. Prezident má povinnost chránit zákon, a pokud ten přestane platit, máme velký problém.

V jakých dalších ohledech tě jeho prezidentství osobně ovlivnilo?

Ovlivnilo mě to i finančně. Mám investice, které pro mě založili rodiče – a ty se kvůli clům propadly. Dále ho hodně lidí volilo kvůli tomu, že byly drahé potraviny. Přes 60 % Američanů dnes žije od výplaty k výplatě. A pro ty je cena jídla zásadní. Já osobně dám přednost právům před levnějšími potravinami, ale pro ně je ta volba jiná.

Sleduju zprávy, ale méně než dřív. Mám ráda volby, jsou pro mě fascinující, takže během volebního období poslouchám hodně podcastů. Ale poslední dobou skutečně méně, protože člověk se unaví tím neustálým pocitem naštvanosti.

A co se týče vztahů – žádné přátelství mi kvůli tomu úplně nezkrachovalo, ale s Marlene to bylo těžké. Všichni mí přátelé Trumpa nesnáší a najednou žiju s někým, kdo je podle všeho dobrý člověk, ale podporuje někoho, koho považuju za nejhoršího prezidenta vůbec. Mí prarodiče ho taky volili. V tomhle se můj postoj změnil. Bohužel, když máš v rodině lidi, kteří tomu propadli, musíš k tomu přistupovat citlivěji. Nemůžeš prostě říct, že každý, kdo podporuje Trumpa, je zlý. Takhle to prostě nefunguje.

Změnil se tvůj pohled na Ameriku?

Když se dneska dívám na Ameriku, říkám si, jestli nám fakt už nám záleží jen na sobě. A i ty vlastní lidi přitom pořádně nezvládáme.

Spousta Američanů má pořád představu, že jsme takový ten maják na kopci, ke kterému všichni vzhlížejí. Jasně, to byl vždycky nějaký ideál, ale to, jak rychle se teď osekávají mezinárodní vztahy – třeba i přes USAID – mě opravdu šokovalo. Dnes působíme spíš jako agresor, a to se odráží na našich spojencích. Kanaďané už dokonce bojkotují naše produkty.

I v Česku často panuje přesvědčení, že se Amerika na své spojence vykašlala. Jaký z toho máš pocit?

Někteří lidé se tak trochu stydí za to, že jsou Američané, a necítí se úplně dobře, když to mají dávat nahlas najevo. Ale já to tak nemám. Je pravda, že se na levici hodně řeší, že bychom se měli za Ameriku stydět – kvůli historii, válkám, rasismu a tak dál. Ale mně právě chybí, že se k tomu demokraté neumějí hrdě přihlásit. Nemyslím si, že nenávidět Ameriku něčemu pomáhá. Tím se totiž vzdáváme naděje.

Jsem zklamaná z vlády, z toho, co dopustila, aby se stalo. Ale nestydím se za to, že jsem součástí téhle země. Protože jsem udělala všechno, co jsem mohla – volila jsem pokaždé, kdy to šlo. A to, co se děje, neodráží to, čemu věřím.

Mrzí mě, že svět někdy soudí Američany bez souvislostí. Slyšela jsem od sestry, že její známí v Evropě zažili dost nepříjemností jen kvůli tomu, odkud jsou. Ale popravdě – kdyby se to stalo mně, asi bych jen řekla: Hele, žiju v New Yorku nebo v Los Angeles, tam skoro každý říká: „Co to sakra je?“ V těchhle městech si nikdo nemyslí, že Trump je odpověď. A stejně mě štve, když pak někam přijedu, třeba do Amsterdamu, lidi mě automaticky zařadí mezi jeho voliče. Jako by celá Amerika byla pro něj. A přitom jen taktak vyhrál. Nebyla to žádná drtivá výhra.

Proč proti Trumpovi dnes lidé tolik neprotestují?

Myslím, že jsou lidé prostě unavení. Dřív jsem chodila na protesty, ale ty, co se konají teď, nejsou něco, kvůli čemu bych vyšla do ulic. Kdyby šlo o klima, o práva žen nebo něco podobného, šla bych. Jenže většina dnešních protestů se týká Izraele – a neříkám, že to není důležité, ale pro mě to není produktivní. Někteří účastníci mají tak extrémní názory, že se s tím nemůžu ztotožnit. Jsou tam lidi, kteří doslova tvrdí, že Izrael by vůbec neměl existovat. A to se prostě nestane. Je to těžké, protože izraelská vláda není to samé jako Izrael – stejně jako americká vláda není celá Amerika.

Chtěla bych se zapojit do protestů, které by se týkaly přímo Trumpa nebo domácí politiky, ale takových teď moc není, nebo o nich aspoň neslýchám. Moje sestřenice se sice zúčastnila protestu v Bostonu, který se týkal Trumpovy politiky, ale to je spíše výjimka. A přitom se považuju za člověka, který je v obraze.

Vidíš na jeho prezidentství něco pozitivního?

Doufám, že si díky němu uvědomíme, že se nemůžeme pohybovat jen mezi dvěma extrémy. To prostě nefunguje, musí existovat nějaká střední cesta. Gavin Newsom (guvernér Kalifornie, pozn. red.) se v poslední době snaží víc mluvit i s druhou stranou. To je pro demokraty teď velký krok.

Trump ukázal, kde má systém trhliny. A to je nebezpečné, ale zároveň je to i příležitost. Doufám tak, že se časem něco změní i po právní stránce. Reagan, Clinton — ti měli skandály, ale nějaká hanba tam ještě existovala. Trump žádnou hanbu nemá. A právě tím odkryl obrovskou díru: když se za nic nestydíš, můžeš si dovolit skoro cokoliv.

Doufám, že si lidi začnou víc uvědomovat, co je pro ně důležité – třeba i význam mezinárodních vztahů. Někdy si člověk uvědomí, co měl, až když to ztratí. Z toho všeho si tedy odnáším jistou naději – že výsledkem může být i něco lepšího, síla k přehodnocení a obnově.