Jet na mistrovství světa byla odměna, vzpomínala Denisa Pavlíková

Brno - Dvanáct let musel český volejbalový fanoušek čekat na mistrovství světa žen s českou účastí. Letos se ale dočkal a bylo rozhodně na co koukat. Český výběr totiž svedl na světovém šampionátu konaném v Nizozemsku a Polsku zápasy s těmi vůbec nejlepšími reprezentacemi na světě. Ve skupině D, hrané v nizozemském Arnhemu, se české volejbalistky utkaly s Kolumbií, Argentinou, Brazílií, Japonskem a Čínou. Na postup reprezentace sice nedosáhla, zážitek to byl ovšem obrovský. „Bylo skvělé si zahrát proti hráčkám, které normálně sledujeme jen v televizi a říkáme si, jak jsou úžasné,“ rozpovídala se v rozhovoru Denisa Pavlíková, jednadvacetiletá smečařka národního týmu.

Od vašeho posledního zápasu na mistrovství světa uběhlo už deset dní. Jak se s odstupem času na šampionát díváte?

S postupem času, když na to vzpomínám, je to obrovská zkušenost. Jet na mistrovství světa byla odměna za cestu kvalifikací, takže jsme si to užily. Zajímavé bylo, že jsme si v některých momentech ani nepřipadaly, že jsme na mistrovství světa, protože jsme bydlely samy na hotelu a s nikým jsme se nevídaly. Ale i přes nepostup budeme každá na šampionát určitě vzpomínat v dobrém.

Jak hodnotíte organizaci mistrovství?

Nemůžu říct, že by byla špatná. Trošku náročnější byla doprava na stadion, protože jsme bydlely hodinu od něj. Specifické na turnaji také bylo, že jsme hrály na velkém fotbalovém stadionu, který byl rozdělený na tři hřiště. Člověk občas slyšel zvuky z ostatních zápasů. Bylo to ale zajímavé a netradiční.

Co říkáte na návštěvnost, která na šampionátu nebyla úplně vysoká?

Upřímně, nevím. Brazílie měla na první zápas hodně fanoušků, to stejné Čína a na domácí Nizozemsko chodila spousta lidí. Co jsem teď četla, tak na osmifinálovou skupinu opravdu moc fanoušků nechodilo. Je to škoda. Nizozemsko je celkem volejbalová země, a ne vždy k vám přijedou ty nejlepší týmy světa.

Česká republika byla nalosovaná do nejtěžší skupiny. Co říkáte na zápasy ve skupině s takovými velmocemi?

Konečně jsme si zahrály s někým jiným než s evropskými týmy, takže to bylo super. Japonsko hraje strašně rychlý volejbal a je úplně jinde než my. Brazílie je volejbalová země a bylo úžasné si zahrát proti takovým hráčkám jako je smečařka Gabi. Čína je stejný tým jako Japonsko, hraje rychlý volejbal a úplně jiným stylem než my. Takže všechny zápasy byly skvělé.

Rozhodující utkání o postup ze skupiny jste svedly s Argentinou a Kolumbií. Argentina byla nad vaše síly, Kolumbii jste ale v posledním zápase porazily. Jak jste se na zápasy připravovaly a co si o nich zpětně myslíte?

Připravovaly jsme se na ně stejně jako na Brazílii nebo Čínu. Samozřejmě jsme měli některé taktické pokyny, které jsme se snažily dodržovat. Někdy se to podařilo, jindy zase bohužel ne. V zápase s Argentinou se nám nedařilo bránit jejich smečařky, takže nám hodně zatápěly v útoku. Trenér nám říkal, ať se snažíme zavírat lajny, ale stejně se nám nedařilo útoky zastavovat. Do posledního zápasu s Kolumbií jsme šly sice trochu smutné, ale za to uvolněnější a s chutí si zápas užít. Myslím, že větší uvolněnost nám prospěla a díky tomu jsme hrály víc v pohodě a dovedly utkání do vítězného konce.

Brazílie, Čína i Japonsko postoupilo i přes osmifinálovou skupinu až do play off. Myslíte si, že se jeden z těchto týmů může stát mistrem světa?

Myslím si, že Brazílie rozhodně šanci má. Sice ve čtvrtfinále narazí znovu na Japonsko, ale troufám si říct, že mezi čtyřmi nejlepšími nebudou chybět. Číně dávám menší šance, ale všechno je možné.

Česká republika se na mistrovství světa podívala znovu po 12 letech. Myslíte si, že je český volejbal na dobré cestě se mezi světovou elitou udržet?

Šance tu jsou, ale hodně týmů se posouvá strašně rychle dopředu. Navíc hrají s kvalitnějšími soupeři v mezinárodní lize. My hrajeme jen zlatou evropskou ligu a týmy v ní nás moc neposouvají. Ale rozhodně máme na to se na mistrovství světa znovu dostat.