Reportáž: zvířata ze ZOO Větrovy soupeřila o pozornost návštěvníků

Se vzorně připraveným potvrzením o negativním testu na covid-19 vcházím to tramvaje číslo třicet. Za zvuku bezvýrazného ženského hlasu, který mechanicky hlásí názvy zastávek, mě odváží do cílové stanice Zoo Větrovy. Cestování v době covidu ve mně vyvolává nepříjemný pocit, že dělám něco nezákonného. Radostné jiskřičky v očích dětí po mé pravici mě ale přivedou na jiné myšlenky. Ti neřeší, že jim rouška zakrývá sotva špičku nosu. V hlavě mají tygry, lvy a medvědy, ale především točenou malinovku a kuličkovou zmrzlinu.

Dlouhá řada čekajících návštěvníků, do které se po příchodu k zoo zařadím, vypovídá o tom, že se i ostatní nemohli dočkat první příležitosti k výletu. Děti nedočkavě poskakují, tahají rodiče za oblečení a dožadují se vstupu. Po několika minutách konečně zaplatím a vcházím dovnitř. Přivítá mě ostrý řev opic. Zběsile pobíhají po pavilonu a vřeští jedna přes druhou. Pozornosti lidí, o kterou byli tak dlouho ochuzeni, si užívají plnými doušky.

Podle mapy postupuju dál. Míjím pavilon bílých klokanů s červenými korálky místo očí, levhartem schovaným ve stromech a lamou přežvykující trs suché trávy. Zoologická zahrada působí trochu smutně a zanedbaně. Spousta pavilonů zeje prázdnotou a vysoká tráva obklopující celý pozemek sahá aspoň po kotníky.

Dostávám se k výběhu zubrů, velkých nebezpečně vyhlížejících zvířat, která zápasí o zbytek jídla, ale i o pozornost návštěvníků. Slunce svítí a snaží se rozehnat bouřkové mraky, které plují nade mnou. Odpolední únava nedopadá jen na rodiče malých dětí, ale i na bílé vlky. Po vydatném obědě si dávají pořádného šlofíka na vyhřáté skále. Líně se povalují po kameni a chytají první teplé sluneční paprsky.

Oblíbenou atrakcí je však bezpochyby smečka surikat. Vesele skákají, hrabou si nory a z mističky vybírají výhradně hroznové víno, okurek a rajčat se ani nedotknou. Sebevědomě pobíhají kolem návštěvníků jako by si byli až příliš dobře vědomi zvědavých pohledů, které na ně všichni upírají. Dokonce i silnější pán ve středních letech, okolo něhož se nadšeně motají dvě malá děvčátka, při pohledu na drobné tvory zjihne.

Se třetí hodinou odpolední přichází čas občerstvení. Vedle surikat se nachází příjemně vyhlížející restaurace s dřevěnou terasou. V době covidu se však smrskla na smutné okénko s omezeným sortimentem. „Dal bych si párek v rohlíku,“ vykřikne černovlasý chlapeček směrem k číšnici. Stojí na špičkách a levou ruku se zeleným papírkem natahuje směrem dovnitř. „Ale ne s hořčicí, s kečupem,“ dožaduje se. Jakmile mu paní párek podá, nadšeně ho uchopí a uhání si sednout na dřevěnou lavičku. Soustředěně žvýká, aby ani jedna kapička drahocenného kečupu neskončila jinde než v puse.

„Ježiš, tady je prase. To je ale pořádný cvalík,“ ozve se po mé pravici. Otočím se za vysokým ženským hlasem a spatřím čtyři velká zvířata až po uši zahrabaná v seně. Spokojeně se vyvalují v přístřešku, pozornost kolemjdoucích je nechává ledově klidné.

„Mami, to není ledajaké prase, to je prase divoké,“ oponuje malá holčička s blonďatými lokýnkami až po ramena. V jedné ruce drží lízátko a druhou pevně svírá ruku své maminky. Opatrně nahlíží přes plot a s otevřenou pusinkou je pozoruje. „Koukej tati, oni se perou,“ vykřikne drobný světlovlasý chlapeček kousek ode mě a zaujatě sleduje dvojici obtloustlých pašíků. „Proč se perou?“ ptá se svého tatínka, který zamyšleně hledí vpřed. Světlou ručičkou ukazuje na černobílá zvířata a zápasí o otcovu pozornost. Ten však jen pokrčí rameny a vybídne synka, aby pokračoval k dalšímu výběhu, ve kterém se nachází hlavní dominanta táborské zoo. Na vyvýšené podestě se povaluje lev, lenivě otáčí hlavou a občas si zívne. Skutečný král zvířat. Hnědovlasý fotograf se zrcadlovkou nadšeně pobíhá kolem, aby zachytil každý jeho úhel.

Poslední minuty strávené v zoo věnuju prohlídce prázdných pavilonů, po tygrovi a fosách ani památky. Davem nadšeně žvatlajících dětí a unaveně vyhlížejících rodičů se blížím k východu. Z dálky slyším opice, které se neúnavně předvádí novým návštěvníkům. Další odpolední představení začíná.