Mladí lidé věnují stále více pozornosti ruční práci

Homepage

Mladí lidé věnují stále více pozornosti ruční práci
Výzkumnice Julie Secklehnerová na své přednášce probrala téma pletení v lidové kultuře, módě a umění. Foto: Petra Malíková
GALERIE collections

Brno - Přednáška Knitting in Folk Culture, Fashion & Art na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity zájemcům přiblížila historii pletení a háčkování, jejich sociální kontext a popsala proměny společenského vnímání fenoménu od doby jeho vzniku až po současnost. Prezentující Julia Secklehnerová ale zároveň poukázala na vzrůst popularity ruční práce v dnešní společnosti.

Velká obliba pletení, háčkování, vyšívání, tvorba šperků, ale i větší zájem o kurzy malby nebo nárůst návštěvnosti keramických studií u nás ukazují, že ruční práce a umění jako takové je stále populárnější. Třeba háčkování je v současnosti velkým trendem pro mladé – tvorba kabelek a taštiček doslova zachvátila internet a na ulici se běžně potkáváme s lidmi ozdobenými výsledky vlastní ruční práce.

Jednou ze zástupkyň moderní generace věnující se tvorbě háčkovaného oblečení a doplňků je Eliška Jalová. „Před necelým rokem jsem na Instagramu viděla návod na obyčejný crop-top, který se mi moc líbil. Zkusila jsem ho sama uháčkovat, byl to můj první výrobek a trvalo mi to hrozně dlouho. Zalíbil se mi ale pocit, že jsem si něco sama vytvořila a pak to mohla nosit,“ sděluje.

Ruční práce jako odpočinek

Přednášející Secklehnerová v rámci své prezentace vysvětlila, že u ruční práce s vlnou či přízí vede repetitivní, jednoduchá činnost k pocitu klidu, který mnoho z nás v nepředvídatelném světě hledá jen těžko – a proto je tak populární. „Líbí se mi, že dělám manuální činnost, ze které něco vzejde. Když mám třeba plnou hlavu školy, dobře u toho vypnu. Když si jde člověk zaběhat, nic materiálního z toho nemá, tady ale za sebou vidím hmotný výrobek, “ podotýká Eliška.

Eliška se zatím věnuje háčkování zhruba rok.
Eliška se zatím věnuje háčkování zhruba rok. Foto: archiv respondentky

Návrat ke kořenům

Sama se naučila háčkovat po vzoru maminky a babičky, které se celý život věnují ručním pracím – krom samotného háčkování i šití nebo pletení. „Pamatuji si, že jsem to vždy chtěla vyzkoušet a jednou jsem mamku požádala, ať mě to naučí," vzpomíná Eliška. "Tehdy mi ukázala obyčejný háčkovaný řetízek, který jsem si pletla pro radost a pak to nadšení nějak ustalo. Chytilo mě to zase až později. V rodině se tomu ale věnují skoro všechny ženy." 

Důležitým stavebním prvkem přednášky o ruční práci byl popis háčkování a pletení jako nástroje nenásilné rezistence žen vůči aktuální politice. Známým příkladem toho byl třeba tank pokrytý růžovým uháčkovaným plátnem, který symbolizoval odpor vůči účasti Dánska ve válce v Iráku. Druhým takovým zástupcem byl Pussyhat Project, v rámci kterého ženy po celých Spojených státech tvořily růžové čepice jako vizuální symbol síly. Aktuální byl v době protestů za ženská práva a protestů proti Donaldu Trumpovi a jeho politice v roce 2017.

Práce či umění?

V rámci své přednášky se Secklehnerová zaměřila hlavně na časové období svého vlastního výzkumu, tedy na dvacáté století, a na kontrast v proměnách vnímání pletení – od tvorby pro užitek až po tvorbu pro umění. Pro Elišku bylo háčkování ze začátku spíše relaxací, teď se věnuje i tvorbě pro druhé a v některých návrzích to jako umění vnímá: „Dělám hodně návrhů pro kamarádky, různé čelenky nebo sukně, zkoušela jsem i svetr. Mám radost z pěkných barevných kombinací a z toho, když lidem pomůžu se vyjádřit."

Eliška háčkuje i čepice.
Eliška háčkuje i čepice. Foto: Eliška Jalová


Materiály přitom studentka shání v tradiční švadlence. Jedno klubíčko kvalitnější příze ji vyjde na zhruba šedesát korun, přičemž třeba na zmíněný top potřebuje až osm klubek. Uháčkovat obyčejnou čelenku zvládne za dvě hodiny. Nárůst popularity háčkování přitom bere hodně pozitivně. „Lidé si sami vyzkouší, kolik práce zabere třeba tvorba jednoho svetru, a váží si víc práce ostatních,“ dodává.

Inspiraci pak hledá hlavně na internetu. Po zvládnutí základních technik začala zkoumat sociální sítě Instagram, Pinterest nebo YouTube. Algoritmy na takových sítích se totiž přizpůsobují uživatelovým potřebám, a tak se jí začaly doporučovat nové produkty a designy, které chtěla vyzkoušet. Postupně začala zkoušet třeba čelenky nebo cardigany. Vybírala si zajímavé barevné kombinace a tvořila nové návrhy. Do budoucna plánuje s kamarádkou vytvořit řadu háčkovaného oblečení s integrovanými ručně vyráběnými šperky.

 

Další články o stisk online

Fotogaléria: 160 rokov Mendelových zákonov

Gregor Johann Mendel je bezpochyby jednou z najvýznamnejších brnenských osobností. O jeho živote, výskume a odkaze pre ďalšie generácie môžete zistiť v ...