Studovat čtyři obory je náročné, ale baví mě to, říká studentka z Ukrajiny

Brno - Studovat na dvou českých a jedné ukrajinské fakultě zároveň je náročná výzva, kterou si však studentka Taisiia Chepys vybrala s odhodláním. Věnuje se nelehkým oborům, jako jsou práva, politologie a mezinárodní vztahy a svou energii vkládá do každého projektu. Občas, ale pociťuje vyčerpání a únavu z neustálého hledání dokonalosti. „Někdy mám pocit, že můj život je maraton, kde musím pořád někam běžet, abych se udržela na trati,“ sdílí své zkušenosti.

Co jste dělala před vypuknutím války na Ukrajině?

Právě jsem dokončila poslední ročník střední školy a chystala se nastoupit na ukrajinskou univerzitu, než začala rozsáhlá ruská invaze. Neměla jsem v plánu odjet do zahraničí, ale když začala válka, rodiče se o mě báli a rozhodli, že pro mě bude nejlepší studovat v zahraničí z bezpečnostních důvodů.

Proč jste se rozhodla odejít právě do České republiky?

Kamarádka, která se chystala studovat v Česku, mi řekla, že Masarykova univerzita (MUNI) připravila program pro Ukrajince, včetně jazykových kurzů pro získání certifikátu B2 a možnosti začít zde studovat. Tak jsem se nakonec rozhodla, že to zkusím.

Když jste si vybírala studijní program, věděla jste, co chcete studovat?

Abych byla upřímná, nebyla jsem si vůbec jistá. Všechny události – válka, stěhování, rychlé učení češtiny - byly pro mě tak šokující, že přihláška na univerzitu byla spíše spontánním rozhodnutím. Ale i kdybych se mohla vrátit, udělala bych totéž.

Taisiia Chepys

Je osmnáctiletá studentka z ukrajinského města Užhorod. Studuje mezinárodní obchodní práva na právnické fakultě a politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Na Ukrajině také studuje všeobecná práva na dálku. Ve volném čase překládá právnické texty z ukrajinštiny do češtiny a sportuje.

Většina lidí se hlásí na jeden, maximálně dva obory. Co vás vedlo k tomu studovat rovnou čtyři?

Vyrůstala jsem v rodině právníků, takže bylo přirozené, že jsem si vybrala tuto profesi. Po přestěhováni jsem si uvědomila, že právnický titul z jedné země vás k ní velmi silně váže. Většinou se učí právní systém a legislativa té konkrétní země. Právě proto jsem v České republice místo klasického práva zvolila mezinárodní obchodní právo. Co se týče politologie a mezinárodních vztahů, rozhodla jsem se tam přihlásit vzhledem ke globálnímu dění ve světě. Teď je opravdu vhodné něco o geopolitice vědět.

Podporovali vás v této volbě rodiče?

Upřímně řečeno, rodiče mě ve studiu na tolika fakultách příliš nepodporují, protože mají obavy o můj zdravotní a psychický stav. Ale když jim vysvětlím, že mám nějaký cíl a dělá mi to radost, jsou určitě pro. Hlavní je, abych na cestě za svým cílem nevyhořela.

Studium na Ukrajině

V současné době studujete tři obory v Česku a ještě k tomu práva na Ukrajině. Proč jste se rozhodla studovat kromě Česka i na Ukrajině?

Rodiče na tom trvali, protože měli obavy, zda zde budu mít možnost pokračovat ve studiu, zda se situace změní, zda budou moci Ukrajinci v Česku zůstat a podobně. Proto se rozhodli, že bych měla mít nějakou jistotu v podobě našeho diplomu. Kromě toho Užhorodská národní univerzita vytvořila skupiny pro dálkové studium, kde lidé jako já, kteří odešli do zahraničí, mohli studovat online. Vytvořili program Individuální plán, kde nejste povinni chodit na všechny přednášky a semináře, ale máte určité termíny. To znamená, že i tak musíte vše dohnat, zapojit se a dokončit, ale se souhlasem vyučujícího v čase, který vám vyhovuje. Nebýt tohoto programu, rozhodně by nebylo možné vše stíhat.

Jaké jsou hlavní rozdíly mezi studiem v České republice a na Ukrajině?

Vzdělávací proces je mírně odlišný. Zaprvé, na MUNI máte možnost si vybrat předměty, díky čemuž je výuka více individualizovaná. Za druhé, máte flexibilní rozvrh, což se projevuje i v možnosti vybrat si termín zkoušky z několika nabízených. Na Ukrajině zpravidla existují schválené učební plány a přísný harmonogram zkoušek. Taky na všech seminářích musíte odpovídat na otázky a získávat body. Tady v Česku nic takového není. Na seminářích odpovídají ti, kteří chtějí odpovídat, kteří chtějí získat body navíc.

Naučit se česky za čtyři měsíce

Vraťme se k vašemu studiu v České republice. Studovala jste češtinu v kurzu pro Ukrajince, který trval čtyři měsíce. Jak byste popsala tuto zkušenost s tak rychlým osvojením jazyka?

Mělа jsem velké pochybnosti, zda budu schopna se zvládnout naučit česky za tak krátkou dobu. Ale po první lekci mi v srdci něco zaznělo a uvědomila jsem si, že nevím, co bude dál, ale chci to zkusit. Od první minuty na nás učitelé mluvili pouze česky a povzbuzovali nás, abychom se nějak vyjadřovali a chápali slova v kontextu. Tento přístup mi velmi pomohl. Učitelé do toho dali srdce a duši, celou dobu nás brali do galerií, na výstavy, promítali nám filmy, vysvětlovali vtipy o české politice. I po kurzu, během těch dvou let jsou s námi v kontaktu a zajímají se o naše pokroky. Je to opravdu moc milé.

Kurzy jsou jedna věc a vysokoškolské studium druhá. Bylo těžké přizpůsobit se studiu v češtině?

Ze začátku to bylo opravdu náročné. Cítila jsem se velmi nejistě a bála jsem se komunikovat jako obvykle. Především bylo těžké najít si kamarády, spřátelit se se spolužáky, protože můj přízvuk i úroveň češtiny byly samozřejmě zpočátku velmi špatné. A sami čeští studenti z nás měli trochu obavy, nevěděli, jak s námi mluvit, protože jsme utekli z války. Ale časem jsem si mezi Čechy našla skvěle přátele a naše ukrajinská diaspora je taky poměrně velká. Držíme se na univerzitě pohromadě.

Teď už je pro vás studium v češtině snadné?

V současné době mám více kamarádů z Česka než z Ukrajiny. Právě oni mi pomohli rychleji se adaptovat a zlepšit mluvenou češtinu. Minulý rok jsem navštěvovala hodně kurzů Kariérního centra, které byly určeny speciálně pro Ukrajince. Letos jsem se naopak snažila plně integrovat a vybírala jsem si předměty pro svou specializaci v češtině. Takže můžu říct, že ano, cítím se teď dobře.

Jak zvládnout studium čtyř oborů najednou

Jak vypadá váš den, když kombinujete studium na dvou českých fakultách a zároveň studium na Ukrajině?

Nyní žiju striktně podle rozvrhu. Každé ráno vstávám v sedm hodin a dvacet minut cvičím jógu. Pomáhá mi to naladit se na nadcházející den a cítit se svěží. Během přednášek se snažím být velmi pozorná a nenechat se rozptylovat, abych získala co nejvíce informací. Vím, že později už nebude moc času, protože mě čeká spousta dalších praktických úkolů a literatury k přečtení. Mezi přednáškami obvykle sedím v knihovně. Obecně platí, že když mám volný čas, téměř vždy ho trávím nad učením.

Hodně mi také pomáhá plánování, kdy si rozdělím úkoly podle důležitosti na ty, které musím udělat dnes, protože se blíží termín, obecné úkoly a úkoly do budoucna. Dokonce si plánuji i cestu na nákupy. Co se týče studia na Ukrajině, poslouchám před spaním přednášky. Takže můj život je škola, škola a ještě jednou škola.

Kdy tedy odpočíváte?

To je těžká otázka. Pokouším se vyhradit si alespoň jeden volný den. Den, který strávím sama se sebou. Někdy, když mám zrovna ve škole přestávku, se snažím alespoň na chvíli odvést myšlenky od studia a zajít s kamarády na kávu, jen tak si popovídat.

Mluvíte o tom plánování, ranní józe a tak dále. Mám dojem, že váš život je až příliš dokonalý. Byly nějaké zlomové okamžiky, kdy jste si řekla „už na to nemám“?

Samozřejmě, že byly. Když se snažíte vstávat velmi brzy a chodit spát velmi pozdě, všimnete si, že se časem hůře soustředíte, někdy vám začne selhávat paměť. Občas se stane, že po přečtení třiceti stran zjistím, že jsem si zapamatovala jen malou část a musím si je přečíst znovu.

Projevuje se u vás perfekcionismus už od dětství?

Ano. Moji rodiče jsou vysoce vzdělaní lidé, měla jsem v nich vždy vzor. Rodina mě podporovala v navštěvování různých kroužků a mimoškolních aktivit, takže jsem od dětství zvyklá žít podle plánu. Vždy jsem měla v hlavě, že musím být na prvním místě. Pořád mám pocit, že když dostanu horší známku, nebudu mezi ostatními vynikat. Vzpomínám si, jak jsem jednu z prvních zkoušek z práv udělala za B. Vyšla jsem z místnosti a rozbrečela se. Byla jsem zklamaná a říkala jsem si, že kdybych prošla na A rodiče by na mě byli pyšní, ale já jsem nesplnila očekávání.

Zasahuje to do vašeho života?

Tento perfekcionismus má velký vliv na kvalitu mého života. Na jednu stranu mě to povzbuzuje k neustálému rozvoji. Na druhou stranu, když si člověk nastaví tak vysokou laťku, je frustrující, když věci nejdou podle plánu.

Jaké jsou vaše plány po ukončení studia?

Momentálně chci využít možnosti získat kvalitní evropské vzdělání, takže se o to snažím. Samozřejmě v budoucnu sním o magisterském studiu tady na MUNI, ale teď je ještě brzy o tom mluvit.

Proč se nechcete vrátit na Ukrajinu?

Upřímně řečeno, když se mi něco nedaří, občas se vrátit chci. V regionu, odkud pocházím, se všichni znají. Je tam pocit komunity, sounáležitosti se společností, ale tady je to úplně jiné. Každý je tu sám za sebe. V Česku jsou vytvořeny podmínky pro seberealizaci, kdy se člověk soustředí jen na sebe. Zároveň to ale může způsobit, že se cítí osamělý. Ráda bych se vrátila na Ukrajinu s dobrým vzděláním a pomáhala „stavět“ novou zemi po skončení války. Ale zatím jsem opravdu vděčná univerzitě za podporu a poskytnuté příležitosti.