Na ženy je o Velikonocích vyvíjen společenský tlak, tvrdí expertka

Specialistka přes genderová studia a násilí Kristýna Pešáková se v pátek 15. dubna zúčastnila online debaty s našimi čtenáři. Své otázky mohli pokládat od šesté do sedmé hodiny odpolední.

Brno - Velikonoční zábava nebo výsměch ženské podřazenosti? Blíží se svátky jara, jejichž české pojetí probouzí každoročně mnoho debat a nesouhlasných postojů. Zatímco jedna strana chápe klasické koledování s pomlázkou jako zábavný a neškodný zvyk, pro druhou stranu je odměňované mlácení žen v rovnoprávné společnosti zcela nepřípustné.

Názor, že je velikonoční pomlázka přežitou formou patriarchátu podporující otevřené násilí na ženách, přitom zdaleka nepřichází jen ze strany feministek. Řada žen veřejně přiznává, že si z velikonočních svátků kromě modřin odnáší i silná traumata. Muži podle nich snadno překračují práh symbolismu a mlácení si pod záminkou legrace užívají. Český způsob dodržování tradice je často odsuzován i v zahraničních médiích.

K problematice velikonočních zvyků se vyjádřila doktorka Kristýna Pešáková z Masarykovy univerzity, která se zaměřuje zejména na téma genderu a násilí. "Velikonoční tradice jsou na území České republiky spojené s nějakou formou násilí, ať symbolického nebo reálného. Je dobře, že se začíná mluvit i o negativních zkušenostech žen a způsobených traumatech, kdy měly z Velikonoc strach," tvrdí specialistka přes genderová studia.

Mnoho žen si stěžuje, že mají z Velikonoc traumata. Jak by se podle vás tedy tato dlouholetá tradice měla změnit?

To jsou dvě věci. Jedna věc je, že Velikonoce jsou křesťanským svátkem, do kterého se promítá řada lidových tradic. Zatímco křesťanské Velikonoce souvisí s zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, ty lidové zase s oslavami jara. V ČR se tyto pohledy prolínají. Chápu, že řada lidí má tradice ráda a rituály mají svůj význam, nicméně si myslím, že není důležité uchovávat zvyky, které jsou násilné, a myslím si, že Velikonoce jde slavit bez toho, aby docházelo k symbolickému nebo reálnému násilí. To, že to jde, dokazuje i podoba oslav Velikonoc v řadě západních zemí, kde jsou Velikonoce spojené například s hledáním zajíčka nebo jinými tradicemi, které násilí neobsahují. Společnost se nějakým způsobem pořád vyvíjí. Je třeba přemýšlet nad tím, jestli je nutno všechny tradice zachovat, nebo některé například proměnit tak, aby nedělaly podhoubí pro některé patologické jevy, které se ve společnosti objevují.  

Slavíte sama Velikonoce? A jestli ano, jak?

Už v dětství, kdy jsem násilí na ženách neřešila, mi to přišlo absurdní. Čekala jsem, jestli za mnou přijdou spolužáci. Když nepřišli, znamenalo to, že jsem málo pěkná nebo oblíbená, ale když přišli, tak to tady bylo trapné. Určitě i pro ně, když museli jako náctiletí odříkávat básničku.

Já sama Velikonoce neslavím. Jeden rok jsem přemýšlela nad nějakou formou, která by byla pěkná pro mou dceru, takže jsem se inspirovala zahraničím, a na zahradě jsem schovala sladký poklad. Někdy jsem ale nucena se účastnit tlakem rodiny, kdy mají u nás Velikonoce podobu spíše symbolického mrskání, které nebolí.

Je z hlediska genderové problematiky na českých Velikonocích něco pěkné, hezké či ocenitelné?

Vím, že někteří lidé Velikonoce oceňují jako příležitost se setkávat. To je samozřejmě pěkné, ale mohlo by se to obejít bez mrskání. Hodně lidí argumentuje tím, že se tato tradice dělá kvůli dětem. I tak si myslím, že pěkný zvyk, kterého se účastní děti, jde provádět bez mrskání. Oslavovat, že přichází jaro, mi přijde samo o sobě moc milé. Z genderového hlediska však vidím na Velikonocích více problematických věcí. Například, že ženy za násilí děkují, nebo že násilí je ospravedlňováno argumentací, že ženy se mrskají, aby byly plodné, mladé a krásné.

Jak ženy nechodí mrskat, tak muži nemalují vajíčka a nepečou beránka. Tyhle velikonoční stereotypy, které nazýváme tradice, se novou dobou proměňují. V kuchyni už nemusí dominovat jen žena, naopak znám muže, kteří rádi pečou a užívají si barvení vajíček. Proč muži začali zasahovat do stereotypních velikonočních činností žen, ale samy ženy k tomu nesebraly dostatek odvahy?

Já ze své osobní zkušenosti vím, že jsou muži, kteří pečou beránky a barví vajíčka, a že některé ženy mrskání oplácí. Například má dcera považuje tento svátek za problematický, což asi souvisí s tím, že má matku, která se zabývá násilím páchaným na ženách. Už od malička byly situace, kdy se těmto tradicím nemohla vyhnout. Od mala teda reaguje tak, že v nepozorovaný moment pomlázku zabaví a mrskání oplácí. Ona tu odvahu najde.

Nevím, jak to vypadá v jiných rodinách, ale celkově mi přijde společensky lépe přijímané, když se muž rozhodne barvit vajíčka nebo péct beránka, než když žena začne mrskat muže. Muž je vnímán tak, že pomáhá v domácnosti, zatímco žena, která začne mrskat muže, musí překonat více překážek. Když jsem si četla zkušenosti dívek, které tohle zkusily, zjistila jsem, že za to byly poměrně potrestány. 

Velikonoce jsou křesťanský svátek a velikonoční tradice vnímám jako posilování genderové mocenské nerovnosti, tedy stereotypu "silného a dominantního muže, který zachraňuje ženu před uschnutím" a "křehké a cudné ženy, která muži za výprask ještě poděkuje namalovaným vajíčkem". Do jaké míry tyto stereotypy můžeme spojovat s křesťanstvím jako takovým?

Lidé často spojují lidové zvyky, tedy mrkání pomlázkou odměněné vajíčkem, s náboženstvím. To o tom není. Je o dalších svátečních dnech, které souvisí se zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Mrskání a jeho odměňování jsou spíše lidové tradice. Vinit křesťanství za to, že se během Velikonoc mrskají ženy, mi přijde problematické. Rané křesťanství bylo naopak o rovnosti lidí před bohem, ale tím, že se víra a lidové tradice vyvíjely, si lidé myslí, že mrskání souvisí s křesťanským svátkem Velikonoc.

Měly ženy ,,traumata” z Velikonoc i dříve a teď se o tom jenom více mluví ?

V momentě, kdy je společnost citlivější vůči různým tématům a problémům, zvýší se i ochota lidí o své zkušenosti mluvit. Myslím, že je dobře, že se začalo mluvit i o negativních zkušenostech žen a způsobených traumatech, kdy měly z Velikonoc strach. Ten je často spojován například s dospělými muži, kteří byli při mrskutu opilí.  

Podle tradice, když přijde muž koledovat po poledni, může ho žena polít vodou. Nevyrovnává se tím dopolední mrskut?

Tradice polévání není všude. V řadě oblastí má jen jednu půlku, a to je mrskání žen. Myslím si, že oplácet násilí další formou násilí není to, o co bychom měli jako společnost usilovat. Když se něco nepříjemného děje ženám, tak ta rovnost podle mě nevypadá tak, že budeme něco podobného dělat mužům. Není to rovnost ve společnosti, kterou bych si představovala.

Jak vysvětlit společnosti, že se velikonočních tradic jako žena nechci účastnit?

Myslím, že základem by měla být nějaká dobrovolnost. Nikdo by neměl nutit druhého, aby praktikoval nějaké tradice bez toho, aniž by s nimi sám souhlasil. Chápu, že je tam velký společenský tlak na ženy. Pokud se rozhodnou na tradici nepřistoupit, můžou být různým způsobem kritizovány, že nemají smysl pro humor, kazí svátek dětem a podobně. Další důležitou věcí je dopad na děti, které se svátku účastní nejčastěji. Když mladé dívky nutíme, aby se účastnily, jako společnost jim říkáme, že v rámci tradic a zvyků je někdy násilí v pořádku. Vzhledem k rozšíření násilí na ženách, kdy každá třetí žena zažívá nějakou formu fyzického nebo sexuálního násilí, mi naopak přijde dobré zaměřit se na prevenci násilí už v mladém věku. Zvyk mrskání této prevenci nepomáhá.

Starší generace berou Velikonoce za nedílnou součást jejich života a s nadšením tuto tradici dodržují a vyznávají. Mladší generace se vůči Velikonocům ohrazují a často je bojkotují a vůbec neslaví. Jak podle Vás nastal ten zlom? Co se změnilo?

Podle mého názoru byli lidé na slavení svátku zvyklí. U starší generace může být obava z toho, že tradice ztrácíme, a mladí lidé jsou o nich málo informovaní. Druhá strana upozorňuje na problematičnost. Tradice se liší v různých regionech, mají různou podobu, ale společné je šupání, mrskání, pomlázka. Co je společné na území České republiky je to, že je tradice spojená s nějakou formou násilí, ať symbolického nebo reálného, a to si pozornost nebo debatu na toto téma určitě zaslouží.