Chůze s bílou holí, vyšetření zraku i koncert – takový byl letošní Den nevidomých

Brno - Už třetí ročník Dne nevidomých se konal ve čtvrtek 10. listopadu v Galerii Vaňkovka. Pestrý pětihodinový program návštěvníkům přiblížil každodenní život nevidomých a slabozrakých, ale i činnosti ze sportovního či profesního odvětví. Podobné události se pořádají po celém světě v dnech blízkých 13. listopadu, na který připadá Mezinárodní den nevidomých.

Po příchodu do střední části Vaňkovky, kde se celá akce konala, mě překvapil okolní klid a ticho. Pár minut po jedné hodině, která Den nevidomých odstartovala, se ale zájemci začali kolem kruhového pódia shromažďovat a navštěvovat jednotlivé stánky, které ho lemovaly. Pořadatelem události byl Magistrát města Brna, přesněji jeho Odbor zdraví. Úvodní slovo pronesl Filip Chvátal, který se mimo jiné věnuje právě bezbariérovosti města. „Jsem rád, že se tato tématika dostává do povědomí lidí bez zrakových omezení. Je totiž důležité vědět, jak můžeme nevidomým pomoci při běžných situací, například když je potkáme na ulici,“ říká.

Prvním hostem byl nevidomý sportovec věnující se zvukové střelbě Pavel Michelfeit se svým asistenčním psem Bonem. Michelfeit je členem TANDEMu Brno – sportovního spolku pro těžce zrakově postižené, který má za sebou již téměř dvacetiletou historii. „Zvuková střelba je simulovaná, střílí se tedy pouze virtuálně. Zrak v této oblasti nahrazuje sluch. Čím blíže je sportovec středu terče, tím vyšší frekvence se mu ve sluchátkách ozývá,“ vysvětluje Michelfeit. Tato disciplína se na paralympiádě neobjevuje. „Její součástí je pouze střelba s ostrými náboji, které se ale kvůli finanční náročnosti věnuje jen jeden člověk v celé republice,“ dodává. Po objasnění sportovních disciplín Michelfeit skromně přiznal, že je mistr republiky ve zvukové střelbě a vysloužil si tím potlesk.

Sportovní tématiku vystřídala kulturní vložka. Na pódiu vystoupili žáci střední, základní a mateřské školy pro zdravotně znevýhodněné. V této části programu se Vaňkovka zaplnila pyšnými příbuznými nevidomých dětí. Zatímco všichni vytahovali své telefony, aby si mohli koncert natočit, z pódia se ozývaly první tóny. Atmosféra se rázem změnila. Jako kdyby veškeré okolí utichlo a celým obchodním domem se rozléhal pouze zvuk nástrojů. Pozornost mu věnovali i kolemjdoucí, které donutil zastavit a poslechnout si probíhající hudební výkon. Po zaznění posledních tónů se halou rozezněl dlouhý aplaus. Ve vzduchu byla cítit dojatost všech přítomných.

Program však neprobíhal pouze na pódiu. Kolem něj se rozprostíralo množství stánků, ve kterých si zájemci mohli nechat vyšetřit a změřit zrak, konzultovat ho s očním lékařem, vyzkoušet si chůzi s bílou holí a černými klapkami na očích či se zjistit něco nového o nástrojích, které nevidomí denně využívají. Těmi se zabývá právě organizace Tyfloservis. „Snažíme se vytvářet pomůcky, které nevidomým usnadní život. Nepoužíváme žádné složité mechanismy, vše musí být jednoduché a hlavně praktické. Důležité je taky, aby nebylo možné se o tyto vychytávky jakkoli poranit. Výrobu proto konzultujeme jak s nevidomými, tak s jejich blízkými,“ popisuje proces zaměstnankyně Tyfloservisu Eva Růžičková.

Fronta se tvořila i u stánku s bílými holemi, kde bylo možné se dozvědět, jak délka ovlivňuje jejich využití. Slabozrakým lidem, kteří vnímají například obrysy či světlo, stačí hůl kratší. Plně nevidomí musí mít hůl delší. Jelikož si nedohlédnou ani pod nohy, platí u nich pravidlo „kde nebyla hůl, tam noha nešlápne“. Polokruhovými pohyby tak přejíždí povrch, který může obsahovat různé nástrahy. Jeho hrubost, díry či vyvýšeniny pomáhá odhalit kulička na konci hole. Využila jsem možnosti si chůzi s holí sama vyzkoušet. I přestože jsem se pohybovala velmi pomalým tempem, dělalo mi problém jít rovně. A to jsem se procházela pouze po prostorech Vaňkovky, které jsou vydlážděné.

Nezbývá tak nic jiného než před nevidomými smeknout. Život beze zraku je pro mě nepředstavitelný. A to je cíl celé této akce – přiblížit svět nevidomých a slabozrakých. Přeci jen jich na světě žije dvě stě osmdesát pět milionů, v České republice pak sedmdesát čtyři tisíc. Každý by tedy měl mít základní znalosti, týkající se této problematiky.

Den nevidomých je u konce, v Knihovně Jiřího Mahena je ale do 24. listopadu možné prohlédnout si doprovodnou výstavu fotografií ze života nevidomých osob.