S lidmi se snažím udržovat dobré vztahy, říká kurýr

Domácí

S lidmi se snažím udržovat dobré vztahy, říká kurýr
Kurýr Michal. Foto: Lukáš Solař
GALERIE collections

Je tři čtvrtě na šest ráno a přicházím do depa PPL ve Zlíně, pro studenta vysoké školy je to nepředstavitelný čas. Přichází ke mně kurýr Michal, se kterým dnes strávím celý den. „Jdu vyskládat balíky z pásu, můžeš se na mě dívat,“ říká. Balíky do měst, kam pojedeme nejdřív, musí naskládat dozadu. Zásilky, které putují na poslední adresy, se zase musí vejít co nejblíž ke kabině. Nejprve si je zkusí cvičně vyskládat v hale, aby znal postup při skládání do auta. Zhruba po hodině a půl má Michal balíky rozvržené a začíná je skládat do auta. Občas mu pomůžu, ale spíš překážím. Michal ví nejlépe, jak je poskládat. V osm hodin vyjíždíme.

Dodávka s balíky.
Dodávka s balíky. Foto: Lukáš Solař

„Dnes je toho hodně, musíme si pohnout. Mám 168 balíků na 135 adres,“ sděluje Michal. Zastávky jsou následovné - podíváme se do Rokytnice, Štítné nad Vláří, na seznamu je dál Brumov-Bylnice, Návojná, Nedašov, Nedašova Lhota, Svatý Štěpán a Sidonie. V Rokytnici Michal vyloží jen jeden balík, potom se vydáváme do Štítné nad Vláří. Nasazuje opravdu vražedné tempo, jelikož tam dokáže rozvézt 24 balíků za půl hodiny. Poté už směřujeme do Brumova-Bylnice, největšího města na trase.

Přichází nejnáročnější část cesty. „Dobrý den, PéPéElko, za chvíli jsem u vás,“ říká Michal do telefonu každé dvě minuty, poté vezme balík, předá ho a nasedá zpátky. Nestíháme si ani povídat, a proto mé dotazy musí počkat až do klidnější části města. Když má víc balíků, občas Michalovi pomáhám. Některé krabice jsou dost těžké, tak se ho ptám na hmotnost. „Denně třikrát zdvihnu zhruba sedm set kilo. Nejdřív si ty balíky chystám v depu, pak je skládám do auta, a nakonec dávám zákazníkům. Nachodím tak deset kilometrů za den,“ doplňuje.

Kurýr Michal předává balík.
Kurýr Michal předává balík. Foto: Lukáš Solař

„Nikdo z kurýrů, které znám, covid ještě nechytil,“ uvádí. S tím, kolik denně potkají lidí, se ale mohou považovat za semeniště viru. Pondělní rozvolnění se ale podle něj může podepsat na změně situace. „Vždycky, když se něco rozvolnilo, tak jsme měli o dost míň práce,“ doplňuje. Michal mimo jiné sváží i balíky, které někdo posílá do jiných měst. Ty pak veze na depo do Zlína. Kamion je doveze přes noc do Prahy, odtamtud se ráno rozváží do dalších koutů republiky.

Kurýr Michal předává balík.
Kurýr Michal předává balík. Foto: Lukáš Solař

„Nemohli byste mi dát balík už teď? Potom nebudu doma,“ zastaví nás zničehonic slečna v červené bundě o pět ulic dřív, než kde bydlí. Michal se pokouší krabici najít, ale kvůli množství balíků v dodávce se mu to nedaří. Za chvíli o totéž prosí jiný zákazník, ten už má víc štěstí. „Naštěstí většinu lidí znám. Když je potkám někde po cestě, tak jim balík předám, pokud se mi ho podaří najít,“ vysvětluje. V půl dvanácté Michal míjí konec Brumova-Bylnice, a tak nastává čas oběda. Zastaví na benzinové pumpě a kupuje si tyčinku. „Dneska stíhám aspoň nějaký oběd, občas nejím nic. V období vánočních nákupů jsem neobědval skoro dva měsíce,“ svěřuje se.

Po krátké pauze zamíří do vesnic Návojná, Nedašov a Nedašova Lhota. Jakmile doručí balíky, začne mi vyprávět vtipnou historku z minulého měsíce. „Zákazníci občas zapomenout zadat číslo domu, a tak jejich adresu musím zjišťovat na dispečinku, kde ji najdou podle předchozích objednávek. V Nedašově ale bydlí dvě ženy se stejným jménem a dispečerka mě odkázala na tu špatnou, a tak balík skončil u nesprávného člověka. Majitelka si ho ale nakonec vyzvedla,“ vykládá se smíchem. V dobré náladě se blíží do Svatého Štěpánu a Sidonie.

Kurýr Michal za volantem.
Kurýr Michal za volantem. Foto: Lukáš Solař

„Sidonie je nejhorší část mé trasy. Je tam špatný signál a domy jsou daleko od sebe,“ vysvětluje Michal. Sidonie leží na hranicích a její část se nachází na území Slovenska. Moc balíků už ale nezbývá. Ve dvě hodiny Michal předává poslední. „Balíčky, které si nikdo nepřevzal, ještě musíme odvézt na výdejní místo,“ ukazuje zhruba na patnáct zásilek, které si jejich majitelé nepřevzali. Poté už vyráží zpátky na depo do Zlína, kde předá balíky, které nabral po cestě.

Nerozdané balíky.
Nerozdané balíky. Foto: Lukáš Solař

Méně než polovina lidí měla nasazenou roušku či respirátor při předání zásilky. Všichni zákazníci byli na Michala milí a na nic si nestěžovali. „Chovám se k nim tak, jak chci, aby se chovali oni ke mně,“ říká. Ve tři hodiny odcházíme z depa. „Obvykle končím ve stejný čas jako dneska. Před Vánoci jsem ale býval v práci minimálně do pěti,“ dodává. Podá mi ruku a s přáním hezkého víkendu se vydává k domovu.