Děti mají z války na Ukrajině strach. Rodiče by jim měli dát pocit bezpečí

Odborníci radí mluvit s dětmi o konfliktu otevřeně. Neměli by lhát ani zatajovat informace. Také radí dávat si pozor na televizní zpravodajství.

Brno - Ruská invaze Ukrajiny trvá už více než dva týdny. Zprávy o ní se k nám dostávají z většiny médií. Děsivým záběrům konfliktu se nedá uniknout. Zvláště dětem můžou podobné obrázky a videa způsobovat úzkost. Jak s nimi, mají jejich rodiče o válce mluvit, když mnohdy i oni sami cítí strach a nejistotu? Podle psychologů je důležité nabídnout jim pocit bezpečí. A to i v případě, že ani sami rodiče tento pocit nemají.

Odborníci se také shodují na tom, že důležité je dětem nelhat. „Lhaní je v tomto případě jedna z nejhorších věcí, co můžeme udělat. Pokud totiž lež vyjde najevo, může nenávratně poškodit vztah, který s dítětem máme,“ říká psycholožka Renata Šimanská. Dodává také, že důvěra, kterou dítě v rodiče má, je základním pilířem, na kterém jeho celý pocit bezpečí stojí. „Když nevěří mámě a tátovi, tak ztrácí v životě svou hlavní jistotu,“ popisuje možné následky Šimanská.

Psycholožka také zdůrazňuje důležitost dobrých vztahů v rodině. „Rodina je tou hlavní jistotou, kterou dítě, zvláště v předškolním věku, má. Je důležité uvědomit si, že válka je něco děsivého, čemu nemusí ani rozumět. V podobných případech hledá pomoc jako první u rodičů,“ říká Šimanská.

Je dobré nevypadávat z rutiny, na kterou je dítě zvyklé. „Rituály v rodině by měli zůstat nezměněné. Také to pomáhá zachovat pocit bezpečí a normálnosti. Napadá mě maximálně možné omezení televizních zpráv, které dítě může konzumovat. To by však mělo probíhat nenásilně,“ dodává psycholožka. Také zmiňuje, že dítě, které má méně než dvanáct let by televizní zprávy, kvůli děsivým záběrům, vůbec sledovat nemělo.

S omezením sledování zpráv souhlasí také psycholožka Barbora Sládeková. „Záběry z konfliktu jsou většinou stresující i pro dospělé, pro mladší diváky to může být ještě horší. Je na místě být opatrný i pokud má vaše dítě třeba čtrnáct let,“ říká Sládeková. Zároveň si však myslí, že je důležité nezamlčovat informace, protože děti jsou zvědavé a v dnešní době je ani není možné od konfliktu úplně izolovat. Rodičům navrhuje s dítětem mluvit, pokud za nimi samo přijde a zeptá se. „V takovém případě je dobré říct, že ho před nebezpečím máma s tátou budou chránit. I taková jednoduchá věta může být velmi přínosná,“ dodává psycholožka. Také navrhuje zmínit, že Česko je součástí vojenské aliance, která by v případě útoku přišla na pomoc.

„Nejistota může totiž být pro dítě někdy horší, než když o konfliktu něco ví. V komunikaci ale musíme být opatrní,“ zdůrazňuje Sládeková.

Obě psycholožky se také shodují na důležitosti škol a školek, do kterých děti chodí. Zvláště s učiteli ve školách tráví někdy více času než s rodiči. Ti na ně proto mají velký vliv. Školní psycholog František Zakopal poukazuje na to, že žáci často válku probírají taky mezi sebou. „Děti si doma udělají na konflikt nějaký názor, který je však poté ve třídě konfrontován jejich spolužáky. Je pak na učiteli, jak se s možnými spory mezi žáky poradí,“ myslí si Zakopal. Vzápětí však dodává, že slyšet několik rozdílných pohledů na věc nemusí být pro dítě nutně špatné.

„Rodiče by měli myslet na věk dítěte. Zatímco ty mladší od nich přebírají většinu názorů, ty starší už mají schopnost skládat si v hlavě informace a docházet k názoru vlastnímu. S těmi už má smysl o válce vést jednoduchou debatu,“ říká Zakopal. Pro rodiče, kteří si neví rady doporučuje web centrumlocika.cz, který mimo jiné obsahuje návody na to, jak s dětmi o válce mluvit