Méně dětí, méně masa, hydroponie. Češi mohou být ekologičtější

Česká republika se zavázala do roku 2050 snížit svoji uhlíkovou stopu, například uzavřením uhelných elektráren či podporou udržitelného zemědělství. Takový plán má celá Evropská unie. Toho se mnozí občané obávají, protože to může znamenat snížení jejich komfortu. Mnohem větším strašákem by pro nás i naši zemi měl být rok 2050. Pokud nebudeme více dbát na ekologickou udržitelnost běžného života, ekologové i další odborníci předpokládají skoro až katastrofické scénáře.

Odborníci odhadují, že do roku 2050 stoupne populace Země na deset miliard lidí. Také se obávají toho, že při současném standardu života v civilizovaných státech západní Evropy či Severní Ameriky bude problém s nedostatkem jídla. Buď protože nebude jednoduše místo pro pěstování plodin, nebo například vylovíme všechny ryby z oceánů. Přitom omezení spotřeby a zavedení udržitelné konzumace je otázkou několika kroků.

V Japonsku mají mladí lidé méně dětí. Možná protože upřednostňují kariéru před rodinným životem. Toto chování má pozitivní dopad pro zemědělství i ekologii Japonska. Se svojí téměř pětinásobnou rozlohou a skoro dvanáctinásobnou populací oproti Česku by Japonsko mělo velké problémy živit své obyvatelstvo, pokud by exponenciálně rostl počet Japonců. V Česku je podle dat ČSÚ momentálně 1,71 dítěte na ženu. Největší nesnáze s přemnožením lidí jsou například v rovníkové Africe, kde jsou potíže s obstaráváním jídla.

Což je udržitelné, jelikož populace zůstává na podobné hladině. Snaha o snížení růstu světové populace neznamená nutně zákony, které omezují například počet dětí v rodině. Ani nevede ke znevýhodňování rodin s větším počtem dětí. Skrze vzdělávání mladých lidí v podobných oblastech můžeme docílit toho, že nebudou mít tolik dětí, tedy ve výsledku nebude tak problematické všechny uživit. Problémy s vysokým počtem dětí a nedostatkem jídla jdou ruku v ruce.

Produkce masa, zejména toho hovězího, je velmi ekologicky náročná. Většina masa, které se ve světě konzumuje, je hovězí či vepřové. Krávy a prasata kvůli tomu, jak funguje jejich trávicí systém, produkují velké množství methanu – skleníkového plynu nebezpečnějšího než oxid uhličitý. Kuřata či kachny se poráží průměrně v sedmém týdnu života. Kráva může jít na porážku zhruba v roce a půl, prase až ve třech letech věku. Tím, že žijí déle, se pro ně musí produkovat velké množství krmiva – a k tomu je potřeba využít více plochy, na které by mohli lidé pěstovat plodiny pro sebe.

Omezení spotřeby červeného masa však neznamená, že se každý musí stát vegetariánem či dokonce veganem. Stačí kupříkladu omezení konzumace červeného masa na dvakrát týdně. Pokud bychom jedli především drůbež, ryby či rostlinnou potravu, můžeme konzumovat stejné množství masa za lepších ekologických dopadů. Proti tomuto se staví zejména starší populace, protože si myslí, že je někdo bude nutit k vegetariánství. Mladí zase naopak vynechávají maso úplně. Ideální by přitom byla zlatá střední cesta - omezení konzumace červeného masa, které je nejnáročnější na výrobu.

Nizozemí se již více než pětadvacet let drží na pozici druhého největšího vývozce zemědělských produktů – hned po Spojených státech. Přitom má rozlohu zhruba čtyřicet tisíc kilometrů čtverečních, zatímco USA mají skoro deset milionů kilometrů čtverečních. V Nizozemí totiž vsadili na pokročilé technologie v zemědělství. Díky systémům hydroponického zemědělství jsou schopní i na malém území pěstovat velké množství plodin. Hydroponické farmy fungují tak, že rostliny mají kořínky přímo ve vodě, ve které jsou rozpuštěné živiny, nepotřebují být v půdě. Podle dat takto rostou dokonce rychleji, než kdyby měly kořínky přímo v zemi. Navíc lze naskládat více řad rostlin nad sebe, pokud mají všechny dostatečný přísun slunečního světla. Na hektar půdy se tak dá naskládat nad sebe pět řad rostlin a vypěstovat tolik plodin jako z pěti hektarů půdy.

Takovéto zemědělství by bylo možné zavést i v České republice. Hydroponické farmy by sice byly pravděpodobně drahé na vybudování, ale v dlouhodobém horizontu se nám tato investice vrátí - podobně jako výše zmíněnému Nizozemsku. Bez této nové technologie by zcela určitě nebylo druhým největším vývozcem zemědělských produktů, ba naopak. Mělo by problém živit vlastní populaci.

Ani omezení živočišné výroby, ani zefektivnění farem však nemusí znamenat ztrátu pracovních pozic. Naopak větší efektivita farem znamená, že budou potřebovat více pracovníků. A omezení výroby červeného masa zase povede k tomu, že se bude moct půda, na které se teď pěstuje krmivo pro miliony krav, využít k jiným účelům. V zásadě tyto tři body, pokud by se celosvětově uplatňovaly, mohou ochránit Zemi i její obyvatele před zkázou, kterou pravděpodobně přinese způsob našeho života. Ani jeden z těchto bodů není nutné vynucovat násilím a má benefity i pro lidi samotné – zlepší se životní úroveň, vzniknou nové pracovní pozice, sníží se cena potravin.