Loučení rychlobruslařské legendy Sáblíkové. Pořád se s tím sžívám, přiznává

Praha - Legendu rychlobruslení Martinu Sáblíkovou za necelé tři týdny čeká vstup do poslední sezóny její kariéry. Mluví o emocích, které s sebou loučení po pětadvaceti letech přináší, o tlaku před poslední olympiádou i o chystaném dokumentu.

Poslední sezóna – co to s vámi dělá?

Upřímně, není mi to moc příjemné. Bojuji s tím od chvíle, kdy jsem oznámila, že tohle bude moje poslední sezóna. Není to nic, co bych si nějak zvlášť užívala, spíš se s tím pořád sžívám.

Jaké pocity ve vás převažují? Je to spíš nostalgie, motivace, nebo už spíš soustředění na závěr kariéry?

Je to kombinace všeho. Přijde mi to celé trochu kruté. Po tolika letech se vlastně musím rozloučit se sportovním životem, který byl mým světem. A musím říct, že mě to zasahuje víc, než jsem čekala.

Jak vypadala příprava na letošní, tedy poslední sezónu?

Příprava byla v podstatě klasická, jako každá jiná. Samozřejmě jsme některé věci už trochu upravili, ale jinak vše pokračovalo standardně. Jediné, co má člověk pořád v hlavě, je to, že trénuje naposledy. To přidává určitou zvláštní emoci.

Jak to vypadá po kondiční stránce po přípravě?

Když se zaměříme na konkrétní výkony, v Inzellu jsem vyhrála tříkilometrovou trať v čase 4:04,05 a porazila jsem Francescu Lollobridgidu. Ukazuje to, že příprava funguje. Samozřejmě velkou roli hraje i aklimatizace. Jednak časový posun, ale i nadmořská výška, která je kolem 400 metrů nad mořem. Není to jednoduché. Navíc rozdíl mezi tratěmi na tři a pět kilometrů je obrovský, takže se snažíme eliminovat všechno, co by výkon mohlo ovlivnit.

Co říkáte na výkony Metoděje Jílka, obzvlášť poté, co se mu včera povedlo překonat světový rekord na tříkilometrové trati?

Myslím si, že každý, kdo ho sleduje, tak vidí, jak jde neuvěřitelně nahoru. Jeho forma směřuje správným směrem a myslím si, že soupeři s ním budou mít velké problémy. Spíš mám tušení, že ho nikdo nebude moct chytit.

Do olympiády zbývá zhruba sto dní. Cítíte tlak, nebo ho dokážete pustit z hlavy?

Tlak cítím od chvíle, kdy jsem oznámila, že končím. Takže ano, cítím ho, ale snažím se s ním pracovat. Vím, že to pro mě bude hlavně o hlavě, ne o fyzické připravenosti. Po pětadvaceti letech závodění je těžké si připustit, že se to blíží ke konci.

Jste součástí nové kampaně Českého olympijského výboru „Pojď“. Jak ji vnímáte?

Jsem za to moc ráda. Je to moje poslední olympiáda a bude navíc v Evropě, takže fanoušci budou mít možnost přijet a být přímo na místě. To je pro mě strašně důležité. Jejich podpora mi vždy dávala obrovskou sílu.

V přípravě vás doprovází i štáb, který natáčí dokument o vaší poslední sezóně. Na co se můžou fanoušci těšit?

Dokument ukáže místa, kde jsem trávila svůj sportovní život, a lidi, kteří byli celou dobu kolem mě. Bude to spíš ohlédnutí za tím, co všechno to bylo a co to pro mě znamenalo.

Jak se daří natáčení skloubit s tréninkem a závody?

Díky zkušenosti z loňska, kdy se točil dokument „Za hranice vítězství“, už vím, co od štábu čekat. Respektují tréninky, přizpůsobují se, natáčíme hlavně na začátku soustředění, kdy se tvoří základ formy. Když přijdou závody, dávám tomu už maximální klid.

Když se ohlédnete za celou kariérou, jak byste si přála, aby si vás fanoušci pamatovali?

Těžká otázka. Asi bych byla spokojená, kdyby si mě vůbec pamatovali. To mi bude úplně stačit.

Když říkáte, že sezóna bude psychicky náročná, pracujete na tom nějak speciálně?

Snažím se. Je to pro mě něco nového, co jsem zatím nezažila. Třeba v Heerenveenu jsem při jednom závodě slyšela, jak komentátor dlouze vyjmenovává moje úspěchy, a ten potlesk mě úplně dojal. Začala jsem brečet a hned se to projevilo na výkonu. Ty emoce byly obrovské a těžko se s nimi pracuje. Doufám, že to letos zvládnu lépe, ale vím, že loučit se s místy, kde jsem toho zažila tolik, nebude jednoduché.

Máte nějaké místo, které pro vás bude v této sezóně nejtěžší?

Určitě Salt Lake City, kde jsem zajela několik rekordů, a také Calgary. Těch míst je ale víc – každé má svůj příběh, spoustu vzpomínek a emocí. Vybrat jedno by bylo těžké.