Premiéra nové inscenace Gorkého hry Na dně vyprodala sál Reduty

Brno - Brněnští příznivci divadla se mohli po sto letech poprvé podívat na inscenaci Na Dně. Na premiére v pátek 14. října představili ruskou tragikomedii členové činoherního souboru divadla Reduta.

Herci divadla Reduta odehráli premiéru sto dvacet let staré hry Na Dně. V pátek 14. října tak diváci zcela naplnili sál. Nejslavnější hru ruského modernisty Maxima Gorkého adaptoval Tomáš Vojtůvek, několikanásobný držitel Ceny Alfréda Radkova, a zrežíroval Ivan Krejčí, dlouholetý umělecký šéf Komorní scény Arén v Ostravě.

Hra je o příbězích lidí, kteří se opravdu ocitli na dně, a to v ubytovně s dalšími jako oni. „Je to typicky ruská tragikomedie o tom, jak se mohou lidské životy zvrtnout a jak se z takové situace snaží lidé zase dostat,“ popsal hru její dramaturg Tomáš Vůjtek. Postavy podle něj zápasí s osudem, jak umí, snaží se zachovat si lidskou hrdost, ale zároveň si navzájem ubližují.

Podle mluvčího Reduty Petra Tlustého se v dnešní době jedná o hru velmi aktuální. „Do nedávna jsme si žili celkem bezstarostně, teď je ale situace úplně jiná. Nejprve změnil situaci covid, pak válka a s ní spojená ekonomická krize,“ vysvětlil. „Téma životních ztroskotanců je tak všem bohužel bližší a přibývá těch, kteří se mohou ocitnout v podobné situaci jako postavy v této hře,“ dodal.

Hru, kterou diváci na brněnských jevištích mohli vidět naposledy před dvěma sty lety, se snažil tým Reduty přiblížit dnešním divákům i pomocí vhodných kostýmů, hudby a scénografie. „Scéna je zpracována, aby bylo vidět, že taková situace může přijít v jakékoliv době. Není to před sto lety, ani dnes,“ řekl Tlustý. V tísnivém bezčasí scény se pak postupně vystřídalo sedmnáct herců, tedy téměř celý soubor Činohry Národního divadla Brno. Poprvé se představily i nové členky Kateřina Liďáková a Štěpánka Romová.

Na vyjádření kritiků zpracování hry Na Dně brněnská Reduta zatím čeká. V divácích ale podle Tlusého téma rezonovalo. „Ani jedna z postav nebyla doopravdy kladný hrdina, jak to často bývá. I tak jsem se do nich ale dokázala vžít,“ popsala své dojmy jedna z divaček Eva Svobodová. „Jejich chování se mi nelíbilo, ale bylo pochopitelné. Takové lidské,“ dodala. S přítelem, se kterým se do divadla vydala, se navíc shodli, že jim všudypřítomný humor dodal potřebný nadhled. Právě na černý humor upozornil i režisér Ivan Krejčí. „Některým věcem nezbývá než se vysmát,“ shrnul poselství celé inscenace.