Hra Putin lyžuje, aneb jak si Vladimir Vladimirovič podmanil Rusko

Brno - Divadlo Líšeň uvedlo v pátek večer v klubu Leitnerova reprízu hry Putin lyžuje: hra o zrození vraha. Na motivy knihy Ruský deník a reportáží ruské novinářky Anny Politkovské, zavražděné v roce 2006, vystavěla režisérka Pavla Dombrovská jevištní reportáž, mapující nástup ruského mocipána na trůn i praktiky s jeho vládou spojené.

Hra je zasazena do prostoru starého armádního stanu, kde scéně vévodí jediný kus nábytku – oprýskaný dřevěný stůl s mnoha zásuvkami. Dva mužští herci, jeden oděn ve staré vojenské uniformě, druhý v dlouhém koženém plášti nás přenášejí na přelom milénia, kdy se ze sutin zaniklého Sovětského svazu vyloupla figurka Vladimira Vladimiroviče Putina. Maňásek připomínající člověče nezlob se však záhy s mrazivou bezstarostností opanuje scénu a před diváky se odvíjí průběh prvního prezidentského období budoucího diktátora.

Události jako ovládnutí dumy (obdoba poslanecké sněmovny pozn. red.) prokremelskými poslanci, zfalšování prezidentských voleb v roce 2004, válku v Čečensku i kontroverzní kroky Federální služby bezpečnosti (FSB) vykreslují živý obraz absolutního převzetí moci. Místy až absurdní, groteskní scény pak prokládají pasáže z deníku Anny Politkovské, které bokem od hlavních výjevů čte i recituje režisérka Dombrovská. Přímé svědectví nezájmu o oběti a pozůstalé novodobých ruských tragédií, jakým byl například teroristický útok na Dubrovce při kterém zemřelo až sto sedmdesát civilistů, nebo beslanské školy při jejímž „osvobozováním“ zemřelo přes tři sta třicet lidí včetně dětí, svědčí o cynismu, bezohlednosti a nezájmu zodpovědných státních činitelů. Zároveň konfrontuje mnohdy až parodizované postavy politického dění s následky jejich jednání.

Diváci mají tak možnost vidět nezájem, odpor i hrozivou vypočítavost vládnoucí garnitury vůči občanům. Situace jsou korunované reálnými citacemi Putina, který dění komentuje skoro nadneseně, jako kdyby se ho způsobené lidské utrpení vůbec netýkalo. Hra tak vykresluje obraz vládce, který manipulací, zamlčováním, zastrašováním a fyzickou likvidací svých oponentů vede válku nejen se silami vně Ruské federace, ale hlavně se svým vlastním národem.

Herecké obsazení

Divadelní soubor o třech hercích dokázal s minimální scénickou výpravou představit publiku komplexní události, které dávají smysl i pro diváka neznalého ruských poměrů. Luděk Vémola, který primárně vodil loutku Putina dokázal vytvořit iluzi, že maňásek vodí herce a nikoliv herec maňáska. Postava ruského diktátora se tak díky jeho hereckému umění zhmotnila na scéně, dokonale bezcitná. Krom toho ztvárnil i Ramzana Kadyrova, či vyšetřovatele postupu FSB na Dubrovce Kalčuka. Druhý herec Štěpán Vémola ztvárňuje buďto role užitečných poskoků režimu, nebo naopak vkusně reprezentuje pozůstalé po obětech teroristických útoků. Oba účinkující místy až parodují reálné postavy, což divákům předem objasňuje kdo na jaké straně stojí. Přednes Pavly Dombrovské, scénáristky, režisérky i herečky v jedné osobě, umocňuje vážnost kusu.

Skvělá práce s emocemi publika

Stísněnost a tmavé prostředí vojenského stanu, ve kterém se diváci tísní na lavicích navozuje od začátku nepříjemné pocity. Tvůrci často pracují s prolamováním čtvrté stěny, kdy oslovují obecenstvo. Nejsilněji je tento efekt demonstrován při ztvárnění teroristického útoku na Dubrovce, kdy herci odklápějí desku stolu, na které je zespod nalepena zrcadlová folie. Všichni zúčastnění tak zažívají drásavý pocit ztotožnění s obětmi.

Hra na první zhlédnutí může působit lehce nepřehledně, jelikož ruský kolorit je tradičně spojen s velkým počtem jmen a aktérů. Ztvárněné události jsou navíc více než dvacet let staré. Divadelníci ovšem předvádí výbornou práci s nestálou frustrací v obecenstvu, jelikož ponouká diváky k dalšímu nastudování tématiky, která je v českém veřejném prostoru spíše okrajová. Zároveň je umocněn pocit nespravedlnosti a vzteku. Pokud v obecenstvu zazní smích, pak spíše smích zoufalství a nevěřícného údivu. Vzhledem k pokračující válce na Ukrajině je téma fungování ruského systému stále aktuální a divák má možnost lépe pochopit, jací lidé sedí v Kremlu na trůně.