Glosa: Český fotbal v krizi. Snaha o návrat na vrchol, nebo smíření s průměrem?

Brno - Česká fotbalová reprezentace, kdysi patřící mezi elitu Evropy, teď dlouhodobě tápe. Éra Nedvěda, Čecha či Rosického je dávno pryč a při pohledu na tabulku reprezentací FIFA po dlouhém hledání najdeme Česko na 42. pozici, kdesi okolo Kataru, Peru nebo Venezuely. Smutný pohled. Co se vlastně děje s bývalou fotbalovou velmocí a proč se nedaří navázat na dřívější úspěchy?

Jedním z hlavních problémů bude zřejmě špatná práce s mládeží. Jednou za pár let se objeví jednotky rozdílových hráčů, kteří v porovnání s jejich vrstevníky vyčnívají. Pak ale přijde přechod do dospělého fotbalu, kde tvrdě narazí. Naše liga je specifická ve tvrdosti a běhavosti, pro technické hráče není příliš místo. Ideální půda pro dvoumetrové bořiče s neomezenou kondičkou. Mladí hráči v tomto prostředí tedy buď uspěchají přestup do zahraničí, nebo vysedávají po lavičkách v lize, která navíc není k rozvoji ideální. Například v Plzni a reprezentaci momentálně válí „mladý“ Pavel Šulc, kterému je ale už 23 let. Berte to lehce s nadsázkou, ale ve 23 letech už se hráči v top evropských ligách považují za vyzrálé hráče v nejlepším věku. Mistrovství Evropy vyhrálo Španělsko, z velké části díky zázračnému supertalentu Laminu Yamalovi, tou dobou šestnáctiletému. U nás by byl Lamine považovaný za mladého, ještě dalších deset let...

Když se u nás jednou za čas objeví Schick nebo Hložek, tak v juniorském věku příliš šancí nedostanou, a jejich růst se zpomalí. Oba se v uplynulém týdnu prosadili, což je super, ale jejich vytížení v Bundeslize zdaleka není takové, jaké bychom si představovali. Navíc v top ligách máme jednotky hráčů, reprezentace je tak často složená z větší části z hráčů naší ligy. To už zase tak super není. Na druhou stranu je to pozitivní v tom, že jde vidět to, že úroveň ligy jde poslední dobou nahoru, především tedy díky pražským „S“ a Plzni. Když pak ale v národním dresu do brány nastoupí Kovář, který v Leverkusenu zahřívá lavičku, tak se fanoušci ptají: „Proč nechytá Kinský?“ Mladý brankář září v dresu Slavie a za patnáct zápasů v lize inkasoval pouhých pět gólů.

Odpověď na otázku zná pouze hlavní trenér národního výběru Ivan Hašek. Už oznámení Haška jakožto hlavního trenéra reprezentace vyvolalo spoustu otázek. Musím se zeptat, čím vedení na svazu pan Hašek přesvědčil, aby vybrali právě jeho? V Evropě trénoval naposledy před sedmnácti lety, od té doby působil kdesi na blízkém východu. Působí to tedy tak, že se národní tým dlouhodobě nikam neposouvá. Občas se vymění trenér na lavičce, ale stále není vidět žádná koncepce či dlouhodobá strategie. Stále se sází na staré „osvědčené“ praktiky a taktiky, které už ale jsou v moderním fotbale dávno za zenitem. Místo toho, aby dostal šanci mladý hráč, bývá kladen důraz na jistotu. Nehledě na to, jestli daný „osvědčený“ hráč v klubu předvádí dobré výkony nebo vůbec hraje.

Co je tedy řešením? Není to nic snadného, co by se dalo změnit v průběhu několika měsíců. Reprezentace by měla konečně nastavit koncepci, které se bude v následujících letech držet. Změna Šilhavého za Haška, který je ještě více konzervativní opravdu není řešení. Klíčová je také samozřejmě práce s mládeží, která si zaslouží daleko větší prostor i investice než doposud. Můžeme si vzít inspiraci v zahraničí, klidně u menších, ne tolik fotbalově tradičních zemí, jako je Island nebo Dánsko, kde ukazují, že to jde. Jestli nám tedy nestačí spokojit se s průměrem a sotva porážet Gruzii, mělo by se začít pracovat a otevřeně komunikovat směrem k fanouškům, kteří jsou pochopitelně frustrovaní. Momentálně totiž jen každý zápas sledují s nadějí, že se něco změní, že uvidí tým, který bude hrdě reprezentovat jejich zemi, což tak často bohužel nepůsobí. Otázkou však zůstává, zda má český fotbal odvahu udělat kroky, které jsou k tomu potřeba, protože bez změny zůstane jen vzpomínka na staré dobré časy a trpká realita současnosti.