Glosa: Když maturanti obsadí město. Veselí nebo veřejné opíjení?

Centrum Brna se začátkem minulého týdne opět proměnilo v hlučnou arénu. Moravské náměstí, jindy oáza relativního klidu, hostilo další ročník „posledního zvonění“. Desítky maturantů v barevných kostýmech, s megafony v jedné ruce a lahvemi alkoholu v druhé, obsadily veřejný prostor ve jménu oslav odchodu ze střední školy.

Studenti s pokladničkami obcházeli kolemjdoucí a žádali příspěvek. Za ty tři dny, kdy v Brně poslední zvonění probíhalo, mě stihlo zastavit asi sedm takových skupinek. Při cestě z Moravského náměstí na hlavní nádraží zaplňovali ulice spíše maturanti v kostýmech než kdokoli jiný. Studenti se nebáli jít ani do budovy nádraží, kde mezi nebohými davy cestujících zkoušeli své štěstí.

Některé skupinky bez ostychu přiznaly, že vybírají na pomaturitní oslavy, jiní to raději nechali bez komentáře. Také taktiky se mezi skupinkami výrazně lišily. Někteří zkoušeli své štěstí pouze s pokladničkou a úsměvy, jiní se rozhodli lidem prodávat drobné sladkosti anebo sázeli na své propracované kostýmy. Mezi za mě nejlepší způsoby letos patřilo předvádění tanečních nebo hudebních vystoupení.

Zatímco některé skupinky budoucích maturantů se navzájem překřikovaly, kolem procházely rodiny s malými dětmi. Rodiče se svými ratolestmi kličkovali mezi rozjařenými studenty, snažíce se dětem vysvětlit, proč ti „velcí studenti“ tak moc hulákají a vyprazdňují láhve kořalky přímo na ulici.

Když za mnou jedna skupinka na Moravském náměstí přišla, hned po tom, co požádali o peníze, mě začali ujišťovat, že „ti co tam uprostřed pijí na lavičkách k nám nepatří, to je jiná třída.“ Vtipné, jak i samotní studenti moc dobře vědí, že tohle není v pořádku. Jak morálně, tak vlastně i legálně, protože podle platných vyhlášek města je Moravské náměstí jednou z lokalit, kde je zakázáno na veřejnosti popíjet alkohol.

Je zvláštní, jak společnost, která jinak pití alkoholu u mladistvých odsuzuje, najednou ochotně hází drobné do pokladniček, jako by šlo o charitu zachraňující ohrožené druhy.

Otázkou však zůstává, zda musí mít oslava ukončení studia na střední podobu veřejné alkoholové exhibice, která obtěžuje ostatní obyvatele města. Kde leží hranice mezi spontánní radostí mladých lidí a bezohledným narušováním veřejného pořádku?

Poslední zvonění by mělo být symbolem radosti z dosaženého vzdělání a těšení se na novou životní etapu, nikoli záminkou pro veřejné opíjení. Tradice mají svůj význam, pokud nenarušují klid ostatních. Koneckonců, skutečná dospělost, do které maturanti právě vstupují, je především o zodpovědnosti – nejen k sobě, ale i k ostatním.