Snímek Očitý svědek divákům netradiční formou odhaluje poválečný masakr

O tom, že pandemie bolestivě zasáhla chod divadel není třeba nikoho přesvědčovat. Umělci národního divadlo však situaci uchopili jako příležitost prozkoumat nové způsoby vyprávění příběhu.

Původní záměr režiséra Jiřího Havelky byl zpracovat výpovědi svědků divadelní formou. To však kvůli pandemické situaci nepřipadá v úvahu a tak se Havelka rozhodl vytvořit film dodržující koronavirové restrikce. Divák se může těšit na 34 hereckých výkonů, které osvětlují nepříliš známou poválečnou událost.

Masakr na Švédských šancích se ve školních osnovách neobjevuje a tudíž dnes málokdo vzpomene na neuvěřitelných 265 obětí tragédie. Atmosféra v Československu jen měsíc po konci druhé světové války byla vůči Němcům velmi nepřátelská. A je otázkou, jestli si jsou dnešní Češi a Slováci připraveni připustit tehdejší chyby Čechoslováků nebo radši zavřou oči před pravdou.

V červnu 1945 se vracely přes Přerov na Slovensko dva vlaky. Jeden s československými vojáky a druhý se za války evakuovanými obyvateli slovenských vesnic, kteří se vraceli ze Sudet domů na Slovensko. Když ve stanici někteří vojáci zaslechli z vagónů němčinu, našli první záminku ke krvavému masakru mužů, žen a dětí.

Nejde o odpočinkový snímek, u kterého není třeba přemýšlet. Je vhodné, aby divák alespoň zhruba znal okolnosti, za jakých se masakr odehrál. Vzhledem k tomu, že je film složen jen a pouze z výpovědí u policejního výslechu, je třeba nemalá dávka představivosti pro obraz událostí. Atmosféru dokreslují dobové kostýmy herců, jejich vyjadřování a také nápadité zvukové kulisy. Vše je popsáno bez zobrazení jediné kapky krve, a přesto nejednou přeběhne mráz po zádech.

Každá scéna zobrazuje jen jednoho svědka a film se obejde bez jediné mezilidské interakce. Oproti snímku Vlastníci, dalšímu počinu Jiřího Havelky, jde o úplně jiný šálek čaje. Navzdory velké odlišnosti má Očitý svědek předpoklady stejným způsobem vtáhnout diváka do děje a vyvolat následnou živou diskuzi.