Cizinci jsou klíčem, ale lídry musí být Češi. Rozhovor s bývalým brněnským fotbalistou Luďkem Zelenkou

Brno - Fotbalový národní koeficient UEFA v posledních letech pro Česko vzrostl. I díky němu je potencionální šance mít v budoucnu dva české týmy v Lize mistrů. Hráči ze zahraničí však mají v těchto klubech výrazně důležitější postavení než dřív. Mladým českým hráčům tak není dopřáván takový prostor pro rozvoj. „Tlak na výsledky je enormní a prosadí se jen ti nejtalentovanější,“ říká v rozhovoru bývalý hráč Zbrojovky Brno a současný fotbalový expert Luděk Zelenka.

Český fotbalový národní koeficient UEFA v posledních letech rapidně vzrostl. Co stojí za tímto úspěchem?

Myslím, že za tím stojí tři klíčové faktory. Zaprvé, ekonomická stabilita klubů, které hrají evropské soutěže. To znamená, že jsou finančně dostatečně silné a mohou investovat do posílení kádru tak, aby byl konkurenceschopný na mezinárodní úrovni. To se týká především tří hlavních týmů – Sparty, Slavie a Plzně – které do koeficientu přispívají nejvíce a mají prostředky na přivedení kvalitních zahraničních hráčů, čímž posouvají svou výkonnost. Zadruhé, získané zkušenosti. Českým klubům se v posledních letech podařilo odehrát velké množství zápasů na evropské scéně, což přispívá k jejich větší jistotě a lepším výkonům v dalších sezónách. Už se nemusí „učit za pochodu“, jaká je úroveň těchto zápasů – postupně se v nich cítí komfortněji a zvládají je lépe. Zatřetí, rostoucí respekt soupeřů. Zahraniční týmy už neberou české kluby jako snadné protivníky. To se odráží i na kurzech sázkových kanceláří, které stále více vnímají české týmy jako konkurenceschopné. Tento respekt pak přináší určitou psychologickou výhodu při evropských duelech.

V příští sezoně je velká šance mít dva týmy v Lize mistrů. Sbírat body tam ale není tak snadné. Myslíte, že český koeficient bude nadále růst?

Body budou pravděpodobně nižší, protože se nám lépe sbíraly například v Konferenční lize. Na druhou stranu, v Lize mistrů mají získané body vyšší hodnotu. Navíc existuje možnost, že se v evropských pohárech objeví více českých týmů než doposud. Přirozeně může dojít k výkonnostním výkyvům, což je běžné i v jiných zemích. Nicméně si myslím, že cesta, kterou se český fotbal vydal, je správná a kluby se posouvají tak, aby v Evropě mohly pravidelně konkurovat.

Dlouhodobě se vedou debaty o tom, že čeští hráči nemají tolik kreativity a ofenzivních schopností. Takové typy se nám nedaří vychovávat v dostatečném množství, ale české kluby už umí vydělat peníze na to, aby je přivedly ze zahraničí. Kromě toho se s těmito hráči nyní pracuje lépe a cíleněji, což už není jen metoda pokus-omyl, jako tomu bylo před deseti lety například u Sparty v době, kdy ji vedl Strammaccioni.

Myslíte, že právě zahraniční hráči stojí za vzestupem českých klubů?

Cizinci tvoří klíčovou součást většiny týmů po celém světě. V Česku je ale důležité správně skloubit jejich přínos s typickou „našineckou“ mentalitou a týmovým duchem. Například ve Spartě na podzim bylo vidět, že pokud chcete udělat ze zahraničního hráče lídra, který nemá zažitou českou mentalitu, nemusí to vždy fungovat.

Podle mě by vůdčí role v českých klubech měla patřit Čechovi. I kdyby to nebyl nejlepší hráč na hřišti, měl by dostat důvěru od trenéra. Pokud se žádný český hráč do této role nehodí, měl by ji převzít realizační tým, který zajistí pozitivní atmosféru v kabině. Ale spoléhat se čistě na zahraničního lídra? To v českém prostředí většinou nefunguje.

Nezabírají zahraniční hráči místo mladým českým talentům?

V nejlepších klubech to tak vždy částečně bude. Tlak na výsledky je enormní a prosadí se jen ti nejtalentovanější, jako byl například Adam Hložek. Na druhou stranu, v klubech jako Baník či Liberec je pro mladé hráče prostoru více.

Navíc funguje model, kdy Sparta nebo Slavia mají „spřátelené“ kluby, kam posílají své mladé hráče na hostování, aby se rozehráli a získali zkušenosti z ligy. Když se osvědčí, vracejí se připraveni bojovat o místo v kádru. Podobnou cestou prošli i reprezentanti jako Coufal, Souček nebo Schick.

Doplní v budoucnu další české kluby tu silnou trojku v evropských soutěžích, nebo se budou týmy jako Baník a Mladá Boleslav nadále střídat?

Bude to kombinace obojího. Některé sezony přinesou překvapení, kdy se do Evropy podívá i klub mimo „velkou trojku“, jindy se tam budou stabilně držet. Baník je na vzestupu, má silné zázemí a po dostavbě nového stadionu může být ještě větší konkurencí pro Spartu, Slavii a Plzeň.

Samozřejmě, výkonnostní sinusoidě se žádný klub nevyhne – platí to jak pro menší týmy, tak i pro ty nejlepší. Ale v budoucnu nelze vyloučit, že některý z těchto klubů získá i ligový titul.

Které provinční kluby by podle vás mohly v budoucnu bojovat o titul?

Baník Ostrava, Sigma Olomouc, Jablonec a Liberec.

Hodně se mluví i o ambicích Zbrojovky Brno stát se konkurenceschopným týmem v první lize i Evropě. Kdy si myslíte, že by se to mohlo stát?

Mluvím teď spíše jako fanoušek, protože mám Zbrojovku rád. Realita je složitá – několikrát se sice vrátila do první ligy, ale nikdy se tam dlouhodobě neudržela.

Pomoci by mohl „vnitroměstský boj“, který by motivoval podnikatele i vedení klubu investovat do rozvoje. Pokud se Zbrojovce podaří stabilizovat kádr a ekonomiku, mohla by se během pěti až šesti let stát pravidelným účastníkem první ligy.

V lize navíc není tak velký rozdíl mezi týmy, jak by se mohlo zdát. Stačí dobrá strategie a správné posily, a pak je možné bojovat i o vyšší příčky. Olomouc loni bojovala o záchranu a letos je černým koněm sezony. Jablonec se trápil několik let, a teď se o něm mluví jako o silném týmu. To ukazuje, že vše se může rychle změnit.