Zkrášlovací zákrok mě málem stál život, říká studentka po plastice

Praha - Boty na jehlách, minisukně v zimě či ostré kostice od podprsenek. To vše jsou pouze maličkosti ve srovnání s tím, co byla pro krásu ochotna podstoupit studentka Zuzana. Kvůli citlivosti tématu si nepřála uvést celé jméno, její identitu však redakce zná.

„Velká ňadra jsou pro mě symbolem ženského půvabu. A já chtěla být taky půvabná,“ objasňuje. Netušila však, že ji tato touha bude téměř stát život.

O zvětšení prsou pomocí plastické operace uvažují ženy nejčastěji po těhotenství, rapidní dietě, pokud mají asymetrický dekolt nebo když touží po zvýšení sebevědomí a atraktivnější postavě. Stejně tomu bylo i v případě Zuzany. „Vždy jsem měla malá ňadra a když jsem si uvědomila, že větších už se mi ani v dospělosti nedostane, rozhodla jsem se matku přírodu trošku podvést,“ vysvětluje. Rozhodně však nešlo o spontánní rozhodnutí – Zuzana o podstoupení plastické operace uvažovala přes půl roku. „Sepsala jsem si všechna pro a proti, no, a nakonec výhody převážily,“ říká s pokrčením ramen.

Zákroku, který je znám i pod názvem argumentační mammaplastika, předchází výběr vhodného plastického chirurga a následně spousta konzultací. „Zeptal se mě na můj zdravotní stav, provedl různé testy a taky určil, jaký mám typ prsní tkáně. Potom jsme společně vybírali vhodné silikonové implantáty, jakou by měly mít velikost a tvar i způsob, jak mi je vloží,“ popisuje Zuzana. Přestože přiznává, že celý proces může působit někdy až zrazujícím dojmem, jí spíš množství otázek lékaře uklidnilo. „Získala jsem pocit, že přesně vím, do čeho jdu a že to tak opravdu chci,“ dodává.

Po řadě konzultací a vyšetření se mohlo přistoupit k samotnému zákroku. „Termín jsem měla rezervovaný na úterý. Nebudu lhát, ten den jsem byla hrozně nervózní, cukalo mi oko a musela jsem si pořád kousat nehty. Ale říkala jsem si, že když už jsem došla takhle daleko, tak teď přece necouvnu,“ vzpomíná a rukou si nepřítomně prohrábne rezavé vlasy. Ošetřující lékaři Zuzanu tedy to odpoledne po závěrečném vyšetření uvedli do umělého spánku. Celá operace trvala kolem dvou hodin.

„Po probuzení jsem se cítila hrozně slabá a malátná. Bolest, ta se dostavila až později. Hlavně v noci, to bylo pravé utrpení. Ale s tím jsem počítala, upozorňovali mě na to,“ připouští studentka. Co však rozhodně nečekala, bylo oznámení lékařů, že může jít hned ve středu domů. „Ten den mi ještě nebylo ani zdaleka dobře, slabost z předchozího dne mě stále neopouštěla,“ vypráví. Lékaři ji ale i přes námitky pustili z kliniky domů.

Ani ve čtvrtek se Zuzanin stav nelepšil. Noc strávila v nesnesitelných bolestech. Den nato zkolabovala. „V pátek ráno pro mě přijela záchranka. Odvezla mě přímo na chirurgii, kde mi odebrali vzorek krve,“ říká Zuzana se zamračením. Doktoři zjistili, že má nebezpečně nízkou hladinu hemoglobinu. Normální hladiny tohoto červeného krevního barviva, na které se váže kyslík, se u žen pohybují od 110 až po 160 gramů na litr. Zuzaniny hodnoty stěží dosáhly 48 gramů. V tu chvíli byla blíž smrti než životu.

„Mysleli si, že mě ztratí. Okamžitě provedli transfúzi krve. Dali mi šest jednotek červených krvinek a dvě jednotky krevní plazmy,“ popisuje. Tím to však pro Zuzanu neskončilo. Lékaři u ní odhalili vnitřní krvácení. Musela okamžitě podstoupit opakování operace. Opět ji doktoři uvedli do umělého spánku, což však hlavně pro srdce představuje velký nápor a celkově to může být pro organismus velice nebezpečné. Tím spíš, že se následky často projeví až za několik let.

„Prožila jsem si pravděpodobně hemoragický šok. Jedná se o náhlou poruchu funkcí orgánů, kterou vyvolalo právě to vnitřní krvácení. Naštěstí se doktorům podařilo mě zachránit. Týden jsem pak strávila na jednotce intenzivní péče,“ vysvětluje s bolestným výrazem ve tváři. Čtrnáct dní poté se ještě zotavovala doma, než se mohla opět vrátit k běžným činnostem.

Od Zuzaniny plastické operace prsou uběhlo už šest týdnů, studentka se však stále cítí fyzicky slabá a rozbolavělá. Doktorům dává za vinu, že ji pustili z nemocnice hned další den po zákroku, přestože se jim svěřila, že se necítí dobře. „Myslím si, že naprosto zanedbali mou pooperační péči. A mám v úmyslu se o tom s danou klinikou soudit,“ dodává a pokyvuje při tom hlavou. Ocitla se jen krůček od smrti a taková událost se opravdu jen tak nezapomíná.