Pomáhám studentům poznat vlastní hlavu. Klíčové je vědět, jak se učit, říká mindmapperka

Brno - Myšlenkové mapování není jen technika, ale taky kreativní proces, který napomáhá učení. „Jediné doučování, které potřebujeme je o tom, jak se máme učit,“ říká lektorka a lékařka Ellen Činková.

Co jsou myšlenkové mapy a jaké jsou jejich benefity?

Je to technika vizualizace, nástroj, jak vidět věci. V první třídě se učíme psát písmenka z levého horního rohu zleva doprava, od shora dolů. To není špatně, díky tomu jsme schopni narvat do malého prostoru spoustu informací, ale není to efektivní pro učení. Mozek nefunguje lineárně jako počítač. Technika vizualizace pracuje s pravidly našeho mozku. Základ je radiální myšlení. V myšlenkové mapě je střed a kolem něj jádrové myšlenky, které dál vedou k detailům. Přehled je pro učení naprosto zásadní, díky němu vzniká vhled.

Jak se používání této techniky promítlo do vašeho studentského života?

Využívala jsem ji na gymnáziu a na maturitu jsem se učila jen z myšlenkových map. Pak jsem se dostala na medicínu a tam jsem dál pracovala v tomhle směru. Došla jsem k závěru, že jediné doučování, které potřebujeme, je o tom, jak se máme učit. Řekla bych, že díky myšlenkovému mapování jsem udělala medicínu bez větších problémů.

Tvoříte si mapy přímo na přednáškách, když informace dostáváte, nebo až později ze zápisků?

Oboje. Je velmi užitečné tvořit mapu na hodině. Ztížit to může fakt, že obvykle učitelé nenastíní osnovu přednášky, takže nevíte, odkud kam se dostáváte. Já si to ulehčuji tak, že nepoužívám barvy, dělám černobílou mapu jako záznam informací. Doma si to propojím s dalšími materiály, něco si načtu, pustím si video – zazdrojuji se. Pak si vytvářím souhrnnou mapu, která mi vybírá informace ze všech zdrojů. Potom už není potřeba se brodit knihami.

Proces, jak ho popisujete, ve mně vzbuzuje obavu, že tvorbou mapy strávím více času než jejím pozdějším využitím. Jak dlouho tedy trvá takovou mapu vytvořit?

Tohle je nejčastější obava studentů. Odpověď není úplně jednoduchá. Pokud se učím něco nového, tak si to potřebuji zažít. Počáteční časová investice bude větší. Pak ale získám nástroj, který mnohem lépe koresponduje s tím, jak naše hlava funguje, a můžu informace zpracovat mnohonásobně rychleji. Dlouhodobá praxe vede i k tomu, že umím správně třídit informace v hlavě. Mně už se informace spojují do myšlenkových map ještě předtím, než je dám na papír. Z dlouhodobého hlediska to ušetří spoustu času.

Jaký typ informací se dá učit z myšlenkových map? Dokážu si to představit u oborů jako biologie a chemie, ale co třeba jazyky?

Dá se s tím učit úplně všechno. V praxi jsem se nepotkala s ničím, co by nešlo převést do myšlenkové mapy. Je to o kombinaci přístupů a metod. Nemusím nutně dodržovat všechna pravidla myšlenkového mapování. Nemusí to vypadat jako sluníčko s paprsky. Věci si lépe pamatujeme, když jsou zapsané v prostoru, když jsou barevné a když v nás vzbuzují nějaké emoce. O tom se bavím se svými studenty, snažím se, aby poznali svoji hlavu.

Když zmiňujete poznání své hlavy, myšlenkové mapy se dají využít jako terapeutická metoda. Jak přesně to funguje?

Jedna z technik v rámci práce na duši je psát si deník. Říká se, že se ze špatných myšlenek můžete vypsat. Už jen to, že vyndáváme informace z hlavy ven, přináší člověku úlevu. Myšlenkové mapy, na rozdíl od lineárního zápisu, umožňují informace propojovat a doplňovat. Může to být nápomocné, jak v rámci práce s terapeutem, tak i v rámci péče o sebe sama. Lidé, kteří trpí na úzkosti a deprese mají hodně zúžené tunelové vidění. Zaměřují se na něco negativního, u depresí z minulosti, u úzkostí z budoucnosti. Radiální práce s myšlenkami zvětšuje rozhled.

Může být učení mapováním nápomocné pro lidi, kteří mají poruchy pozornosti?

Z mojí zkušenosti může, ale je to velmi individuální. Nedávno jsem měla na kurzu dva studenty, oba přišli s tím, že mají ADHD. Jedna studentka to hodnotila kladně, že jí to pomáhá, využívá to jejích kvalit a zároveň i pomáhá se dobře zorganizovat. Druhému studentovi to nevyhovovalo a měl z toho hlavu jak pátrací balón. Myslím, že by to mohlo být nápomocné i v rámci práce s pamětí například pro lidi s počínající demencí.

S jakými dalšími problémy studentům pomáháte?

Soustředíme se na to, aby poznali svoji hlavu a zjistili principy, které pro ně fungují a co jejich hlavě pomáhá. Úplně první je fáze, kdy se musím namotivovat k učení. Zjistit si, o čem se budu učit, co mě čeká. Takhle si vytvořím šuplík v hlavě, kam potom všechny tyhle informace můžu dát. Potřebujeme taky pohodu ve svém těle i prostředí. Na sociálních sítích jsou často tipy k učení jako vypni si notifikace a ukliď si pokoj. Je to důležité, ale má to malý efekt. Nejdůležitější jsou prostředky, kterými se učíme a o těch se bavíme už strašně málo. Když se učíme jen pomocí jedné techniky, tak se zaměřujeme jen na jednu část komplexního procesu učení.

A co když někomu technika mapování nevyhovuje?

Když si lidé chtějí udržet lineární strukturu, můžeme přidat barvy, obrázky, symboly a alespoň trochu změnit uložení v prostoru. Spousta studentů si zapisuje přednášky v celých větách, což není efektivní. Učím je text zkracovat a používat klíčová slova.

Co je pro vaše studenty největší výzva?

Obecně je to o tom začít něco dělat. Když se nad tím studenti zamýšlí, tak sami dojdou na to, jak se mají učit. Je fajn mít někde zaznamenané, jak se učit. V momentě, kdy jsem unavená nebo vystresovaná, zapomínám i já. Nemůžu se učit, když jsem hladová, nevyspaná, vystresovaná. Spousta studentů o zkouškovém nespí, je ale klíčové si spánek hlídat. Učíme se i ve spánku.