Všichni jsou tu sněhové vločky, zeměpis je tu nulový, říká český student v USA

Brno - Asi každého zajímá, jaké je to žít v zemi neomezených možností. Osmnáctiletý student Jiří Kakáč se rozhodl strávit rok studia na střední škole Marianapolis v USA ve státu Connecticut. Zeptali jsme se jej třeba na to, jaká je tamní úroveň vzdělání, jak to má s mimoškolními aktivitami a jestli by doporučil studium ve Státech.

Jak hodnotíš ze svého pohledu úroveň vzdělání v USA v porovnání s Evropou?

To je celkem složitá otázka, chodím na prep school (přípravná škola na univerzitu, kde máme větší svobodu v předmětech, které si vybíráme stejně jako třeba na vysoké škole.) Úroveň vzdělání je tu dost podobná jako u nás. Jsem kluk z gymplu, takže jsem zvyklý se učit. Nedá se to tu dělat tak, že nic neděláš, ale musíš se na to i občas podívat. Zrovna na mojí škole ta úroveň není tak tragická, jak se říká o amerických školách, ujde to. Je tu zhruba 50 % studentů z Ameriky a 50 % zahraničních, především Číňanů, Vietnamců a Mexičanů.

Když jsem se bavil s lidmi mimo školu, tak ti třeba vůbec nevěděli, že existuje něco jako Evropa, natož Česká republika, ti si žijí ve vlastní bublině. Když jsem někomu řekl, že jsem z Evropy, tak někteří řekli že Evropa je super, ale když jsem se zeptal pár starších lidí, tak ti mi odpověděli, že se bojí jet do Evropy, protože z toho mají strach a nikdy tam nepojedou.

 

Kdybys měl říct jednu věc týkající se studia co ti z Česka chybí, co by to bylo?

Trochu mi chybí ty rozdílné “mindsety” lidí z mého okolí. Když jsem chodil v Česku na gymnázium, tak spousta spolužáků byla motivovaná, věděli, co by chtěli dělat a šli si pro to. Tady na škole jsou někteří proto, že tu musí být, takže si to tu jen prostě odsedí. Takoví jsou samozřejmě ale i u nás.

 

A jaké rozdíly jsou pak konkrétně ve formě výuky?

U nás v Česku je výuka hodně teoretická a frontální. Zkrátka všichni dělají všechno, tady každý dělá to, co chce dělat a to, čemu se dále chce věnovat. Třeba já tu mám jako jeden z hlavních předmětů zvolenou anatomii, čemuž se hodně věnuji ve svém volném čase. V tom vidím ten největší rozdíl. Když učitelé ví, že jejich předmět nemáš jako prioritu, tak na všem tolik netrvají, jako třeba u nás. Když máme třeba termín odevzdání úkolu, tak jsou úplně v pohodě ochotní jej posunout, protože ví, že děláš i jiné věci. Také je tu výuka víc praktická, když máme například předmět forenzních věd, ve kterém se učíme třeba přímo popisovat oficiální sáčky na důkazy a všechno okolo vypisovat.

 

V čem vidíš rozdíl v přístupu učitelů ke studentům?

Tady jsou daleko víc přátelští. U nás to máme zakořeněné tak, že učitel je autorita. Studenti tu mají tendenci se s učiteli hádat. Vykřikují v hodinách a dokáží diskutovat o banálních věcech, jako třeba jestli papír vyplní nebo ne. Já osobně mám problém i s tím se nepřihlásit a vykřiknout, trvalo mi dlouho se na to adaptovat. Někdy mě to až štve, když se učitel snaží něco vysvětlovat a oni do toho vykřikují. Jednou jsme měli hodinu, kde bylo téma mentální zdraví a všichni se tam akorát překřikovali a nic jsme nestihli. Kultura v tomto je tady úplně jiná. Studenti to berou tak, že rodiče jim to platí a oni jsou ve škole vlastně ‘zákazníci.’ Taky mě tady překvapilo to, že nás učitelé znají. Když jdu po chodbě, tak mě pozdraví učitel nebo trenér nějakého sportu, kterého jsem v životě neviděl. Osloví mě jménem a ví o mně snad úplně všechno.

 

V posledních letech se celosvětově začínají více používat moderní technologie ve vyučování. Jak to je u vás?

Přístup k moderním technologiím je tu diametrálně odlišný. Tipnul bych si, že dobrých 70 % studentů ani nemá propisky nebo sešity. Tady všechno dělají na počítačích. Občas někteří hrají na počítačích během výuky hry a učitelům je to prakticky úplně jedno, protože ví, že když ten žák v hodině nebude chtít nic dělat, tak nic dělat nebude. Mně osobně se tohle dost líbí, zápisky v počítači mají něco do sebe, všechno mám na jednom místě, nemusím nosit mraky sešitů, ale mám jednu složku, ve které mám všechno. Můžu tam mít prezentace a obrázky a všechno si tam vkládat. V některých předmětech nás vyloženě motivují k tomu, abychom počítače používali. Když se vrátím zase k předmětu anatomie, tak tam nás profesor motivuje způsobem, že nám říká, proč bychom měli jen sedět v lavicích a čekat, než nám on řekne odpověď, když si to můžeme sami najít a potom bychom došli společně k nějakému konstruktivnímu řešení. Vyloženě nás vedou k tomu to používat a také nás v návaznosti na to učí, jak si konkrétní informace vyhledat. Tady už si uvědomili, že je technologický pokrok nevyhnutelný a snaží se toho využít.

 

Měl jsi možnost zapojit se do různých mimoškolních aktivit nebo klubů? Jak sám víš, v Česku tohle není zdaleka tak rozšířené jak v zámoří...

To je věc, která mě hodně překvapila. Měl jsem strach, jak jako kluk z Česka zapadnu, ale oni tě tu přímo donutí se zapojit. Musíš si vybrat nějaký sport po škole. Je jedno co si zvolíš, ale každý den po škole musíš dvě hodiny dělat ten svůj sport nebo jinou aktivitu. Pochopil jsem, že to tu mají opravdu rádi. Třeba když jsme měli závody, i když to byla třeba hodina cesty, tak všichni rodiče naskákali do aut a přijeli. Dovezli nám občerstvení a pak tam s námi třeba jedenáct hodin seděli a jen se s námi bavili. Je tu pro ně hrozně důležité angažovat se do jejich komunity. Moc to tu nehrají na jednotlivce, jako u nás, kde se snažíme, aby byl každý ten nejlepší. Když mě nabírali sem na školu, tak je tolik nezajímalo, co já umím, v čem jsem nejlepší, ale spíš to, co bych mohl jejich komunitě přinést.

Samozřejmě jsem z toho celého měl z počátku strach, přeci jen jsem v cizí zemi úplně sám. Ve škole a všude ti ale všichni říkají, že sem patříš a že tě tu chtějí. Ještě se mi nestalo, že bych měl pocit, že by mě někde nechtěli. První den nám ředitel školy přišel říct, že sem všichni patříme, všichni jsme se sem dostali a všichni můžeme obohatit komunitu, které jsme teď součástí.

O Američanech je známo, že jsou velmi citliví na témata jako rasismus, sexuální orientace nebo 9/11. Jak to vnímáš ty?

Všichni tu řeší, abychom se navzájem respektovali. Hned první týden jsme měli přednášku, kde nám říkali, abychom se klidně bavili o politice a volbách, ale abychom respektovali názory ostatních a neodsuzovali někoho jen proto, že má jiný názor.

Všichni tady jsou “sněhové vločky,” jsou hákliví na citlivá témata, jako je třeba rasismus. Byl tu problém s tím, když můj spolužák byl nazván jako čínský student, místo student z Číny, což mi nepřišlo jako nějaký rozdíl, ale oni to tak berou. U nás je prakticky jedno co jak formuluješ, ale tady zmíníš jednu špatnou formulaci a někteří už tě začnou soudit.

Téma 9/11 je specifický příklad, všichni víme, jaká to byla katastrofa, ale oni to tady hrozně řeší. Den před výročím nám přišel email, ve kterém nás přímo vyzívají, ať si z toho neděláme srandu.

 

Jak je to vlastně u vás se stereotypy? Přeci jen každý máme od mala určitou představu o USA, ať už se to týká stravování, vzdělávání, nebo třeba patriotismu.

Když pozdravím Mexičana slovy ‘Hola amigo,’ tak některé slečny s tím mají velký problém, přitom se jich to vůbec netýká. Ony na tebe vykřikují, že jsi rasista a že si děláš srandu z Mexičanů, přitom oni sami jsou nadšení, že umíš čtyři slovíčka v jejich jazyce.

Zeměpis je tady nulový. Máme tu předmět americká historie, na který se všichni soustředí. V tomto předmětu se třeba musíme naučit všech padesát států Ameriky, což je pro některé Američany nepřekonatelná překážka, ale já jsem se je naučil za jeden večer.

Všichni jsou tu patrioti. Učitel americké historie byl schopný říct, že Amerika neudělala v historii nic špatně, když jsme zmínili například válku ve Vietnamu, tak nám řekl, že si o to Vietnamci koledovali a že Američani jim vlastně šli poskytnout pomoc. Jsou tu opravdu fanoušci Států, stojí za Amerikou stůj co stůj.

Na stožárech vysokého napětí máš všude vyvěšené americké vlajky. Vůbec tu nejsou chodníky, projíždí kolem tebe auta, která jsou dvakrát tak velká, než jaká by vůbec prošlo regulacemi v Evropě. Všechno ti tu připomíná, kde vlastně jsi. Všechno je tady tak, jak to znáš z filmů, nebo jak si to představuješ.

 

Co bys na závěr doporučil lidem, kteří o studiu v USA uvažují?

Být vámi bych do toho určitě šel, je to skvělá zkušenost. Podle mě nemá úplně smysl jet sem na dva týdny, ale třeba si zkusit rok studia se vším všudy. Díky tomu teď znám lidi z celého světa, mám spolužáky z Číny, Srbska, Itálie... Je to vlastně skvělé na získání kontaktů. Navíc se tu samozřejmě dobře naučíte jazyk.