Reportáž: Brňané si připomněli Den válečných veteránů

Brno - „Klusáčkova,“ oznamuje příjezd na zastávku hlas z tramvaje. Postarší muž v koženém kabátě s holí v ruce pomalu vychází na ulici a vydává se vstříc sadům Národního odboje. Je dopoledne 11. listopadu a v brněnském parku se začínají scházet místní, aby společně zavzpomínali na ženy a muže bojující za vlast. Právě na tento den totiž připadá Den válečných veteránů a obětí válek.

„Moc si vážíme toho, že jste přišli. Dnešní den je pro nás velkým svátkem,“ uvádí na pódiu asi stovku návštěvníků jeden z organizátorů akce Roman Kopřiva. Výraznou většinu z nich tvoří žáci základních nebo mateřských škol. Kromě dětí jsou mezi návštěvníky také samotní veteráni. „Je tady jeden veterán z Korejské války, potom jsou to ve většině případů veteráni z nedávných misí, z devadesátých let a po roce 2000,“ vysvětluje Kopřiva.

Ve stáncích rozestavěných po obvodu parku si zájemci můžou prohlédnout historické zbraně, stanoviště polní nemocnice nebo mohou ochutnat čaj, který si vojáci vařili v polní kuchyni. „Vevnitř hoří ohýnek, tady je voda, která se ohřeje, a nahoře se pak udělá silný čaj. Ten pak naředím vodou a máme hotovo,“ popisuje muž v uniformě z první světové války dobovou varnou konvici zvědavému mladíkovi. Chladné počasí ke stánku s čajem láká i jeho spolužáky. „Když vydržíte, za chvilku bude čaj hotový,“ slibuje muž v uniformě.

Připravený program je pestrý. Když návštěvníci zrovna nepostávají u stánků s historickými zbraněmi nebo čajem, můžou přispět libovolnou částkou na charitu a pořídit si tak vlčí mák, který je symbolem Dne válečných veteránů.

Účastníci se také můžou informovat o činnosti Komunitního centra pro válečné veterány, které celou akci organizuje. „Jsme tady proto, abychom se postarali o veterány, kteří trpí psychickými a jinými problémy, abychom je zapojovali zpátky do společnosti a do běžného života,“ popisuje Kopřiva. Právě brněnské centrum se jako první v republice začalo věnovat podpoře veteránů. Funguje od roku 2016. Podle jeho ředitele Karla Černocha je válečných veteránů v Česku asi šestnáct tisíc a každému z nich patří respekt.

V jedenáct hodin se návštěvníci opět schází před podiem a poslouchají slavnostní proslovy jednotlivých hostů. Na podiu stojí taky šestadevadesátiletý válečný veterán Antonín Malach, který v padesátých letech bojoval v Korejské válce. V jeho obličeji je čitelný silný příběh, jemuž rozumí všichni bez ohledu na věk nebo hodnost. Všechny totiž spojuje lidskost, která ve válce často chybí. „Opustil jsem tehdy těhotnou ženu se dvěma malými dětmi. Vyjeli jsme původně jen na tři měsíce a vraceli jsme se po roce,“ promlouvá do mikrofonu. Hlas se mu třepe a oči lesknou. Ani po tolika letech není pro veterány jednoduché o zážitcích z války mluvit.

„Vyhýbejme se konfliktům, hledejme porozumění a toleranci mezi lidmi i národy,“ apeluje Malach ve své řeči na všechny přítomné. Jako odpověď získává dlouhý potlesk. Ve výrazech posluchačů je vidět úcta a pokora.

Proslov poslouchá i důchodkyně Iva Brabcová, která šla kolem sice jen náhodou, ale příběhy z války jsou jí blízké. „Chtěla jsem se zastavit, protože dědeček byl legionář a jeho bratr taky. Jeden bojoval v Rusku a druhý na Piavě v Itálii,“ vysvětluje Brabcová. To, že se akce koná právě v parku u Šelepky, jak se sadům Národního odboje říká, podle ní není náhoda. Na místě parku totiž před lety stál sběrný koncentrační tábor. Dnes tam místo něj stojí památník jeho obětem.

Poté, co řečníci slavnostně položili k pomníku květiny, návštěvníků mezi stánky ubývá. Žáci se se svými učiteli vrací do školy a organizátoři postupně uklízejí svoje stánky. Postarší muž v koženém kabátě s holí v ruce nasedá do tramvaje a odjíždí. Na klopě kabátu má připnutý vlčí mák.