Od recese k upřímné výpovědi: Alex Hollow o sólové cestě i novém EP

Brno - Rozpad kapely pro něj neznamenal stopku, ale impulz k restartu. Slovenský hudebník Alex Hollow sice na sólodráhu vstoupil s dávkou provokace a sarkasmu, během pár let se ale vypracoval v osobitého tvůrce. V rozhovoru přibližuje pozadí své tvorby, cestu k novému EP i momenty, kdy se z recese stává upřímná hudební výpověď.

Jak vznikl projekt Alex Hollow a co je jeho hlavní myšlenkou?

Projekt původně vznikl z čisté recese. Hrál jsem předtím v kapele, do které jsem vkládal veškeré svoje úsilí i kreativitu. S kapelou to ale nevyšlo a já jsem tak měl spoustu nezaplněného času. Zároveň jsem cítil i určitou nechuť k tomu být v hudbě upřímný. Snažit se bylo tehdy dost nihilistické, ale zároveň to jediné, co mi pomáhalo se nějak hudebně posunout. V té době jsem k rapu, hlavně tomu slovenskému, choval spíš odpor. Proto padlo rozhodnutí dělat přesně to – ze začátku to ale byl opravdu jen sarkasmus a recese. Redaktorka a respondent se navzájem znají a díky věkové blízkosti se rozhodli pro tykání.

 

Jaké to bylo vyměnit kolektivní fungování a kompromisy v kapele za absolutní volnost sólové dráhy?

Obrovský rozdíl! Bylo to pro mě neprobádané teritorium hlavně tím, že jsem najednou vlastní hudbu musel mixovat i produkovat. Celý tento projekt proto zachycuje i moji cestu učení se produkovat sólově.

 

Začínal jsi vydáváním jednotlivých singlů. Tvůj první vyšel v roce 2024 a je doteď nejvíce poslouchaný. Co pro tebe tato skladba znamená dnes, když se za ní ohlédneš?

Technicky vzato, píseň si redflag ale ja som komunista vlastně nebyla můj úplně první singl. Předtím vyšel ještě jeden, který na nějakou dobu dal celému projektu jeho zvuk. No, zpětně jsem se rozhodl ho odstranit, protože se mi nelíbila jeho zvuková kvalita. Byl ale na podobné vlně jako ten, na který narážíš – ironický a politický rap. Vzpomínám na oba singly s mírnou dávkou trapnosti. Hlavně proto, že v nich většina lidí neviděla ani sarkasmus, ani jejich seriózní část. Podobně, jak to vidí plno umělců, z mojí nejznámější písně jsem už celkem otrávený. Zároveň ale musím uznat, že první výtvory byly zábavné na tvorbu, i když už nereflektují to, co pro mě teď tento projekt znamená.

 

Po dvou singlech ti vyšlo první pětipísňové EP s názvem Kdekoľvek kde som by som bol radšej niekde inde. Můžeš přiblížit, co předcházelo jeho finální podobě v rámci psaní a produkce?

Dlouho jsem přemýšlel, že by písně, které sólově tvořím, nemusely být vlastně jen ironické a neseriózní. Snažil jsem se znovu propojit texty, které pro mě něco znamenaly, s novou punkovo/protisystémovou personou. Před tímto projektem jsem v mých textech politický nebýval. Tohle pro mě najednou byla příležitost vyjádřit se pomocí hudby i v tomto ohledu. První EP pro mě bylo propojením tohoto projektu s tím, jak jsem kdysi psal texty, a dalo mi možnost vložit osobní problémy do kontextu politické situace.

 

Tvůj poslední vydaný singl s názvem Lock in se od tvojí dosavadní zvukové tvorby dost liší – je to tvůj jediný singl s někým na featu. Jak jste se ke spolupráci dostali, a bavilo tě to?

Lock in je pro mě kritika naší roztroušené pozornosti a cyklu snahy o to zlepšit svůj život. Je to pro mě o selhání v dnešní době, kdy si musíme přiznat, že naše schopnost soustředění už nepatří nám, ale korporacím, které o ni bojují. Na písni jsem spolupracoval s Rosomakem, se kterým nám 1. listopadu bude vycházet další společná píseň. Na té jsme pracovali vlastně ještě o půl roku dříve, než vůbec začal vznikat Lock in. Hudebně i textově se velmi dobře doplňujeme a máme toho do budoucna naplánovaného ještě plno.

 

Před necelými dvěma měsíci ti vyšlo čerstvé EP s názvem V kope sena. V čem tě práce na albu nejvíc posunula – ať už po stránce zvuku, textů nebo tvého osobního uměleckého vývoje?

Největší změna nastala právě v produkci, a to díky tomu, že jsem spolupracoval s producentem a kamarádem Baumzem, známým jako Vojta. Na pět dní jsme se zavřeli do jednoho pokoje a od začátku do konce nahráli celý projekt. Šel jsem tam s pár texty, kytarovými motivy a myšlenkou. Během tvoření vznikly nové písně – některé jsme vyřadili a jiné změnili do takové podoby, ve které se dnes už dají poslouchat. Já jsem nahrál kytaru a zpěv, Vojta basu a klávesy. Jsem rád, že se nám EP podařilo dotáhnout do podoby, jakou bych na začátku vůbec nečekal.

Když si posluchač pustí album od začátku do konce, jaký příběh nebo emoci by si z něj měl odnést? Má deska nějakou hlavní myšlenku, která propojuje jednotlivé skladby, nebo je to spíš pestrá mozaika toho, čím sis v poslední době prošel?

Nerad lidem říkám, co si mají z mých textů odnést nebo co pro ně mají znamenat. Toto EP se snaží vyprávět kompletní příběh chronologickým uspořádáním skladeb. Kdybych ho měl popsat alespoň tématy, která se v něm nacházejí, tak je to příběh poznání, poznávání se a následného nepoznání se s někým novým, povyprávěný prostřednictvím vlastních zážitků hlavně z posledního léta. V celém projektu cítím určitou finalitu, která nad těmito písněmi visí. Jako že to celé vlastně končí už od začátku.

 

V jakém prostředí vznikaly texty k těmhle písním a kde probíhala finální produkce?

Texty vznikaly v rozsahu jednoho roku. Píseň Hyperstícia vznikla minulý podzim, Rozklad vznikl před létem a zbylé tři písně se textově formovaly v rozsahu asi tří týdnů během léta. Někdy napíšu něco, čemu možná ani sám nerozumím. Později se ale dostanu do životní situace, která je dokonale popsaná právě textem, který jsem napsal už někdy v minulosti.

 

Kdybys mohl vybrat jen jednu věc ze své tvorby jako svou „vizitku“ pro někoho, kdo tě slyší poprvé, po které bys sáhl a proč?

To je pro mě těžké. Řekl bych, že se moje tvorba mění každou novou písní, každým novým albem a nikdy to není o tom stejném. Nedržím se jednoho žánru. Spíše ho používám jako vozidlo pro moje texty tak, aby hudba zrcadlila emoci, kterou se snažím textem vyjádřit – někdy pro to funguje lépe akustická kytara a někdy na to potřebuju punk-rapový beat. Když se mě ale někdo zeptá, jakou píseň by si měl pustit, pokud ještě žádnou neslyšel, většinou doporučuju Memento Vivere.